Batman sa vracia

Takové to když se s odstupem takřka tří dekád kouknete na film, který na vás udělal dojem v raných nácti letech, a zjistíte, jak je překvapivě bizarní, vyšinutý, zvrhlý, nadržený, unikátní a nádherný. V dnešní éře důkladně plánovaných blockbusterů, které se sice marketingově tváří jako ohromně novátorské či originální, ale při tom jsou úzkostlivě kontrolované v zájmu korporátní image, působí Burtonův druhý Batman jako skvostně antisystémový počin. Nejen, že Burton ignoruje komiksový kánon obsedantně střežený fanoušky, na které zcela vědomě kašle. Zaštítěn štědrým rozpočtem a tvůrčí kontrolou spřádá romanticky chorou a slizce krásnou antitezi různých amerických mýtů od politického systému přes superhrdiny až po Vánoce. "Batman se vrací" je jako sněžítko obrácené vzhůru nohama, jehož dno odhaluje skrývané ošklivé nitro kýčovité idyly na jeho nyní odvrácené straně. S až operní rozmáchlostí Burtnon diriguje fantasmagoricky stylizované výjevy, v nichž se snoubí gotická monumentálnost s vychýleností expresionismu. V tomto světě pak nechává řádit cirkusácké zjevy, od nichž se zdejší hrdinové i padouši liší jen v tom, že z různých důvodů nemohou dávat průchod svým niterným tužbám. Spandex byl vystřídán latexem, přičemž masky a kostýmy tu nevyznívají jako silácká brnění, nýbrž fetišistické oblečky, které marně zkouší před vnějším světem skrýt dětská traumata i dospělácké perverze, obsese a sny o nespoutané moci. Burtonův batmanovský biják ale při tom všem není nabubřele temný a vážný jako ty z nového tisíciletí. V jeho groteskní vizi je ponurost stejně zásadní jako klasická komiksová nevážnost až slapstickových rozměrů. Stejně jako zdejší svět, také jeho logika, násilí i sami antihrdinové jsou poťouchlí, teatrální, dětinsky zlovolní, ale také plní zármutku, bolesti a naivní touhy po něčem lepším. Nakonec stejně jako všechny správné vánoční bijáky i tento pojednává o rodině, sounáležitosti a spočinutí v náruči blízkých. Jen s tím rozdílem, že zdejší hrdinové o tom mohou pouze snít. (27.12.2022)

Gotham Nightmare Before Christmas.. Mrtvolné make-upy, cirkusáci, grotesknost, zasněžené hřbitovy, atmosféra vánoc na šibeničním vrchu a kočka, co chce sprovodit ze světa přerostlou myš s křídly. Pokračování Batmana trpí na absenci jakékoliv dech beroucí scény, burtonovsky tradičně do detailu precizní, ale samoúčelnou formu a nevýrazné padouchy. Tučňák v zaprděných podvlíkačkách ať se vrátí zpátky do kanálu - mně chybí Jackův kyselinový úsměv od oka k oku a tance s ďáblem za bledého svitu měsíce. Je tu nějaký muž, který by se nechtěl stát chovatelem koček, když by mu na klíně vrněla M.Pfeiffer..? Mňau..! (29.08.2008)

Půjdu proti davu (to já koneckonců ráda), ale tenhle díl je stokrát lepší, než předchozí. Chytl mě od prvního okamžiku a nepustil do posledního (dobrá, možná při pochodu armády tučňáků jsem na sekundu zapochybovala:D) a to hlavně díky perfektním záporákům. Především mám na mysli Michelle Pfeiffer, která si rozhodně zaslouží patřit mezi 200 nejlepších hrdinů a záporáků. Způsob, jakým se pohybovala, jakým mluvila, byl prostě naprosto neuvěřitelný! Upřímně jsem ji nikdy neměla nijak v oblibě, ale tady mi připadala naprosto dokonalá. Nutnost vidět s originálním zněním! Milostná linka byla i díky ní zajímavější, než v jedničce a to z části i proto, že můžeme sledovat Batmana a jeho vnitřní rozpolcenost. První díl mi připadal nedotažený, místy i hloupý, tady máme bližší náhled na motivy i psychologii postav. Vše do sebe zapadá a dává dokonalý smysl. A hlavně mě to neskutečně bavilo. Díky tomu všemu pasuji tento díl na mého nejoblíbenějšího Batmana. :))Meow. (08.02.2019)

Neskutečně temná atmosféra spolu s Elfmanovou hudbou zprostředkovávají divákovi skutečný komiksový zážitek. Troufám si tvdrit, že druhý Batman je nejen režijně zdatnější, ale i vizuálně namakanější, atmosféričtější a na sto procent temnější. Akce není zase tolik a je zde kladen důraz spíše na charaktery. Batmanovy hračičky jsou nám opět představovány v plné parádě a po celé dvě hodiny se člověk nemá šanci nudit. Famózní výprava dává zapomenout na pozdější Schumacherovy barevné eskapády. (24.12.2005)

V roce 1992, 3 roky po prvním, vynikajícím Batmanovi natočil Tim Burton další příběh z Gothamu. A dá se říci, že v podobně dobré kvalitě. Batman se tentokrát neutká pouze s jedním nepřítelem, ale rovnou se dvěma a to s kočičí ženou (vynikající Michelle Pfeiffer) a záhadným Tučňákem v podání Dannyho DeVita. Tentokrát se do příběhu zamotává i politika, když Tučňák s pomocí prohnilého Maxe Shrecka kandiduje na starostu, aby mohl rozsévat zlo v Gothamu. Tvůrcům bylo jasné, že si tentokrát nevystačí s jednoduchým příběhem jako v předešlé části, a tak vytvořili mnohem komplexnější a svým způsobem realističtější postavy. Samotný děj už se nezaměřuje výhradně na muže v netopýřím hávu, ale na Gotham City, jako celek. Z předešlé části zůstal v obsazenstvu hlavních postav jen Michael Keaton ke kterému přibyli nový kolegové, ať už Pfeiffer nebo DeVito. Je třeba říci, že Keaton si zachoval podobný styl jako minule, což rozhodně neuškodilo a s představitelkou kočičí ženy vytvořil nejzajímavější postavy snímku, narozdíl od Dannyho DeVita, který zůstal poněkud ve stínu svých dvou kolegů. Burton opět vytvořil fantaskní film, který je věrný podstatě komiksu a ani po několika shlédnutích neomrzí. A to jsme netušili, co přijde. :( (12.06.2006)