Deň po tom

Typicky americký film typicky německého režiséra. Emmerich je mistr nadupaných rozpočtů a velkých megalomanských apokalyptických projektů, kterými v minulosti táhl do kin miliony diváků a za které mu kritika leckdy uštědřila nemilosrdné rány. Den poté je příkladem snahy ukázat lidem to co nechtějí vidět tak, aby se to vidět v budoucnu báli. Ač to vypadá jako veliká utopie a zase nějaká ta maškara v hollywoodském střihu, tohle je možná realita. To, že se obal Země kazí jak otevřené sardinky ve vedru je fakt, to že tomu nedokážeme zabránit je taky fakt a to, že to někdo pojal ve velkém stylu, to je buď snaha upozornit a nebo vytáhnout z toho maximum komerce. Už samotný úvod a hutný hudební doprovod skladatele Haralda Klosera, skvělá dynamická kamera a dobře naplánovaná výprava film slušně rozjíždí. Škoda že se za polovicí láme do zívačáku druhdy protkaného jakýms takýms dozvukem předešlé akce. Film má samozřejmě tytéž mouchy jako další Emmerichova díla, tudíž některá hluchá místa, pokusy o přílišný patriotismus, sentimentální mentálnosti a leckdy zbytečně přeefektované scény. Někdy sem si říkal, jestli on už to nedělá naschvál, že mu z digitalizace asi ruplo v bedně a i zvířata by rád překopal k obrazu svému. Ale to celé vede k jedinému závěru, že když nezačneme jednat, tak stejně jako koukáme s otevřenou pusou na megalomanské akční výjevy, budeme jednou koukat až se tohle stane realitou. Za speciální efekty dávám 80% (docela se mi líbilo šikovné dělení jednotlivých obrazů úderem blesku), za dějovou linii 60%, za pokus o nástin reality 70% a za samotné ztvárnění, slušný herecký výkon Dennise Quaida a už výše zmiňovanou kameru 70%. Sečteno a podtrženo, ač je to přeplácané (ve 3D zvuku ovšem naprosto dokonalé) dávám 4 hvězdičky. (30.10.2004)

„Nič také sa nikdy nestalo.“ – „Nie posledných 10 000 rokov.“ Na rozdiel od PATRIOTA sa Emmerich konečne na nič nehrá a iba rozpráva nenáročný dobrodružný príbeh o tom, ako otec (Quaid) prekonáva šialené prírodné problémy a ide za synom (Gyllenhaal), ktorý sa medzitým snaží prežiť. Emmerich má tieto trikové veľkofilmy proste rád. Jeden zásadný rozdiel medzi týmto a ID4 (alebo GODZILLOU) je v tom, že besnenie živlov (na rozdiel od útoku mimozemšťanov, či prerastenej jašterice) poznáme všetci, takže nás z jednotlivých demoličných scenérií mrazí. V neposlednom rade mi to pripadalo u Emmericha prvýkrát, že hrdinami boli obyčajní ľudia, nie papierové figúrky. Roland sa učí - uberá dialógy a necháva rozprávať kameru, hudbu, strih. S týmto jeho filmom som sa cítil dobre (vyberanie kníh na spálenie, vlky). Ale v prípade, že nás chceli tvorcovia seriózne varovať, tak neviem neviem. No ak nás chceli iba zabaviť... uspeli! (30.04.2005)

Vypnout mozek a nehledat v tom vědu To co Emmerich na dvouhodinové stopáži prezentuje jako katastrofickou vizi nejhrubšího zrna sice klimatologům zvedne kufr, ale proč se na něj hněvat, když nám naservíruje obrázek tisíců Američanů, kteří žebrají o vstup do Mexika? V tu chvíli je třeba se od srdce zasmát a s lehkým kvitováním poznamenat, že neexistuje američtější Američan než právě tento zběhnuvší Němec, který vysoké rozpočty rozhazuje jako největší snob a přitom na diváka nepokrytě pomrkává a téměř jej prosí, aby se bavil s ním. Naservírování pár obdivuhodných trikových sekvencí příjemně nadzvedne a dávku patriotismu, která by porazila i slona, je třeba s protočením očních panenek a hlasitým pousmáním přejít. Dokonalá sabotáž Hollywoodu! (16.06.2004)

Kdo viděl trailer, už se vlastně nemá na co těšit, protože tam nic jiného není. Akorát jsou ty katastrofy delší, to je vše. Navíc živly se chopí příležitosti jen v první třetině filmu, po zhruba tři čtvrtě hodině je konec a pak už se divák ničeho nedočká až do poslední chvíle. Navíc naprosto nefungují jakékoliv emoce (což je v katastrofickém filmu poměrně klíčové), takže mi vlastně bylo úplně jedno, že všechny ty miliony lidí umírají... Quaid je sice sympaťák, ale naprosto jsem mu nevěřil v druhé polovině filmu, podobně Gyllenhaal. Navíc snímku chybí jakýkoliv smysl pro humor (díky němuž je ID4 tak zábavný) a jediná humorná postavička je se vším všudy vykradena z Armageddonu... Jistě, na ty katastrofy se dobře kouká, ale jako celistvý film to naprosto nepracuje. Postavy se vůbec nebojí, ačkoli jim permanentně jde o život - skoro se ani nesnaží utíkat. Ignoruje se takřka všechno kromě Manhattanu a ani nevyužije příležitosti, aby se snažil trochu pobořit světové památky (Eiffelovka, Pisa, Kolloseum, Čínská zeď, vždyť je toho tolik, co se dá efektivně zničit). Manhattan a Socha svobody jsou nejdůležitější místa na zemi (spolu s klíčovou americkou vlajkou). Ve filmu fungují prazvláštní fyzikální zákony, které lze jen těžko sestavit v nějaký soubor norem: supervelká vodní vlna se pohybuje snad rychlostí 2km/hod a megamrazu lze zabouchnout dveře před nosem. To je ale to nejmenší a nevadilo by to, kdyby vše ostatní fungovalo. Nefunguje. (23.05.2004)

Emmerich potvrdil svoje vízie s miernym posolstvom, ale že sa dá na spoluprácu s Greenpeaceom som netušil. Nemohol chýbať americký odkaz na rodinu, ktorý pchajú tkamer všade. Efekty sú tam, kde treba perfektné, no hluchých miest bolo viac než dosť. Mne šlo však hlavne o pobavenie a toho som sa dočkal. 80%. (23.02.2007)