Krok vpred

Příšerně nudný a otravný film, ve kterém akorát filozofují dva maloměští metaři totálně o ničem (chvílemi jsem to musel přetáčet), věkově od sebe oddělení, mladší z nich bývalý kriminálník, snaží se odpíchnout ode dna, ale moc se jim to nedaří, trochu akce nakonec, která ovšem film neutáhla, třičvrtě filmu je čistý odpad. (30.05.2011)

Film ode dna až po víko doslova napěchovaný životním moudrem. Pan režisér a scénárista v jedné osobě tam to moudro napřed naházel vídlema a pak na tý haldě skákal a skákal, aby se všechno moudro utemovalo a vešlo se ho tam co nejvíc. Takže nás čekají obligátní chlapské rozpravy o životě, plné takového toho nezávislého mlčení (dramatická pauza, se tomu říká, Bedříšku). Což suma sumárum čítá: filozofování o karmě a pravidlech lidské společnosti, homosexualitě, vyvržencích, mezilidských vztazích, zvířatech, snech a v nich ukryté symbolice, sexu, zábavě, bezdomovcích, mládeži, kriminále a nápravě charakteru v něm, nutnosti vlastnit auto, nadnárodních korporacích, vztahu mezi přírodou a člověkem, stáří, smrti, víře, zhýčkaných parchantech a lidech v politice, co je správné a co špatné, jak se mění charakter doby, konzumerismus ...a v neposlední řadě taky o Wal-Martu, o němž se dozvíme to nejhlubší poselství, že "na něco je dobrej a na něco ne." A ve vší té nikam nevedoucí (ovšem ne nezábavné) rozborce zapomněl pan Gilroy, že by se jeho film mohl občas taky někam Odpíchnout. (26.07.2010)

Ne, tak na Oskara tenhle filmek není, protože je obyčejný a to tak obyčejný, že se mu dá v pohodě uvěřit a přitom mít pocit, že tam někde žiji s nimi a potkávám ty dva na ulici a vůbec mi to nepřijde divný. Je to člověčina a tou to dýchá. Poslouchat ty dva je někdy o nervy a občas zazní nějaké moudro mezi sbíráním odpadků a uklízením města, jindy stačí zachovat se nějakým způsobem beze slov a přitom tím říct mnohé. Paule jsi fajn chlap a já Ti věřím, uvidíš, že to dáš a Murphe, jsem ráda, že jsi byl právě Ty ten, s kterým mohl Paul trávit svůj čas. Tenhle nezavislák mně sednul do nálady a tak dám klukům po dvou hvězdách, máte je mít. (01.03.2016)

Přesně takový druh americké konverzačky mi sedne jak studený obklad na vyvrknutý kotník. Už jen když jsem uviděla tvář Lieva Schreibera, tušila jsem, o jaký filmový zážitek se bude jednat. Člověk si ho nezapamatuje z nějakých blockbusterů, i když v nich taky hrál, ale spíš z amerických nezávisláků, jejichž názvy si člověk občas ani nepamatuje - spíš jen jejich atmosféru a Schreiberovu filmovou kreaci v nich. Tentokrát mu byl rovnocenným hereckým partnerem Ned Beatty. Dialogy jim plynuly z úst tak přirozeně, že se nemůžu ubránit dojmu, že to nebylo ze scénáře, ale to je určitě jen můj mylný dojem - v titulcích je uveden i scénárista:-) Mimochodem v jedné osobě i režisér. Prostě autorský film jak vyšitý! (31.10.2010)

Působí to jako filmové ztvárnění divadelní hry. Prakticky pořád jen dva herci, samé dialogy a žádný pohyb. Typicky americká klišé, tvářící se jako životní moudra. Nejvíc mne iritovalo, že jsem ty dva zahradníky za celou dobu neviděla ani chvíli pracovat. S takovou pracovní morálkou by si místo asi dlouho neudrželi. Ale na to, jak nevděčné to byly role, zhostili se jich oba dost dobře. (23.08.2016)