Zločin a trest

Podle mnoha lidí je právě Kulidžanovo zpracování nejlepší. Možná za to může velká doslovnost, která bývá u mnoha milovníků literární předlohy vyžadována. Což ale podle mě je u filmu, na tak znmého díla málo. Málokdo přece sleduje osud Raskolnikova kvůli tomu, aby se dozvěděl, jak dopadne. ____ Pro mě byla nejzajímavější první půlhodina snímku. Už úvodní titulková sekvence, v níž Raskolnikov běží před četníky slibovala zajímavější uchopení románu. To podpořilo i čtení matčina dopisu, které se odehrálo v rozhovoru s Raskolnikovem. Nejzajímavější pro mne byla scéna prvního setkání Raskolnikova s Marmeladovem v hostinci, kde hospodský jakoby napovídal otázky do jejich rozhovoru. Zbytek filmu však již v těchto zajímavě nastíněných invencích nepokračuje, což je škoda. ____ Zajímavost snímku podtrhují velmi dobré herecké výkony a širokoúhlý obraz. Po jeho skončení jsem se však nemohl ubránit pocitu, že snímek měl nakročeno mnohem dál, než kam se nakonec dostal. (15.12.2015)

Z dramaturgického hlediska pokulhává už samotná expozice, neboť před první návštěvu u stařeny je zde předsunuta informace o chystané svatbě Duněččině (a spolu s ní i Raskolnikovovy domněnky o důvodu této svatby s jeho negativním postojem). Ve filmu se tak začíná uvažovat o vraždě "už" na základě této situace, kdežto v Dostojevského předloze se o vraždě nejprve "jen" uvažuje a nová situace (chystaná svatba) je teprve tím, co Raskolnikova "donutí" vraždu spáchat, ačkoliv by ji možná spáchal i bez toho. Dostojevského přístup je tak psychologicky a situačně otevřenější a pro čtenáře/diváka tedy mnohem bohatší. Většina rolí je tu navíc obsazena herci, kteří až příliš odpovídají daným charakterům, takže při zachování explicitního vyjadřování postav se informace dublují, čímž se do značné míry také zabraňuje divákově účasti na filmu. Kulidžanovův film není takto zbytečně okleštěn jen v obsahové, potažmo herecké rovině, nýbrž i formálně - filmová řeč je tu na úrovni druhé poloviny třicátých let a o práci se základní filmovou veličinou, tempem, se tu dá jen těkžo mluvit. Pro diváka, který před pár dny dočetl Dostojevského román, je tato nepříjemně otrocká adaptace jen nudnou rekapitulací samotného děje bez "přidané hodnoty" a pro diváka, který předlohu nezná, je to film oproti svým možnostem značně ochuzený. P.S. U knihy i u filmu jsem často myslel na Bressona. Jak on by "si vyhrál" s tolika dokonale popsanými situacemi! (01.11.2014)

Lze žít s vraždou anebo ne?Myslím, jestli lze dosáhnou klidu v duši.Na počátku je loupežná vražda, tedy jeden z nejodpornějších zločinů, na konci pak katarze.A přitom se najde člověk, který dokáže Raskolnikova milovat.Myslím, že láska Soničky Marmeladovové je jmenovanému je něco mimozemského.Bergman se zabývá čímsi podobným v Pramenu panny, ale řešení je zcela jiné.Prosím o názory. (16.10.2008)

Dostojevského román Zločin a trest je náročné sfilmovať, má svojský jazyk a ľudskú dušu analyzuje precízne a do hĺbky a dokáže prinútiť čitateľa k zamysleniu. Kulidžanovov film sa popasoval s nástrahami knihy dokonale a podarilo sa mu vystihnúť charaktery postáv a taktiež aj vykresliť exteriéry. Tie sú studené a odťažité, podobne ako téma, ktorej sa kniha/film venuje. Mladý Taratorkin sa zhostil postavy Raskolnikova na úrovni, hoci v niektorých scénach posobil teatrálne. (12.11.2013)

S knihou od Dostojevského som sa trápila mesiace. Nie preto, že by bola zlá, bola náročná, no stála za to, vyvolala vo mne silné emócie. Tejto adaptácii sa to nepodarilo. Scenár bol dobrý,stopáž mi neprekážala, boli tu všetky dôležité momenty, skrátene akurát, nič nechýbalo, nič nebolo navyše. Herci boli dobre typovo obsadení. A predsa to bol len slabý odvar z knihy. Akási divadelnosť, ktorá knihe veľmi pristala, tu škodí a uberá hlavnej idei na sile. A neskutočne mi chýbali Raskoľnikove myšlienky, ktoré podčiarkovali jeho prerod. (08.06.2016)