Pojďte pane, budeme si hrát

Břetislav Pojar byl geniálním autorem filmové tvorby pro děti. Svět loutek byl jeho doménou, které vládl neohroženě a přesvědčivě šibalskou rozverností a dovádivou vynalézavostí. Jeho medvědi, v neumdlévajícím bratrském sváru škádlivého soupeření, jsou pro mě nejúchvatnější animovanou dvojicí. Jsou ztělesněním synonyma dětského filmu. Jedenáct rozdílných a osobitých kousků mozaiky vyniká nápaditostí s urozeně vzpřímeným postojem, s neuhasínající jiskrou představivosti v oku a s upřímnou radostí ze života v srdci. Přirozeně využívá měnících se podmínek k absolutnímu triumfu fantazijní kreativní vitality. Neumdlévá se v rozveseleném hemžení křídel tanečního mumraje slov, barev i pocitů a každý okamžik se rázem stává dílkem neuvěřitelného dobrodružství rozmanitosti a výjimečnosti a tolik potřebnou životodárnou oázou uprostřed každodenní běžnosti. Nemalou měrou se na nezaměnitelné podobě medvědích radovánek podílel svým hlasem Rudolf Deyl ml., a pozadu za ním nezůstal ani František Filipovský. Jako malého neposlušného chlapce mě spolehlivě znehybněli před starobylým televizním přístrojem v náhlém oněmění úžasem. I dnes na mě erupce nápadů a vynalézavé kreativity dopadá osvěžujícím, okouzlujícím i inspirujícím způsobem. Jemně a nakažlivě s vrozenou elegancí, která již svou přítomností vzbuzuje pozornost a zájem. I se starým děravým hrncem s jedním uchem a nerudně šklebícím se škrpálem bez tkaničky lze podniknout vzrušující výpravu do nezmapovaných končin panenského tajemství života. Schopnost správného uchopení představivosti je nezbednými medvědími bratry prostřednictvím vrcholných tvůrčích hrátek vsazována do každého malého človíčka a rozvoj může počít bujet do bohaté rozložitosti dovedností a umění. Má své stálé místo, nikdy nezestárne a každou chvíli ohromí nové i staré. Pro mě, jednoznačně, představuje série jeden z vrcholů animované tvorby a nehynoucí slávy Studia bratří v triku. (14.05.2017)

Žánrově de facto neuchopitelná, nadčasová a všepojímající záležitost. Antipohádka, která jako jedna opravdu z mála učí, že v životě vítězí vždy ten „vypečenější". Nerovný, ale dojemný souboj naivity a vyčůranosti. Ve fantazijním gejzíru propluje divák nespočtem sfér lidského konání (odkazy hudební, literární...) včetně politické a sociální satiry: „...vynalezl jsem povodeň na knoflík...jednou, až přijde nějaký velikánský mizera, tak to potopím všechno..." nebo „Musím někam zavolat.... A kam? ...Někam vejš." Jestli jste medvědy dlouho neviděli, podívejte se na ně znovu. Výtvarná kouzla, hudba, zvuk.... Klaním se poctivé práci mistrů, jejíž výsledky baví diváky všeho věku. Podle mě jedno z toho opravdu nej a nej, co kdy běželo a ostatně stále „běhává" na plátnech kin. (17.05.2013)

Není to žádný skvost jako Krteček, nebo tak, ale ta obrovská dávka invence tvůrců se prostě ocenit musí. K tomu je v tom tak jasně vidět zneužívání slabších, že snad lepší příklad neznám. Pohádky by měly především poučovat a v tomhle případě je to dětem podané tak skvěle, že už to snad lépe nešlo. 80% (11.12.2016)

Naprostá klasika! Můžete je milovat, můžete je nenávidět, ale přesto tu jsou a budou :) Nečekal jsem, že se to bude líbit i malým dětem, ale líbí! A to hodně! Dokonce to vyvolává lehkou závislost :) Skvělá hudba, skvělé hlášky, škoda jen Rudolfa Deyla, protože i když se Filipovský snaží sebevíc, Deyl je lepší. (21.11.2011)

Dát medvědům míň jak 5 hvězdiček? To raději sežeru brouka oškliváka ratata čuňata! Óda na hravost. Jako starší brácha, jsem byl ten větší mevěd… je to prostě realistický…, i když jsem nebyl takový "šidítko", to teda ne:-) Jo a kdysi jsem někde četl "psychoanalytickej" rozbor medvědů…, ono je tam toho fakt dost o dětství a dospívání… a návratech do dětství… a Rudolf Deyl to namluv perfektně. Líbí se mi víc než Filipovský v druhé sérii. Musim jít, pálí se mi ta vtipná kaše, co si vařim, abych byl nejchytřejší medvěd u Kolína! (11.04.2010)