Réžia:
Adam SedlákScenár:
Adam SedlákKamera:
Dušan HusárHudba:
Oliver TorrHrajú:
Adam Mišík, Marsell Bendig, Sergei Barracuda, Anna Fialová, Jan Révai, Alfons Llupi, Vojtěch Vodochodský, Roman Motyčka, Valentin Torač, Kamila Trnková (viac)Obsahy(1)
„Každý bude poznať moje meno, každý bude poznať môj ksicht.“ Hlavný hrdina Alex v podaní populárneho českého speváka Adama Mišíka predáva ten najlepší kokaín v Prahe, s dílovaním chce však raz a navždy skončiť. Jeho snom je presláviť sa na rapovej scéne a nahrať vlastný banger (inými slovami, dobrú pieseň, hit). Okrem toho sa s ním práve rozchádza jeho priateľka a Alex jej chce dokázať, že na to má. Táto noc je na zmenu ako stvorená. Jeho kamarát Láďa totiž na feat zohnal rapera Sergeia Barracudu, a to znamená vstupenku medzi top hráčov. Táto vstupenka však nebude lacná a Alex s Láďom musia za pár hodín zohnať poriadny balík peňazí. Vyrážajú preto na bláznivú, adrenalínovú jazdu nočným mestom, aby predali všetky drogy, ktoré doma ešte našli. (Bontonfilm SK)
(viac)Videá (2)
Recenzie (480)
"Tak co, buzeranti, budete něco kupovat?" Vida, nejlepší film, co jsem viděl v rámci letošní Letní filmové školy, jsem fskutečnosti popatřil až při cestě zpátky vlakem na tabletu. Docela signifikantní u snímku, který je natolik vytržený ze současného českého filmového kontextu. BANGER. provokuje mimo jiné svojí dějovou prostotou, nevěrohodnou naivní rytířskostí hlavní postavy tváří v tvář vlastní chybě i přeskakováním z komických dialogových výměn do naturalistických nočních můr rekreačního narkomana. Jenomže on vlastně ve všech těchto aspektech (jakkoli nevěrohodných optikou "normálního" světa) dodržuje tu současnou hip-hopovou mentalitu, která dokola omílá příběhy o dealerech se srdcem na správným místě, kteří se z nuly snaží vypracovat až na vrchol (který zde okupuje člověk, který působí, jakoby na sobě měl nataženou hlavu jinýho člověka a je to tedy castingově perfektně vybraná mentorská postava pro tenhle sureálnej rozbitej svět pod světem). Zároveň jsou si ale stále vědomi jeho pozlátka a mají svoje těžiště v realitě, ať už je to hood, family nebo hoe. Vyprávění BANGER.u si fantasticky dopomáhá v současnosti pro internetovou komunitu známými videovskuvkami a memy, které aktuálně dotvářejí kontext jeho světa, ale zároveň on pomáhá přežít zase jim do dalších let, protože internetové fenomény přicházejí a odcházejí, kdežto BANGER. tady s náma bude ještě dlouho, protože je to nakonec vlastně dost citlivá, výstižná a zároveň stylově radikální cesta pražskými 2020s, která narozdíl od mnoha jiných českých mladých filmů, jenom nepřejímá jazyk západní žánrové tvorby, ale je napřímo napojená na aktuální pražský noční zeitgeist, kdy je citlivá k mnoha jeho elementům. V tomto si ale pořád myslím, že srovnání s Refnovým Pusherem není kdovíjak na místě, protože ten se často odehrává ve velkých celcích zmáčené Kodaně, která je tak jedním z jeho nejvýraznějších prvků. Zde, i díky specifickým pravidlům pro natáčení na telefon, jsme stále uzamčeni ve velmi úzkém zaostřeném pásu, žádná scéna nemá prostorovou expozici a město zde je tak nepříjemně chaotickou, organickou masou. V neposlední řadě mě potěšilo tepání do přesluhujících pražáckých elit typu David Černý, Petr Novotný či Bruno Ferari, kteří jsou zde vykastrovaní na připitomnělý klub Pátečníků, který k čichání vlastních prdů potřebujou dvě géčka na večer, aby zapomněli jak nikoho relevantního nezajímaj. "David Černý vole, vypadá jak vandrák, vole dělal ty mimina." "Ty píčo more jaký mimina, co mi to tady řikáš?!" ()
„More, však to vůbec nekope, to chce větši řiz!“ Budu za černou ovci, ale ten film mě docela dost minul. Rap jde obecně mimo mě, ale např. polský snímek Ti druzí mi ukázal, že téma mladého rapera snažícího se prorazit jde natočit docela zajímavě a tak, abych snímek alespoň respektoval. V případě Bangeru dokážu ocenit vlastně jen obstojnou technickou stránku. A to mě Sedlákův Domestik tolik zaujal. Jenže pokud ve filmu nenajdu postavu, které bych dokázal fandit, anebo alespoň tolerovat její existenci, zavání to průserem. Protagonisté v tomto dílku mi silně lezli na nervy a nedokázal jsem brát nikoho vážně, jak moc jsem jimi a jejich hodnotami pohrdal (ani lacině podbízivý vztah se psem nezafungoval). Záchvat svědomí byl pak ještě naivnější než Alexova představa, že dokáže ohromit svět (povedená píseň na konci to už příliš nezachrání). Z filmařského hlediska pak moc nefunguje ani ten „deadline“, který je nejen dost uměle vytvořený Alexovou frackovitou nedočkavostí a snahou okouzlit jednu nánu, ale nakonec i docela zazděný. Dám 2*, zklamání. ()
Za mne trochu zklamání. Celkový look filmu je docela amatérský, ale to se dá překousnout. Herecky je to v pohodě. Mišík hraje autenticky a Marsell Bendig je na filmu nejlepší, byť mu občas šlo špatně rozumět. Dějově to je jednodušší a doufal jsem, že film bude jednak o více postavách, tak půjde více do extrému. Čekal jsem pořádné rave party a ani po stránce drog to není natolik intenzivní, jak filmy Evropské či Americké. Progresivní forma v CZ je sice vítaná, ale takový Vyšehrad byl po všech stránkách úplně jinde. 6/10. ()
Subkultura moderního rapu se mi těžce a špatně dostává pod kůži, ale díky svému zaměstnání vím, jak funguje a tenhle film to vystihuje přesně. Čekal jsem komedii, ale dostal syrové drama, kdy jsem se vážně po většinu stopáže filmu necítil vůbec dobře. Pochopil jsem taky poselství celého příběhu a pevně doufám, že to ,,mladou" generaci ovlivní v rozhodování. Doba je opravdu taková, jak film vykresluje bez servítek a lepší rozhodně nebude. Styl natočení mi nesedl a nezvykl jsem si na něj vlastně vůbec. Mišík skvělej, věřil jsem mu vše, Sergej není herec a je to poznat, ani vlastně nechápu, proč ten kult udělali právě z něj, myslím si, že scéna má daleko populárnější kusy, asi bližší známost. Za mě každopádně překvapení. 3,5* ()
Jsem rád, že jsem tenhle progresivní kus zvládnul před předáváním Českých lvů. U jinak skvělého Marsella bych místy uvítal titulky (artikulace občas hodně na štýru), u Adama bych se naopak chtěl omluvit, protože jsem (mu předem) fakt nevěřil. Tahle sázka na nejistou kartu ale vyšla parádně. Drogy neberu, daným jazykem nemluvím, TikTok nesjíždím a když už Sergeje, tak raději detroitskou ikonu Fjodorova nebo skladatele Prokofjeva. Tuhle dravou velkou rybu, teda rappera, jsem fakt neznal. Každopádně tohle, more, bylo nápaditý, autentický a energický. Máme tu frustrovaného drogového dealera, který se hodlá díky penězům z prodeje stát slavným rapperem, doufajíc, že ti zmrdi budou znát jeho ksicht, a doufajíc, že jeho raketový start kariéry zachrání jeho evidentně dávno mrtvý vztah. A máme tu rovněž drogami věčně opojeného nejlepšího kamaráda, se kterým musí za pár hodin sehnat balík peněz, aby nahrál svůj vytoužený banger. Výsledek je dravý, neskutečně vtahující a nemá moc hluchých míst. Adam Sedlák téhle generaci přinejmenším rozumí, zvolil skvělý vizuál a divákům předložil výtečnou sehranost ústředního dua. Vážnější uchopení v poslední třetině mi nevadilo, zároveň chápu, že mnozí budou mít potíž s problematikou užívání drog, které (ač řada momentů vyznívá negativně) působí prostě cool. ()
Reklama