Kapitán Volkonogov uprchl

„ŘEKNI: ODPOUŠTÍM TI!“…  Vovku přestalo bavit vyslýchání nevinnejch občanů a protože chtěl jít do nebe… Příběh o cestě za odpuštěním, která je trnitá stejně jako ten systém. Dějově úsporný, rusky drsný. Dobrej festivalovej film, kterej ukazuje, že Rusko je v podstatě furt stejný… /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Kvůli nasazení filmu do programu 56. ročníku Karlovarského filmového festivalu protestovali ukrajinští filmaři. 2.) Thx za titule „Piorun“. ///                         PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  *  NAPĚTÍ  * (30.09.2023)

Běh Stalinova Landy za odpuštěním Orlíku je sice kapku artově progelovaný a místy absurdní, ovšem v detailech veskrze pevný v kramflecích, sugestivní, syrový a surový FPS matroš s mrtvolnou poetikou, tísnivě zanechávající koule v břiše a na sliznicích žluklý pach té nejhorší sobecké lidské spodiny. Mrazivá alegorická studie vypláchlé zdivočelé animální verbeže, vyhecované a otupělé bolševickým terorem, s docela milým přesahem do současnosti. Ovšem ne takovým, jak se někteří soudruzi snaží v souladu s jednotnou a jedinou správnou stranickou doktrínou demagogicky deklarovat, a sice že nelidská pakáž bez jakékoliv úcty k životu a zcela bez elementárních civilizačních návyků napadla totálně mírumilovný, kulturní a kultivovaný národ filantropických miláčků, který teď tak hrdinně brání klidný spánek Evropy, světa i galaxie, ačkoliv jeho východní části už téměř před deseti lety jasně vyjádřili zcela svobodnou vůli po sebeurčení a nezávislosti, na níž měli de jure némlich stejný nárok jako třeba Kosovo. Jenže tentokráte dobrotivé NATO, poháněné Spojenými sráči, Kyjev kupodivu humanitárně nevybombardovalo, protože by to bylo v rozporu s aktuálními geopolitickým šachy, tudíž se toho ujal ten zkurvený Mordor. A tak nelidská pakáž napadla de fuckto kulturně, historicky i naturelem tu samou pakáž, avšak obě ty pakáže se teď moderní demagogie pro klid na pastvinách spokojeně bečících přežvýkavců snaží navzdory všem učebnicím dějepisu separovat, aby stádečko nade vši pochybnost vědělo, komu fundit, a koho lze beztrestně hanobit. A to je tedy úplně stejně úsměvný manipulativní narativ, jako tvrdit, že Stalin byl Rus jako poleno, nebo že v prvním tisíciletí etničtí Rusáci odtáhli z Kyjevské Rusi, aby v roce 1991 mohla vzniknout Ukrajina. Ne, ten přesah filmu spočívá v tom, že je jen otázkou času, než se novodobá mocichtivá neomarxistická lůza Evropské Utopie a Anglosaského kokotporátního spříseženectví militarizuje a začne ty s nepohodlným názorem likvidovat nejen sociálně a ekonomicky. Taxe na tu citlivou romanťárnu hezky mrkněte, ať víte, do čeho jdete, pokud se budete jen tupě nechávat stříhat dvakrát ročně na vlnu. Hodně silné kafe, které doporučuji nevařit před spaním! (19.08.2023)

Rusko bylo, je a vždy bude brutální stát s nelidskou politikou a Kapitán Volkonogov uprchl je toho zdárný interpretátor a nabízí poetickým způsobem individuální, pravděpodobně smyšlený příběh člena tamní ruské "STB" a jeho snahu o vykoupení a odpuštění. Režijně je to velmi povedené, řemeslně jakbysmet, herec Juraj Borisov je vždy v mém festivalovém hledáčku a citlivá taktovka režisérského páru funguje a snaží se zachytit lidskou stránku v poměrně kontroverzní látce, na kterou by se ale nemělo s ohledem na dnešní dění hledět negativně. Filmařsky to byla slušná lahůdka a čistokrevná indie festivalovka, takže já jsem spoko. KVIFF 2022.  (05.12.2022)

Příběh se odehrává roku 1938 v Leningradu, který je prezentovaný jako ošklivé industriální semeniště stranické doktríny. Kapitán Volkonogov pomáhá přimět nevinné nepřátele státu k falešným přiznáním v „inkvizičních procesech“, ovšem svědomí jej dožene a rozhodne se k radikálnímu kroku – uprchne a hledá odpuštění u pozůstalých, které jej má přivést do posmrtného ráje. Během sledování vyvstává několik inspiračních zdrojů – motiv vykoupení připomene maďarského Saulova syna, zatímco stíhací linie, kdy je kapitánovi v patách nelítostný major, místy připomíná únikové dovednosti Jasona Bournea. V popisu tehdejší šílené doby, kdy byl každý potenciálním zrádcem s kulkou připravenou provrtat mu hlavu, je film pro změnu cynický, drsný a černohumorný. U scény, kdy místní „legenda“ předvádí, jak dokáže popravit čtyřicet lidí denně s jedinou kulkou pro každého, máme nutkání ušklíbnout se nad temnou absurditou a současně nás mrazí. Občas jde o podivný žánrový mišmaš a scénář má díry v logice, ale na dvou hodinách má Kapitán Volkonogov uprchl výborné tempo a nabídne svěží alternativu ke konzervativním hollywoodským konkurentům. (18.07.2022)

Veľké stalinistické čistky a priestor pre tých bez svedomia. A len výnimočne sa nejaké svedomie prejavilo a o takom človeku je tento film, ktorý podľa mňa zbytočne zasahuje až do absurdity. Privítal by som viac reality, pretože tá sama o sebe bola výnimočne krutá a bolestivá. Preto nerozumiem, prečo tak ťažké obdobie potrebujeme popretkávať čiernym humorom. Dostali sme tak nakoniec príbeh o vykúpení, kvapku thrilleru a filozofické pojednanie o vypínaní a zapínaní svedomia bez jednoznačnej odpovede. (26.07.2023)