Spolu

Několikrát jsem měl chuť film vypnout. Sledovat postiženýho Kozuba, který je postižený už tak jako tak (mám ho rád, ale podobné pitvoření je jeho denním chlebem), mi moc zábavné nepřišlo. Asi jako kdyby Jim Carry hrál roli retardovaného chlapce a hrál ho stejně jako Ace Venturu. Ale film jsem zvládl dokoukat a jsem za to i rád. Vydržel jsem sledovat díky Kamile Janovičový, která vypadá trochu zvláštně, ale vždy má své kouzlo. A že jsem dokoukal jsem rád díky tomu, že jsem se dozvěděl, co se v rodině stalo v minulosti. Ta jediná scéna byla dost silná. (20.04.2023)

Nejprve výtka, bez báchorky o shozeném tatínkovi úplně zdravým kloučkem ze schodů, bych se obešla. Tato zbytečnost příběh srazila, ale jinak se jedná o vynikající práci všech, co do toho šlápli. Téma, o kterém se nemluví a přitom je důležité, je natočeno a zahráno výborně. Názory na rodiče, kteří se o postižené dítě rozhodnou starat sami, nebo se rozhodnout ho umístit do ústavu, to je bolestná a nevyřešená rána, která stále hnisá v české i slovenské společnosti. Až příliš snadno hloupí lidé odsuzují něco, po čem jim sakra nic není, co je vyloženě soukromou záležitostí rodin, kterých se nepředstavitelně těžké rozhodnutí týká. Tyhle názorové soudy nejspíš souvisí s postupy komunistů, kteří hendikepované zavírali, aby nebyli na očích, výsledkem je společnost, která má problém s čímkoli odlišným. Většina lidí dodnes nechápe, že rodič své postižené dítě miluje stejně, jako jiní lidé milují své děti zdravé a že je jen na nich, jak osobní tragédii vyřeší, na co se sami cítí, a přestože to zvenčí může vypadat všelijak, je to jejich boj, který si prvotně sami nevybrali, ale do kterého prostě dorostli a postavili se k tomu dle vlastního uvážení. Jejich dítě potřebuje odlišný přístup, čili kdo jiný by jim ho měl poskytnout lépe, než oni sami? Pochopitelně v řadě případů jejich přístup nestačí a musí pomoci odborníci. Kritika není vhodná, na místě je pomoc. Osvěta, efektivní pomoc konkrétním rodinám konkrétními způsoby, jako například ve formě denních stacionářů, kdy si rodič své dítě vyzvedne ve čtyři odpoledne a dál s ním žije svůj život tak, aby byly obě strany spokojené, protože co se odehrává v duši, na to neexistuje obecné řešení. Fixace? Pochopitelně z toho všeho pramení. Veroniku Žilkovou v civilní rovině nemusím, ale co zahrála tady, bylo přesné! U Štěpána jsem snadno zapomněla, že je to Štěpán, geniálně vystřihnul autistu, tam nebyla chyba, a moje pochvala nesouvisí s faktem, že mě často baví i jinak. Kdo pracuje s autisty, ví, jak moc se tvůrci trefili. Pro nezasvěcené to nebude snadné téma, budou se vrtat ve věcech, kterým nerozumí, ani porozumět nechtějí, sníží se dokonce k urážení postižených lidí, kteří za svůj hendikep nemohou, viz. některé komentáře tady, jiný si kopne do matek, kterým se tohle stalo a které se chovají z jejich pohledu divně, ale divák zasvěcený film ocení. Dobrá práce! (16.03.2023)

Silně lidský film plný vjemů, dojmů a emocí. Máte-li v domácnosti retarda, musíte pro něj učinit velkou oběť. Postižený Michal má ve svém mládeneckém věku myšlení desetiletého dítěte a jeho matka si nedovede představit život bez něj. Jeho sestra i přes averzi k svému bratrovi se po dvou letech odloučení vrací a rovnou se do uzavřené domácnosti nastěhuje. Konflikty a neshody na sebe nenechají dlouho čekat. Herecké trio Veronika Žilková a Kamila Janovičová vedené Štěpánem Kozubem předvádí velmi sugestivní herecké výkony. Kozub ve svých záchvatech vzteku si musel vyřvat hlasivky na maximum a rozhodně dokazuje, že do složité role vklouzl hladce. Film vychází ze zahraniční divadelní hry, kdy je to víceméně znát tím, že neopouštíme příliš často byt. Venek ale také má své zastoupení, i když Michal posměšky nesklízí, až na nenávistného trafikanta. V jedné fázi se ocitne postižený v ústavu, ze kterého ho nelze propustit, rázem následuje necitlivý střih a Michal je zpět doma. Vše proběhne bez potřebného vysvětlení. Výtky ke scénáři a střihu se tedy najdou. Rušivých elementů je spíše pomálu, takže divák se může postupem času ponořit do přívalu emocí a silných scén. A zajímavě rozhodně působí, jakým způsobem došlo k postižení. Vznikl tak hutný počin, kdy i český film má svého Rain Mana. 8/10 (11.03.2024)

Dôvod, prečo je tento film dobré vidieť, je Kozub! Ten človek vie tak hrať retardov, že dovi dopo. Prečo za toto nedostal Lva? Už čo viac by ste od neho chceli? Výkon úplne vo filme s nie až tak primerným dejom, len tie zvraty, len tie zvraty. Dalo sa vžiť s postavami, ich konajie bolo viac ako pochopiteľné a potom prišiel záver, ktorý to celé zobral a poslal do hoven. Výnimočný film hlavne obsadením a výkonmi, mierne nadpriemerný scenárom. 4 z 5 (30.05.2023)

Snímků o lidech s tělesným či duševním postižením je dost. Od vysoce hodnocených očekávám vysokou míru empatie, schopnost vyprávět nosný příběh a probudit emoce a slzy. Tento film však nabízí amatérskou režii, bezradný scénář a odpuzující herecké výkony. Ani na moment jsem necítil, že by tvůrci soucítili s podobnými chudáky, naopak je využívají jen ke komerčnímu úspěchu. 20 % (07.03.2023)