Tokio ghoul - Season 1

V dnešní době sem rád za takové anime jakým je Tokyo Ghoul, ano postava Kanekiho je zde vykreslena jako slaboch a tak trochu prosťáček, ale i za takovouhle postavu sem rád. Proč si asi teď budou mnozí ptát, proč je rád za postavu která brečí a dává najevo svoje city, emoce, sny a cíle, no protože mám rád takovéhle postavy. Né že bych neměl rád nabušené postavy, které pokaždé když se střetnou s nějakým nepřítelem, tak ukážou svoje bradky a v polovině souboje takovým postavám začne laktace viz takový Kenshirou. Takže ono je to pak fakt záhul na to koukat, navíc problém s takovou postavou je, že dál nemůže rozvíjet. Zatímco se z takového slabocha jakým Kaneki je, se může později vyklubat, právě onen nabušenec a nebo ne, takovéhle postavy mají prostě možnost se vyvíjet a jít různými cestami. A co ostatní postavy ? No jejich to opravdu hodně a každou postavu, opravdu každou, sem měl svým způsobem rád, buď byla něčím zajímavá a nebo mně zajímal její osud. Ale asi sem si nejvíc oblíbil právě tyhle, z řad lovců (vlašťovek) je to Mado a Suzuya, co se týče ghúlů, tak Tsukiyama - to je prostě zlatíčko), Yoma, Rize - přestože tam je jenom krátce), Touku a v neposlední řadě i Kanekiho......... no trošku i Nishikiho, ale opravdu jen trošku. Co se týče animace, tak je sice krásná, ale souvisí s tím i jeden velice vážný problém a tím je, jak již bylo zmíněno je cenzura, cenzura to je prostě čistý zlo, díky tomu divák přijde o docela pikantnosti. Za zmínku ještě stojí velice povedený opening a ending, ta hudba je prostě úžasná. Ale co mám opravdu rád na tomhle seriálu je, to že zde neni jenom to násilí, ale právě i ta citová stránka, navíc ve dvanácti dílech se povedlo krásně, vyzobrazit postavy a jejich osobnost. Tento seriál má mé doporučení co by nezkušeného otaku, jen ta cenzůra tomu škodí, takže pryč sní. PS : Jason a jeho luskání prstů je hrozně nakažlivé, naučil jsem to tak nějak dělat . (06.10.2015)

Někdy klasicky vystavěná cesta outsidera ke schopnostem, jindy vyprávěnka ze života, pak zase akční řež, komedie, filozofie a v neposlední řadě až zarážející množství krve nebo otevřenosti. Jsem moc rád, že jsou osudy Kanekiho a jeho přátel i nepřátel nečekaně vystavěné, efektní a pokaždé, když jsem si myslel, že už mám jejich žánr a záměr prohlédnutý, přišel další překvapivý úhyb. Málokdy se povede koktejl tolika přísad namíchat s univerzální chuťovou dohrou pro každého. (25.09.2023)

Kaneki je sirotek a má jednoho kamaráda Hidea. Rád čte a tenhle společný zájem mu pomůže k rande s krásnou Rize, které změní jeho život v peklo. A to ne obyčejným způsobem, po "nehodě" se z Kanekiho totiž stane napůl ghůl, takže má chuť na lidské maso, ale uvědomuje si, že to není úplně dobrý nápad. A o tom, jak se Kaneki vypořádává s touhle šílenou situací je celá první série tohohle krvavého, avšak celkem zajímavého anime. Kresba je pěkná, ale postavy, víceméně ani ty hlavní nejsou úplně sympatické. První série je věrná předloze a malé změny, které v ní jsou se dají považovat za pochopitelné a můžou pomoci lepšímu pochopení děje. Za zmínku určitě stojí skvělý opening s písní unravel od TK from Ling Tosite Sigure, zajímavý je i ending. (12.02.2017)

Po zhlédnutí této první části musím říct, že Tokyo Ghoul má našlápnuto dobře. Už i já jsem se na to začal dívat, i když asi dva roky potom, co se to stalo tak populárním anime. Už od začátku to má zajímavý děj a velmi detailně sledujeme hlavní postavu Kanekiho, který (a to asi nění spoiler) se kvůli jisté události mění z člověka na ghoula. Postupně je viděl, že celý ten svět ghůlů je docela dobře promyšlený a také chápeme, že, stejně jako lidé, se ghůlové mohou dělat na ty dobré a na ty zlé. Anime pokračuje v shounenském stylu, kdy se hlavní hrdina stává stále silnějším (prostě klasika), ale místy mi skoro přišlo, že se anime mohlo vydat i jinou a i poněkud dospělejší nebo spíš vážnější cestou (hlavně po 8. díle). To se tu sice nestalo a popravdě se mi dosud Tokyo Ghoul asi nelíbí tak moc jako některým mým kamarádům, nicméně i já očekávám od 2. části (Tedy Tokyo Ghoul A) jistý pokrok. Jako menší mínus bych tu viděl to, že tu není moc času se pořádně seznámit s některými postavami a tak jsem měl někdy pocit, že se tu něco děje přiliš uspěchaně, ale ve výsledku mi to moc nevadilo. Celé anime jinak doprovází hodně povedený soundtrack a rád bych zvlášť pochválil animaci při západech slunce. Popravdě mi přijde, že při tom si animátoři dali na scéně opravdu záležet a je to zatraceně dobře vidět. Tokyo Ghoul se mi tedy přece jen líbil a už jsem zvědavý na pokračování. (03.03.2017)