Buko

Filmy o koních zrovna nevyhledávám a příběh Jarmily, které po otevření tajné závěti zbyde po manželovi práve kůň, který postupně nejen  ji přivede ke štěstí  moc ničím nepřekvapí. Ovšem je to mile civilní, na  mě možná až moc ženský film, ve kterém se mi dost líbila Marta Issová coby knihovnice postižena Anspergrovým syndromem. Za zmínku také stojí neokoukaná  věrohodná Anna Cónová v hlavní roli a krásné kamerové záběry barevného venkova nebo naopak temného lesa při noční vyjížďce. (10.12.2023)

Tak sa moje obavy z filmu o krotení zlého koňa nenaplnili a je z toho príjemný film o zoceľovaní trojgeneračnej ženskej rodiny plus s rodinou susediek s ľahkou autistkou. Zároveň film ale nie je ničím zvlášť mimoriadnym, takže len tak plynie od prvých pokusov s koňom až po koňa ako základnú súčasť rodiny a konský balet. (01.11.2023)

Od Alice Nellis velmi slabý kousek. Nudný až za hrob, ve kterém leží Miroslav Krobot, který v jedné ze dvou závětí koupí své manželce koně Buka, tím se dá do obrátek teplý lidský příběh o ženě, která hledá sama sebe a zbavuje se strachu z života bez manžela a rovná se s tím dosti nevýrazně, bez emocí (nepočítám ty, které tam nepřesvědčivě vkládá hysterická Petra Špalková) a chladně. Chladnost je po týdnu od filmu Slovo opět v kurzu. Celý film je tak pouze buď malebně nastímané cválání koně, zatímco ostatní to pozorují zpoza ohrady anebo podivné mávání kamerou při nepodařených akčních scénách. Tu s instruktorem Rodenem bych nechal zarámovat a odnesl do Muzea nevkusu. Otravným prvkem vloženým do této idyly je srandovní autistka Martha Issová, která si po letošním Úsvitu jen povýšila svůj herecký rejstřík zbytečnosti a otravnosti. Ten největší problém filmu, který paradoxně natočila a napsala ženská režisérka je vlastně hlavně v tom, jak ženy znázorňuje, buď jsou hysterické, protože je opustil manžel, nebo jsou zmatené, neboť už po manželově smrti na něm nejsou závislé a neví co se sebou, případně jsou prostě nevýrazné, případně postižené. Hlavní hrdinka vlastně ale jede to co jí naplánoval její manžel, vlastně jí uzavřel na jejich statku. Posmrtný vliv mužů na ženy je tady sice méně křiklavý, přesto od Alice Nellis dost zabolí. Čekal bych něco takového spíše od Jiřího Vejdělka s Eliškou Balzerovou v hlavní roli. Určitě se musí režisérce nechat, že to natačí alespoň zručně, pokouší se navodit i jakousi lyrickou atmosféru venkova, který se ovšem zase nějak nedokáže rozvinout a je zosobněn jen v hocha a jeho matku, kteří pěstují kozy na sejra. Za mě další celkem trpké zklamání u českého filmu. 30% (10.12.2023)

Schematizovaným postavám chybí realističnost a plastičnost, o komedii se rozhodně nejedná. Stará paní doktorka je permanentně vystresovaný nervák, což po ní v trochu jiné podobě zdědila i dcera. Děti reagují na matku exaltovaně, jako by se ani nevztahovaly k reálnému člověku. Autistická sousedka je sice fajn kořením celého prostředí, ale Martha Issová se do profilu autisty vžít nedokáže, její hraní zůstává vstřebané jen vizuálně, a tedy povrchní. Film je cítit takovou tou typickou „českou člověčinou“ a těžko říct, zda je to vůně nebo zápach. Nelíbí se mi zneužití hudebních kusů ve filmu, zejména Dvořákovo Stabat sem nepatří – hudební producent by se měl lépe seznámit s okolnostmi jeho vzniku (a nakonec i jeho liturgickým významem). Film neurazí, nepotěší, snad je trochu ztrátou času, ale dívat se na to dá :) (14.12.2023)

Filmy točí Alice Nellis pro mě. Buko je pohlazení. Líbil se mi, jak stojí i běží. Jak spojuje a je zdrojem radosti pro každého. Anna Cónová byla skvělá volba! Martha je v roli autistické dívky výborná, Janu Ohľovou vidím vždy ráda a drobná role Martina Šulíka mě taky potěšila. Celé obsazení je moc fajn. Pěkné, jemné, vkusné, úsměvné. (02.01.2023)