Deň po tom

Egypt má deset ran, katastrofický žánr má Rolanda Emmericha. A stejně jako rány sužují Egypt, nechává zde režisér bičovat Los Angeles ledovými hroudami, pustošit ohromnými tornády a zaplavit přílivovou vlnou. Digitální efekty jsou ohromující stejně jako u většiny jiných výtvorů německého filmaře. Naneštěstí Emmerich neselhává ani v ostatních aspektech, kterými jsou jeho filmy význačné, takže příběh obsahuje trapné scény, stupidní scény a postrádá logiku. 125 miliónů dolarů(rozpočet)/544 miliónů dolarů(výdělek celosvětově), takže příště bude zase na nějakou tu obří vlnu nebo mimozemšťany... (27.03.2010)

Vy byste chtěli od Emmericha logiku? Nenechte se vysmát! :-) Je pravda, že třeba s Dnem nezávislosti se tohle srovnávat nedá (v kladném i záporném smyslu) ale mě šlo opravdu především o zábavu a triky a ty Emmerich umí skutečně pořád nejlépe. Patriotické se mi to nezdálo moc (ovšem pokud do toho nepočítáte záběr na americkou vlajku), i když jsme se opět dočkali dalšího projevu před shromážděným americkým národem před televizemi. PS za největší zápor filmu považuju to, že se Emmerich nadobro rozešel se skladatelem Davidem Arnoldem. Za tohle rozhodnutí bych mu rozhodně udělil odpad! (22.07.2004)

"Velké triky, velké náklady" -to je převládající pocit, který z filmu mám, a to není zrovna o co bych stála, jenže když on tenhle film právě na tom stojí a padá. Jak to, že takové Skleněné peklo mohlo disponovat luxusem v podobě scénáře s morálním poselstvím a skvělými hereckými výkony? Den poté má být vážný film, tak proč se musím smát (a věřte, že nerada) na místech, kde bych měla být zděšená? Takové scény jako třeba ta, kde Quaid přeskakuje průrvu v ledu s nákladem v náručí nebo srdnatí reportéři mezi létajícími autobusy, vjezd lodi do města, selekce knih, které přijdou do plamenů.... to se mě těžko vydýchává. A co teprve výlet studentů za penicilinem na prkýnkách ze židlí a ještě s vlky v zádech. Takže kdyby v tomto filmu chyběly stupidní hlášky typu "táta řekl, že pro nás přijde a já mu věřím" nebo "příroda si vybírá svou daň", tak snad budu ještě zklamaná. (26.01.2005)

Asi poslední z těch velkejch Emmerichových velkofilmů, ve kterém hraje samozřejmě prim zkáza katastrofických rozměrů. Rozhodně na tohoto režiséra, který se v podobném typu filmů vyžívá a je to jeho styl nemám žádnou pifku, jeho Godzillu miluju od dětství a je to spíše kousek od kousku, který mi sedne více. Bay je u mě over the top, ale jednou za čas nemám problém vypnout mozek a užívat si destrukci. Problém ale je, že mě mezi obyčejnými lidmi (nekritiky) oblíbený Den poté dlouho míjel a nebavil mě tak, jako třeba 2012. Rád bych se na něj jednou kouknul znovu a obejktivně pro sebe zhodnotil. btw : ti vlci fakt příšerní, ale což i horší triky je třeba ocenit :D PS : Takovej lehčí nadprůměr, ale je pravda, že jsem film sledoval po očku a nevěnoval mu plnou pozornost (třeba bych ale právě proto ale naopak přihoršil)...60% (30.11.2014)

„Nič také sa nikdy nestalo.“ – „Nie posledných 10 000 rokov.“ Na rozdiel od PATRIOTA sa Emmerich konečne na nič nehrá a iba rozpráva nenáročný dobrodružný príbeh o tom, ako otec (Quaid) prekonáva šialené prírodné problémy a ide za synom (Gyllenhaal), ktorý sa medzitým snaží prežiť. Emmerich má tieto trikové veľkofilmy proste rád. Jeden zásadný rozdiel medzi týmto a ID4 (alebo GODZILLOU) je v tom, že besnenie živlov (na rozdiel od útoku mimozemšťanov, či prerastenej jašterice) poznáme všetci, takže nás z jednotlivých demoličných scenérií mrazí. V neposlednom rade mi to pripadalo u Emmericha prvýkrát, že hrdinami boli obyčajní ľudia, nie papierové figúrky. Roland sa učí - uberá dialógy a necháva rozprávať kameru, hudbu, strih. S týmto jeho filmom som sa cítil dobre (vyberanie kníh na spálenie, vlky). Ale v prípade, že nás chceli tvorcovia seriózne varovať, tak neviem neviem. No ak nás chceli iba zabaviť... uspeli! (30.04.2005)