Krok vpred

Filmy, kde se "nic neděje a jen tam mluví" mám rád a proto mě tento snímek tak bavil. Právě propuštěný Liev Schreiber a "starý pardál" Ned Beatty vedou během práce rozhovory o všem, ale hlavně o životě. A přitom zažívají všelijaké situace (tak např. se hned první den povede Lievovi urazit Neda, protože nevěděl, že jeho syn je gay) a pak se stále omlouvá. A právě ty situace a především ty rozhovory "o všem a zároveň o ničem" mě bavily. Ne na plný počet, ale na čistých 80 %, to je bez debat. (01.08.2010)

Film ode dna až po víko doslova napěchovaný životním moudrem. Pan režisér a scénárista v jedné osobě tam to moudro napřed naházel vídlema a pak na tý haldě skákal a skákal, aby se všechno moudro utemovalo a vešlo se ho tam co nejvíc. Takže nás čekají obligátní chlapské rozpravy o životě, plné takového toho nezávislého mlčení (dramatická pauza, se tomu říká, Bedříšku). Což suma sumárum čítá: filozofování o karmě a pravidlech lidské společnosti, homosexualitě, vyvržencích, mezilidských vztazích, zvířatech, snech a v nich ukryté symbolice, sexu, zábavě, bezdomovcích, mládeži, kriminále a nápravě charakteru v něm, nutnosti vlastnit auto, nadnárodních korporacích, vztahu mezi přírodou a člověkem, stáří, smrti, víře, zhýčkaných parchantech a lidech v politice, co je správné a co špatné, jak se mění charakter doby, konzumerismus ...a v neposlední řadě taky o Wal-Martu, o němž se dozvíme to nejhlubší poselství, že "na něco je dobrej a na něco ne." A ve vší té nikam nevedoucí (ovšem ne nezábavné) rozborce zapomněl pan Gilroy, že by se jeho film mohl občas taky někam Odpíchnout. (26.07.2010)

Drama, které jsem nedokoukal. Dialogy o duchovnu, sebenalezení a tak podobně, mi jsou blízké a občas byla radost je poslouchat. Jenže film na začátku si stanoví své tempo a příběhová linie se absolutně nevyvijí. Prostě veškeré dialogy maj stejnou strukturu, jen se kecá v jiném prostředí při jiné činnosti. Hlavní herecké duo fajn, ale scénář moc netlačí na pilu a emoce zde nejsou. Chybí mi nějaké finále, cíl ke kterému by film směřoval. Hodina mi stačila, hodnotit nebudu. (30.08.2016)

Dva Buddhadásové se vznášejí na obláčku filozofických rozjímání a za pochodu a posedu diskutují o způsobu jakým ve své skromné přirozenosti nakládat se životem, vážit si bližního svého i sama sebe. Snímek je provzdušněn několika pěknými momenty chlapské upřímnosti, myšlenkových flow outů a proměnou postav směřující ke katarzi. To vše pod záštitou dvouhodinového hereckého dialogu mezi Schreiberem a Beattym, se kterými celý film cestujeme jako příruční zavazadlo po parcích, lavičkách, lesících a sledujeme jejich názorové konfrontace. Zatímco prvnímu jmenovanému je vyhrazena převážně úvodní část filmu, v druhé polovině už se příběh věnuje hlavně postavě Murphyho, řešícího otcovské problémy. Dvě hodiny pobytu v tomto žánru, vyžadují trochu trpělivosti a ochoty, přenést se přes fakt, že s každým dalším dialogem "o hovnu" příjdete o pár vlasů na hlavě (08.08.2010)

Ne, tak na Oskara tenhle filmek není, protože je obyčejný a to tak obyčejný, že se mu dá v pohodě uvěřit a přitom mít pocit, že tam někde žiji s nimi a potkávám ty dva na ulici a vůbec mi to nepřijde divný. Je to člověčina a tou to dýchá. Poslouchat ty dva je někdy o nervy a občas zazní nějaké moudro mezi sbíráním odpadků a uklízením města, jindy stačí zachovat se nějakým způsobem beze slov a přitom tím říct mnohé. Paule jsi fajn chlap a já Ti věřím, uvidíš, že to dáš a Murphe, jsem ráda, že jsi byl právě Ty ten, s kterým mohl Paul trávit svůj čas. Tenhle nezavislák mně sednul do nálady a tak dám klukům po dvou hvězdách, máte je mít. (01.03.2016)