Deň po tom

Kdo viděl trailer, už se vlastně nemá na co těšit, protože tam nic jiného není. Akorát jsou ty katastrofy delší, to je vše. Navíc živly se chopí příležitosti jen v první třetině filmu, po zhruba tři čtvrtě hodině je konec a pak už se divák ničeho nedočká až do poslední chvíle. Navíc naprosto nefungují jakékoliv emoce (což je v katastrofickém filmu poměrně klíčové), takže mi vlastně bylo úplně jedno, že všechny ty miliony lidí umírají... Quaid je sice sympaťák, ale naprosto jsem mu nevěřil v druhé polovině filmu, podobně Gyllenhaal. Navíc snímku chybí jakýkoliv smysl pro humor (díky němuž je ID4 tak zábavný) a jediná humorná postavička je se vším všudy vykradena z Armageddonu... Jistě, na ty katastrofy se dobře kouká, ale jako celistvý film to naprosto nepracuje. Postavy se vůbec nebojí, ačkoli jim permanentně jde o život - skoro se ani nesnaží utíkat. Ignoruje se takřka všechno kromě Manhattanu a ani nevyužije příležitosti, aby se snažil trochu pobořit světové památky (Eiffelovka, Pisa, Kolloseum, Čínská zeď, vždyť je toho tolik, co se dá efektivně zničit). Manhattan a Socha svobody jsou nejdůležitější místa na zemi (spolu s klíčovou americkou vlajkou). Ve filmu fungují prazvláštní fyzikální zákony, které lze jen těžko sestavit v nějaký soubor norem: supervelká vodní vlna se pohybuje snad rychlostí 2km/hod a megamrazu lze zabouchnout dveře před nosem. To je ale to nejmenší a nevadilo by to, kdyby vše ostatní fungovalo. Nefunguje. (23.05.2004)

Emmerich podle mě ani nic jiného neumí - logicky absurdní apokalypsu, jež pohltí víceméně celý svět, s hrstkou patriotismem omráčených Američanů, kteří zbytek přeživší civilizace svým důvtipem a chytrostí zachrání. Tento formát dovedl Emmerich k dokonalosti až ve velezábavném, vtipném a popcornem provoněném 2012. Právě Den poté postrádá tak potřebný vtip a svým vážným tónem (zvlášť u tak na hlavu postavené klimatické apokalyptické hypotézy) jen odrazuje. P.S. Je zábavné sledovat, jak Emmerich u každého dalšího katastrofického filmu pracuje s postavou amerického prezidenta, který jako by odrážel reálnou skutečnost (nejen barvou pleti - Glover vs. Obama, ale i charakterem dané postavy - charismatický Pullman vs. Clinton, King vs. Bush). (27.03.2010)

Je to zajímavý, ale nějak mi ten Emmerich přestává vadit. V poslední době jsem si kdo ví proč začal znova pouštět jeho filmy i v rámci mé session katastrofických snímků kterých zrovna Roland natočil požehnaně a kterou teď zrovna absolvuju jsem si zopáknul tenhle spektákl a opět přehodnocuji. Pořád platí, že mě po trikově vymazlený destrukci v první půli celkem obstojně sere ta druhá, která je dost nudná, ale dá se to přežít. Navíc některý ty dialogy jsou tak úsměvný a brakový, že se u toho nedá nebavit, tak s přimhouřením obou očí to nakonec s mou zvyšující se tolerancí k blbým filmům na ten slabej trojec nakonec dá.50% (30.11.2011)

To už opravdu nelze natočit katastrofický film, který by byl alespoň trochu originální? "Den poté" je jen hromada klišé a nelogičností na místy efektně zamrzlé planetě. Podívat se na to dá, ale s předvídatelností děje se dostavuje nuda, připočtěte obvyklé, americky patetické scény a vyjde vám jen velmi nákladný průměr. Ale co čekat od Emmericha... 52% (15.12.2008)

Když pominu holý fakt, že procesy změny proudění a ochlazování, které Emmerich ve svém příběhu popisuje, jsou dlouhodobým procesem na mnoha desítek let (dobrý...nadsázka...beru), to ostatní v příběhu je esencí všeho špatného na současném Hollywoodu, stokrát viděného klišé, nudné až únavné předvídatelnosti všeho, co se na plátně děje, mizerné psychologizace plakátových postav na úrovni literárních pokusů desetiletého dítěte. Ve výsledku až nezdravé zahrávání si s inteligencí a tolerancí normálně uvažujícího diváka. EMMERICHU, TÁHNI!!!!..............PS: Ohodnotit film několika hvězdičkami jenom proto, že má skvělé triky, mi přijde zcestné. V dneší době jsou již kvalitní triky samozřejmostí, nikoliv výsadou. (03.12.2005)