Gulliverove cesty

„Pýtate sa ma, či mu verím? Tak ma teraz dobre počúvajte, vy panák v obleku. Verím v NEHO.“ Spolu s MERLINOM môj najobľúbenejší trojhodinový Hallmark a obecne moja veľmi obľúbená televízna mini-séria s príjemnou až "poučnou" atmosférou. Určite má svoje mínusy (hoci je trikov veľa, nie vždy sú práve najkvalitnejšie). Ale sympatická atmosféra, zaujímavý scenár (len čo začnú nudiť kone, prídu liliputáni a sú vystriedaní Omarom Sharifom) a skvelý Ted Danson (ktorého mám rád od sitkomu "Na zdravie!" a mrzí ma, že sa napriek snahe nikdy nestal "vyloženou" hviezodu). Veríte na víly alebo ste skôr Dr. Bates? (26.05.2005)

Írsky spisovateľ Jonathan Swift napísal v roku 1726 satirický román "Gulliverove cesty". Je to jeho najznámejšie dielo, ktoré sa radí medzi klasickú anglickú literatúru. Jedná sa v podstate o fiktívny fantasy cestopis. Zachytáva neuveriteľné, dobrodružné príbehy doktora Lemuela Gullivera, odohrávajúce sa v neskutočných, rozprávkových svetoch. Táto literárna predloha sa stala predmetom viacerých filmových adaptácií. Ja som si pozrel verziu, ktorú v roku 1996 natočil režisér Charles Sturridge. Ten túto tému spracoval do formy stodeväťdesiat minútového televízneho filmu. Titulnú úlohu stvárnil americký herec Ted Danson. Napriek enormnej dĺžke som sa pri sledovaní tohto snímku nenudil. A bezprostredne po jeho zhliadnutí som si po dlhých rokoch opäť prečítal aj knihu. *** (26.03.2024)

Swiftovo veledílo zneuctěno. Bohužel jsem knihu četl, tudíž se neubráním srovnávání. Nemohl jsem si nepovšimnout nosného příběhu celého filmu, který v knize vůbec nebyl. Taková ta myšlenka, kterou jsem pociťoval v knize ve filmu docela úplně chyběla. Místo podstatných pasáží z Gulliverových cest byl do filmu vehementně cpán blbý s knihou nekorespondující příběh, který vyznění hlubší myšlenky bránil. Samotný způsob jak se Lemuel Gulliver na jednotlivé ostrovy dostal byl ve filmu diametrálně odlišný od knihy. Spousta pasáží byla tedy totálně smyšlená. Myslím, že se kniha, kterou přečtete asi za 5 hodin rozhodně do 3 hodin dala nacpat nějakým lepším způosbem, který by se s ní v tolika ohledech nerozcházel. Hrozně mi vadily filmové efekty. Lidská fantazie prostě sahá dál než filmařské efekty v roce 1996, tudíž vážně myšlenému dílu přidávaly výrazně na směšnosti. S přihlédnutí na totálně otravný slovenský dabing, ve kterém jsem film zhlédl si nedovolím dát odpad. Jestli chcete poznat Gulliverovy cesty, tak raději obětujte 2 až 3 hodiny navíc a sáhněte po knize. * (31.03.2012)

Jonathan Swift napsal svýho Gullivera jako obrovskou satiru na lidi a vůbec tehdejší společnost. A co platilo tehdy, platí i dnes. A do filmu se jim povedlo přenést právě ten úžasný prvek satiričnosti a humornosti knížky. To, co má v sobě třeba pan Bean. Takovou tu naivitu velkého dítěte, přesto ale jistou úskočnost a sobectví. Všimněte si dobře, jak Lemuel vypráví těm cizincům o své (naší) zemi. Jak jim vysvětluje třeba soudnictví nebo odívání a tak. To je naprosto k popukání, protože to vysvětluje s takovou naivitou, že prosě nemůže ironizovat ani kritizovat to. On to obhajuje, ale ty obhajoby vyznívají ještě mnohem hůř, než kdyby se na to vybodl. Co se mě týká, jde o nejlepší zpracování Gullivera, jaký znám, přestože konec je dost jinej od předlohy. Ale je to tak zábavný a akční a humorný, s dobrou výpravou i triky a výtečným představitelem titulní role, že je škoda, že to nebylo v kině. A taky oceňuju, že je tu celá jeho cesta po Brobdingnagu, Laputě i ostatních zemích, kterými Lemuel Gulliver prošel. (04.12.2005)

Dost dobrý špektákl, který sice zredukoval myšlenkový potenciál Swiftova veledíla na nutné minimum, nicméně co ubral duchu, přidal formě – opravdu se je na co dívat a výtečný Ted Danson v hlavní roli dokáže evokovat sympatie k postavě osudem a různými živly zmítaného doktora Gullivera. Navíc i těch pár stěžejních myšlének scénárista Simon Moore zachovati ráčil. Náramně jsem se bavil, což se mi u televizních "výpravných" snímků stává zřídka. (26.05.2005)