Syn

Po The Father asi väčšina očakávala, že na konci sa dozvieme, že všetko sa odohrávalo v paralelnom vesmíre alebo išlo o sen, či všetky postavy sú v skutočnosti mŕtve a tak podobne. Film ale kladie komplikované otázky, na ktoré sa nedajú nájsť ani komplikované odpovede. A to preto, že nie všetko, hlavne nie pocity, sa dá/dajú vysvetliť racionálne. Ale ako to vysvetliť otcovi, ktorý sa navyše nevie vyrovnať s chovaním vlastného otca v dávnej minulosti? Ako sa zachovať správne v situáciách, kde neviete, či zaváži viac cit, alebo racionalita? A bude Peter dobrým otcom ďalšiemu synovi? Rovnako ako Peter odpoveď nepoznám a tým, že ju neponúka ani Zeller, asi aj na tomto poli isté typy divákov sklame. (30.03.2023)

Po vynikajícím otci, další Zellerova část zamyšlené trilogie. Bohužel, kde Otec bodoval hereckým koncertem Anthony Hopkinse a invenční režií, která skvěle zpracovávala zdravotní stav hlavní postavy, tam je syn klasickým americkým dramatem o problémové komunikaci mezi rodiči a dětmi, tentokrát primárně mezi otcem a synem. Bohužel bez invence a zbytečně natažené, bez výraznější gradace. (11.04.2023)

K samotnému tématu a jeho ztvárnění nemám co říct, s ničím podobným jsem se vůbec nesetkal. Zbývá mi tak pouze ohodnotit film na základě jeho technických kvalit a hereckého výkonu. A po obou stránkách mě nechal dokonale chladným. Příběh je velmi předvídatelný a i když měl režisér k dispozici zkušeného kameramana, celou dobu sledujeme naprosto tuctové záběry. Jediný zapamatovatelný moment, který zároveň chytře znalejšímu divákovi napoví, jak to celé dopadne, se udá hned na začátku, kdy Nicolas (alias ztrápený syn), projde po chodníku kolem STOP značek a přitom kráčí doleva. Každopádně... když se asi v polovině na scéně z ničeho nic objevil Anthony Hopkins, tak mě znenadání napadlo, jestli náhodou tenhle film nemá něco společného se snímkem The Father. Hned jsem si to samozřejmě namířil na CSFD a hle, on ho natočil stejný režisér a rovnou zase podle vlastní divadelní hry :). Možná nakonec přeci jen bylo chladné vyznění záměrem? Každopádně po oscarovém úspěchu Otce má očividně Zeller otevřené dveře do Hollywoodu, když dokázal sehnat taková herecká esa. Tak snad to bude napotřetí lepší. (26.02.2023)

Naposledy Florian Zeller „rozebíral“ vliv nemocného člověka na jeho blízké okolí. Ani tentokrát rodinné prostředí neopouští a zabývá se kromě jiného tím, jak pohled na výchovu dětí ovlivňují osobní zkušenosti z výchovy rodičů. Hugh Jackman opustil Lauru Dern, se kterou má dospívajícího syna. S mladší novou ženou Vanessou Kirby se těší z nedávno narozeného potomka, má stabilní zázemí, luxusní byt na Manhattanu, daří se mu v práci. Rovnováhu naruší prosba syna, který by rád vyměnil dosavadní matčinu přítomnost za otcovu. Frustrovaný teenager ovšem nadále kašle na školu a jeho emoční nestálost začne nabírat na síle. Tvůrci nám na jeho příkladu předkládají, jak závažným a hlubokým problémem duševní zdraví adolescentů v současnosti je. Stejně tak, jak důležité je volit „správná“ slova i při vypjatých momentech. Ve výsledku mi pomalé tempo nevadilo, a to hlavně díky celkové náladě, hercům (pasáž, která rámuje vztah Jackmana s jeho otcem, je skvělá, protože Anthony Hopkins je skvělý) i melodramatickému závěru, který mi sednul. Tohle komorní drama sice působí v několika ohledech méně vyrovnaně než jeho předchůdce, každopádně se těším na završení trilogie. Silné tři hvězdy. (10.03.2023)

Film THE FATHER považujem za majstrovské dielo. A tak som si nemohla nechať ujsť ani drámu THE SON, ktorú opäť režíroval a napísal (divadelná hra) Florian Zeller, hudbu tentokrát zložil Hans Zimmer, kameramana si ponechali a nechýba ani mini rola pre Anthony Hopkinsa, ktorý v The Father podal excelentný herecký výkon muža s Alzheimerom. V The Son má už len cameo, ale príbeh je to už iný, nie je to ten otec, ale len otec. Myslela som si, že bude hrať tú istú postavu, ale nevadí. The Son som chcela vidieť v kine, no film sa tam nestihol ani ohriať a asi po dvoch týždňoch ho stiahli, takže som to už nestihla. Hugha Jackmana mám už roky rada, v The Crown som si obľúbila Vanessu Kirby, v Big Little Lies Lauru Dern, čiže perfektný casting a skvelé herecké výkony, neraz som mala až zimomriavky. The Son je silný film. Hovorí o dôležitej téme. Nastoľuje otázky. Človek sa môže buď donekonečna trápiť výčitkami svedomia, čo mohol urobiť inak alebo to neurobiť alebo jednoducho ísť v živote ďalej. Myslím si, že divák sa dokáže vžiť do každej z hlavných postáv (okrem syna Nicholasa pravdepodobne - no niektorí určite áno) a do istej miery s každou z nich sympatizovať. Je to veľmi ľudský film, taký ten "zo života", podobné problémy má nejedna rodina, či už je to rozvod, nový partner rodiča z hľadiska dieťaťa a celkový dopad rozvodu na jeho život a psychiku, tiež veľa ľudí sa dokáže stotožniť s obavami rodiča, ak dieťa či už malé alebo staršie má nejaké problémy a nemusia to byť len psychické problémy. Som dosť prekvapená, že The Son má také negatívne hodnotenia. Mne sa film skutočne páčil, ale je to veľmi smutný a taký dosť ťažký film, tak nie som si istá, či by som ho pozerala znova. O dosť slabší film ako The Father, ale ani The Son nesklamal a budem sa tešiť, keď nám Florian najbližšie daruje nejakú "dcéru" :-) (12.02.2023)