Menu

Poctivě připravená chuťovka, která dokáže diváka po celý film neustále překvapovat i přesto, že je v mnoha dílčích motivech vlastně jen velmi jednoduše načrtnutá a v některých aktech lehce předvídatelná. To ale ve finále vůbec nevadí, protože už dlouho jsem z kina neodcházel s tak příjemným pocitem uspokojení. Jinak řečeno - Menu je perfektně vypointovanou záležitostí, která mi svou existencí udělala radost. P.S.: Hlavně od toho nečekejte klasický horor. Protože to "horor" fakt není. (15.11.2022)

Originální film, který střídá humor vskutku ryze černý  a vyprávění šokem alespoň v první části to fungovalo hodně dobře, pak trošičku film ztrácel chuť, kterou zase nabral ke konci, ale čím dál tím více jsem soustředil od filmu na jednu základní myšlenku "kurva kde je tady nejbližší burger house. Od Raplha Fiennese si ode dneška nenechám uvařit ani vodu. (15.11.2022)

Je to prosté. A platí to, co u nedávného Fresh: skvělý rozjezd, slabší dojezd. Fresh byl černohumorný kousek plný zvratů, který po sympatickém úvodu přichystal očekávaný úkrok do jiného žánru. Stejně jako tady. Divák je zvědavý, co bratislavský rodák a řádně démonický Ralph Fiennes pro nafoukanou skupinu snobů, kteří se hodlali dostat na vrcholek gurmánského štěstí, se svým menu přichystal. A je mu jasné, že luxusní restaurace na ostrově nebude jen o precizním menu, ale o celkovém zážitkovém balíčku. Nechybí šéfkuchařův fanda, kritička jídla, herec, kterému už dávno ujel vlak, mladí finančníci… i jedna odměřená dívka s nohama na zemi, která původně na seznamu hostů nebyla. Záhy se ze strany personálu začne projevovat pohrdání každým hostem. Graduje to solidně, ale postupně je patrné, že o nějaké přesahové myšlence se nám může nechat jen zdát. Kritika třídních rozdílů mi mnohem víc seděla u oceňovaného jihokorejského Parazita, který mnohem kousavějším způsobem upozorňuje na nedostatky ve společnosti. Tohle je ve výsledku „jen“ plytká báchorka o šéfkuchaři, který (místy až hloupě) trestá i lidi, co s ním vlastně ani moc nesouvisí. Mdlá dohra, navíc když se nad jednotlivými scénami divák pořádně zamyslí... Nakonec to není ani chytré, ani zábavné. (07.01.2023)

Stejně jako od režiséra Barbara bych nečekal jeden z nejlepších hororů roku, tak ani u Menu od Marka Myloda bych nečekal jeden z nejlepších Thrillerů posledních let. Menu vypráví o jednom večeru v luxusní restauraci na izolovaném ostrově, jedná se o kulinářskou zkušenost, jakou zažijí jen ti nejprivilegovanější. Hru kterou zde tvůrci rozehráli, jsem jim baštil od začátku do konce. Uhranulo mě zde naprosto vše, herecké obsazení a výkony, dialogy mezi postavami a vztahy, které se tu odkrývají. Nepříjemné podtóny celého ostrova a šéfkuchaře, které vás znepokojují a nutí vás hádat, co a kdy se pokazí, odehraje a odkryje. Do toho tu je vynikající hlavní postava Margot, hraná Anyou Taylor-Joy, která vyniká jak svou nechutí být na podobné místě, obyčejnou náturou, tak tím, že je jakousi divokou kartou, která zde neměla být a kazí tak plán celého večera. Film si semnou pohrával od začátku do konce a já si to náramně užíval. Neuvěřitelně jsem se ponořil do všech postav a jejich vnímaní situace i postavení. Zároveň mě bavilo co každá z nich představuje. Jídlo jako takové je zde velkou alegorii prakticky pro cokoliv, co si tam dosadíte, ale primárně pro umění. Je jedno jestli v tom uvidíte filmy, hudbu a nebo cokoliv jiného. Každá postava tak zastupuje nejrůznější lidi, které toto umění vnímají a jejich přístup k němu. Kouzelná záležitost, která i mě samotného jako někoho, kdo se aktivně i kriticky vyjadřuje k filmům donutila reflektovat sama sebe. Protože nechte dopadnou ani jako jedna z těchto postav, speciálně ne jako dva domýšlivý snobští kritici a nebo jako postava Nicholase Houlta.  Anya Taylor-Joy, Ralph Fiennes, Nicholas Hoult dokazují, že jsou to sakra skvělý herci, ale speciálně Fiennes podává jeden z nejlepších výkonů své kariéry, umí být děsivý, nepříjemný, zranitelný i dojatý a šťastný a přechody mezi tím jsou neuvěřitelné. Šéfkuchař Slawik je jedna z nejvíce fascinujících filmových postav letošního roku! 9/10! (Některé postavy bych ocenil prokreslenější). (19.11.2022)

"Co to bublá pod pokličkou, satira či guláš? Jíst to lžící či vidličkou? Až moc nad tím dumáš." Zaručený recept na pokažený večer: Vezměte svou manželku, hladovou filmožroutku, do luxusní (čti zpovykané) restaurace Juliana Slowika (což jsem bohužel udělal), mezi echt nudnou snobskou pakáž, přimíchejte despotického, namachrovaného šéfkuchaře (Pohlreich hadr) a jeho personál bez mozku aka U.S. Army Rangers ("Yes, Chef!") a 108 minut svou ženu duste ve vlastní šťávě a otázkách bez odpovědí. // Odborné zhodnocení večeře pro Guide Michelin: Příběhové maso nedopečené, v jalovém scénáři chyběl jalovec i suicidální motivace personálu, ekologicko gastronomické Slowikovy pindy byly nestravitelné a skopové (hosté coby ovce) suché, bez šťávy. Ke všemu při flambování koulí Fiennes nějaký neopatrný blbec podpálil celou restauraci. Kulinářský zážitek zachránil desert - belle sorcière Anya Taylor-Joy, luxusní eskortka  ("musela jsem mu při tom říkat tati"), kdy jsem mlsně slinil... nad jí vychutnávaným cheeseburgerem. Ty tři mišmašelinské hvězdy jsou pro ni. (14.01.2023)