Buko

Režisérka a scénáristka Alice Nellis vytáhla z ostravského divadla herečku Annu Cónovou, aby ji posadila na koně, kterému říkají Buko a dala jejich vzájemným poznáváním ve svém filmovém příběhu naději i humor těm, kteří mají strach nejen z koní, ale i ze života.  Ten je ale přece tak nádherný. Film Buko je vlastně něco jako " western," kde odvaha a porozumění překonávají i samotu a telefonní operátory. Je to blahodárná léčba Bukem s vynikajícími hereckými výkony. (27.09.2022)

V první půlce jsem si říkal: no, dobrý, takovej průměr a v poklidu. Ale film postupně a pomalu stále nabíral na poutavosti. A na závěr jsem pochopil, že i ten úvod byl záměrem a že Alice Nellis celou dobu staví děj po kapkách, citlivě a chytře. A že se v tomto filmu povedla pravá a kvalitní "alice nellis". Tak jak nemusím Marthu Issovou, tak tady silně exceluje ve své roli. Současný český film, na který nepůjdou masy, ale který zanechá v pocitových buňkách dojem relaxační terapie. 90%. (07.11.2022)

Tak sa moje obavy z filmu o krotení zlého koňa nenaplnili a je z toho príjemný film o zoceľovaní trojgeneračnej ženskej rodiny plus s rodinou susediek s ľahkou autistkou. Zároveň film ale nie je ničím zvlášť mimoriadnym, takže len tak plynie od prvých pokusov s koňom až po koňa ako základnú súčasť rodiny a konský balet. (01.11.2023)

Filmy točí Alice Nellis pro mě. Buko je pohlazení. Líbil se mi, jak stojí i běží. Jak spojuje a je zdrojem radosti pro každého. Anna Cónová byla skvělá volba! Martha je v roli autistické dívky výborná, Janu Ohľovou vidím vždy ráda a drobná role Martina Šulíka mě taky potěšila. Celé obsazení je moc fajn. Pěkné, jemné, vkusné, úsměvné. (02.01.2023)

Buko je film bez ambic, to je potřeba vypíchnout na začátek. Čím dřív se s tím smíříme, tím víc máme šanci si užít pohodovou atmosféru pozdního léta na Kokořínsku, kde čas plyne líně a bezstarostně, a kde žije skupinka žen, jimž muži do života již v podstatě nezasahují. Krobot umře v prvních minutách filmu, a jinak jsou chlapi dobří jen na to, aby se postarali o domácí zvířata, popřípadě tvořili zábavné, směšné figurky. Jo, pardon, ještě jsem zapomněl na Cinu. Sledujeme tedy sbližování stárnoucí ženy (a také úžasně roztomilé autistické sousedky) s koněm, a také trochu s dcerou a lidmi na vsi, kde se rozhodla strávit důchod. Nellis hladí po srsti, zobrazuje všední chvíle ze života, a vlastně se tam nic nestane, ale po skončení je divák v klidu. Tedy taková hipoterapie filmem. (07.03.2023)