Menu

Sociopat otrávený vařením jídla pro nevděčnou společnost, která ubližuje jeho osobnosti a jeho umění. Nepochopený umělec. Odpadlík ve vysokých patrech smetánky. Hlavní protagonista a antagonista v jednom se pokusí vytvořit nejhlubší pomstu a poslední odkaz dokonalosti v poskytování nejlepších pokrmů. (04.02.2023)

Výtečně rozehrané psychologické drama s výraznými prvky hororu v posledních minutách usne a již se nevrátí. Vystřídá jej vizuálně podmanivá scéna posledního chodu. Leonardo da Vinci odpustí, ale poslední chod se mi líbí více než jeho Poslední večeře. Navíc se poslední chod mění v satiru tryskající z rozpouštějící se čokolády. Celému filmu vévodí Hong Chauová, její Elsa má půvab nacistické dozorkyně, vyšinutá, komisní, chladná, zkrátka dokonale zahraná. Tento film zřejmě u široké veřejnosti nenajde pochopení, jeho ryze levicová orientace, každému nevoní. Ale své diváky si může přivábit výbornou atmosférou i černočerným humorem. (26.02.2023)

SPOILERY! Takový potenciál. A tak průměrný film. Místo chytré sociologické studie kolize společenských vrstev se z The Menu vyklubala sladkokyselá báchorka o naštvaném šéfkuchaři, který trestá jedny za to, že mu kdysi zkritizovali jídlo a jiné za něco, co s ním nijak nesouvisí. A i to film dělá nenápaditě a místama až hloupě (teatrální potrestání angel investora, bez kterého by šéfkuchař neměl k dispozici ani onu restauraci). Respekt k hlavnímu záporákovi na nule. Dokonce ani postava gastro-kritičky není zakomponována coby metafora na filmové recenzenty, kteří by chtěli film strhat. Jedinou postavou, která ve filmu svým vnímáním situace a reakcemi na ní dává smysl, je ta hlavní (Anya Taylor-Joy). Ta taky do dějového konceptu vnáší jediný nápaditý tvůrčí impuls odhalením svojí identity. Slabé 3*. (23.11.2022)

Fascinující umělecký thriller. Přestože nejsem velký fanoušek artových hororů, toto psychologické pojetí mne velice zaujalo. Nesourodé skupinky zúčastněných jsou dobře zvolené a každý má něco do sebe a jejich rozhovory chytře vyplňují volný čas. Na filmu se mi především líbí pozvolná gradace položek zahrnutých v menu a vývoj chování hostů až k finální rezignaci. Smíření s osudem je zde totiž velice působivě zachyceno. Jen je škoda, že plány šéfkuchaře nemají o něco hlubší myšlenku. Jeho důvody tak v mnoha případech působí povrchně a nebo jsou zkrátka odůvodněny jako ve správném čase na správném místě. Přičemž bych čekal, že bude každá osoba, stejně jako jídlo v menu, promyšlená do sebemenšího detailu. Být to zamotanější, neváhal bych udělit i tu poslední hvězdu. 75% (19.01.2023)

Po tom, ako festivalové publikum viac či menej trápne fabulovalo, prečo v Trojuholníku smútku grcky a hovná nie sú fekálny humor, a po tom, ako  Film roku predviedol najsebestrednejší artový pokus o vtip a Don’t look up prdel Meryl Streepovej, mám normálne už z vysokorozpočtových satír vyrážku.  A potom príde The Menu. Ukáže nám čiernohumornú blbosť jak z 90.tiek, a bez hovien a hľadania zmyslu vesmíru. 👍 (05.01.2023)