Tokyo Ghoul

Kaneki je sirotek a má jednoho kamaráda Hidea. Rád čte a tenhle společný zájem mu pomůže k rande s krásnou Rize, které změní jeho život v peklo. A to ne obyčejným způsobem, po "nehodě" se z Kanekiho totiž stane napůl ghůl, takže má chuť na lidské maso, ale uvědomuje si, že to není úplně dobrý nápad. A o tom, jak se Kaneki vypořádává s touhle šílenou situací je celá první série tohohle krvavého, avšak celkem zajímavého anime. Kresba je pěkná, ale postavy, víceméně ani ty hlavní nejsou úplně sympatické. První série je věrná předloze a malé změny, které v ní jsou se dají považovat za pochopitelné a můžou pomoci lepšímu pochopení děje. Za zmínku určitě stojí skvělý opening s písní unravel od TK from Ling Tosite Sigure, zajímavý je i ending. (12.02.2017)

Kaneki po traumatizujícím zážitku konečně nějakým způsobem přijal své ghůlí já a přidává se na temnou stranu síly, aby... co vlastně, to těžko říct :D No, nejsem si jistá, co si mám po konci druhé série myslet. Závěrečná Kanekiho scéna mi v posledních pár dnech nechce z hlavy, stejně jako píseň z endingu v téhle řadě Kisetsu wa Tsugitsugi Shindeiku od Amazarashi perfektně dokreslující temnou atmosféru. Kresba pořád stejně pěkná, víceméně vše zůstává stejné jako u předchozí série, jen opening tentokrát nestojí za nic. Každopádně jsem se bavila o hodně víc než při sledování první řady. Po přečtení mangy konečně chápu, proč je děj téhle série do určité míry nepochopitelný, druhá řada se totiž oproti té první předlohy totiž víceméně nedrží vůbec, přestože některé scény z ní obsahuje. Ani zpětně to nic nemění na tom, že mě bavila, ale nedokážu si představit, jakým způsobem by chtěli nějakou potenciální třetí řadou navázat na tohle bláznovství a držet se děje TG:re. (12.02.2017)