Podozrenie

Nelynčujte mě prosím za průměrné hodnocení, Melíškovou mám moc ráda a kvituji také čím dál častější obsazování Denisy Barešové, jenže já prostě špatně snáším strohé příběhy prakticky bez emocí a možnosti vyjádřit sympatie některému z hlavních hrdinů. Navíc bych v tomto případě klidně trochu rezignovala na pozvolnější artové zpracování (práce s mizanscénou atd.) a narvala celou minisérii pouze do dvou částí. Znovu už vidět nepotřebuji. (03.04.2022)

Štěpán Hulík opět napsal hluboký příběh, zapracoval do něj tolik (potřebných) odboček, emocí a souvislostí, že je opravdu důkazem kvality, že se mu takové vyprávění nerozsypalo pod rukama. Michal Blaško natočil svůj první výrazně nadprůměrný počin a dovolte mi, abych výkon Kláry Melíškové zařadil až za fenomenálního Miroslava Hanuše, Ivan Trojan byl tentokrát trochu upozaděn. (31.03.2022)

Základní osa příběhu je notoricky známá, protože to není tak dlouho, co případ zdravotní sestry Marešové rezonoval ve všech médiích. Potud tedy nic překvapivého. Samotné odbočky zabývající se rodinnými poměry či intrikami uvnitř nemocnice byly sice tím správným kořením, ale ani tady není nic, co by člověka vystřelilo z ponožek. To se ovšem mění ve chvíli, kdy nastoupí na scénu někdo z trojice Melíšková-Hanuš-Barešová. Tihle tři hrají naprosto famózně a Ivan Trojan tu vlastně jen přicmrndává. Netvrdím, že je to režijně nebo scénáristicky špatné, ale soudím, že bez výše zmíněné trojice by se jednalo jen o mírně lepší průměr. 80% (31.03.2022)

"Ředitel nemocnice nabízí novináři, aby propálil, že má problém? Tak to mě asi zajímá." Zpracování případu sprosté podezřelé sestry Kučerové - Marešové mě hodně zajímalo, leč nakonec moc nebavilo. Já prostě nemám rád deprese a tady kromě nich byla jen sestava více či méně nepříjemnejch lidí. Samozřejmě jsem to čekal, ale stejně jsem měl občas chuť nasadit si růžový brejle a zmizet v Karibiku. Taky mě trošku zklamal soud, jehož rozhodnutí plně podporuju, ale žádný odůvodnění rozsudku jsem si nevyslechl. A já jsem ho chtěl slyšet. Chtěl jsem se naplno slyšet to, že stále ještě platí presumpce neviny, že pochybnosti jsou ve prospěch obviněnýho, že by orgáni činní v trestním řízení neměli hopsat v rytmu novinářskýho fantazírování a že by se mělo znovu otevřít pár případů, jejichž konstrukce z posledních sil plavou na vodě. Jenže to bych musel žít v právním státě a takový štěstí nemám. Zato už zase mám deprese. Ty mi však nevyléčí Podezření, nýbrž nějaká dostatečně debilní komedie. (23.05.2022)

Pravidelným divákům Ordinace v růžové zahradě bych toto dílo nedoporučil, neboť by po něm nemuseli mít úplně dobré spaní (smrt Čestmíra Mázla je oproti Podezření skutečně čajíček, jenže co já můžu ve skutečnosti vědět…). Na podobnou minisérii jsem čekal strašně dlouho a jsem vážně rád, že se u nás pod křídly ČT protentokrát urodilo ryzí sociální drama ze soudní síně, které odvážně otevírá doposud tabuizovaná nebo upozaďovaná témata. Opravdu si nevzpomínám na jakýkoli projekt (možná s výjimkou některých dokumentů), který by podobným způsobem přibližoval úděl a možný syndrom vyhoření u zdravotních sester. Do toho portrét ústřední postavy, která je tak nějak divná (přesněji řečeno nezapadá do obecně platných škatulek a měřítek slušné společnosti) a logicky se stane podezřelým číslo jedna v kauze úmrtí pacienta. To, že vnímavý divák vede v podstatě po celou dobu boj jak s hlavní postavou, tak s reakcemi a postoji jejího okolí, považuji za nejzdařilejší aspekt celé minisérie. Klára Melíšková je se svým napůl nepřítomným a občas pekelně mrazivým výrazem herecky bezchybná. Jeden z nejlepších projektů České televize za hodně dlouhou dobu. [90%] (03.04.2022)