James Bond: Zlaté oko

Šarmantní Brosnan, slušný Beanův záporák, modré BMW a ruská programátorka, kterou byste si klidně přibalili na dovolenou. Zlaté oko je dokonalou akční jízdou a ztělesněním všeho, co si pod pojmem "bondovka" představuji. A hlavně má jeden velký trumf - nepřekonatelnou honičku s tankem. Pokaždé, když Brosnan projede barákem a trademarkově si upraví kravatu, můžu umřít blahem. Best Bond movie ever. (25.02.2006)

Když se řekne James Bond, tak se mi vždy jako první vybaví Pierce Brosnan. Ten chlap je prostě frajer. Vzal si to nejlepší ze svých předchůdců a protřepal. Zbytek už zařídil Campbell, který nastolil dravější styl plný přepálené akce. Jízda Petrohradem je boží. Pobaví i úchylná Xenia. Navíc po hodně dlouhé době dostal 007 pořádný soundtrack. (07.05.2019)

Nový koncept Bonda je fajn. Campbell servíruje nadpozemskou akci, která dává agentovi slušivý kabátek. Bohužel to ztrácí dech v budování dramatického oblouku, takže se celá zápletka vleče předlouhé dvě hodiny. Ale to vem čert. Sajúz padl, nechal Bondovi slušivé dědictví, nová doba si vyžádala ostřejší nášup akce, což splňuje Zlaté oko do puntíku, takže ten tank v Petrohradě jsem si užil jako dlouho nic! (27.05.2007)

James Bond je bezpochyby jednou z nejoblíbenějších filmových postav a sérií. Není se čemu divit, vždyť filmy o tomto charismatickém agentovi nabízejí průměrnému divákovi přesně to co si jen může přát, efektivní výbuchy, krásná auta a ženy. Jenže ne vždy tyto prvky znamenají kvalitní filmovou podívanou. Pierce Brosnan přišel jako blesk z čistého nebe zrovna ve chvíli, kdy se již začaly šířit fámy o Bondově konci, ne všichni s ním souhlasili, ale většina mladých diváků byla spokojena. Nakonec to ovšem dopadlo více než dobře, Brosnan se zalíbil i fanouškům a začalo se spekulovat o tom, že se do role agenta konečně dostal herec, který jako Bond vypadá. Ale teď ke Zlatému oku, o kterém si myslím, že se jedná spíše o podprůměrný film. Nedokáže totiž ničím oslnit, pár scének je tu vysloveně na efekt a celkově se nic moc neděje. Samotný příběh je jednoduchý a odehrává se přesně tak, jak se od něj očekává. Já nejsem nijak zarytým Bondovým fanouškem a možná právě proto mě film zanechal až příliš chladným. Neměl jsem nic prosti přehnaným akcím, protože ty k tomu filmu prostě patří, ale připadal jsem si jako člověk, který zírá na film pro prostoduché. Ani herci nejsou nijak přesvědčiví, spíše než Brosnan a Bean zapůsobila Famke Janssen, která hrála dokonce i docela dobře napsanou postavu... No jak to ukončit? Ještě stále doufám, že bude natočena bondovka, která by dokázala zapůsobit i na mě... Třeba se přesně to povede s Craigem, který bude tak trochu jiným agentem 007. (05.04.2006)

K téhle bondovce mám poměrně vřelý vztah, protože mě v roce 1995 přivedla zpátky k pozapomenuté lásce z dětství. Když se na ní však dívám z odstupu, vyvstává hned několik problémů. Předně: Timothy Dalton vykročil k úplně novému pojetí Bonda, které by osvobodilo sérii z jha okovů Studené válka ještě před pádem železné opony. Zlaté oko se však tváří, jako by celá tahle etapa (dle mého výtečná a produktivní) neexistovala. V polovině 90. let se vrací k dávno přítomné otázce: má Bond na konci milénia ještě smysl, nebo je to skutečně jen relikt skončené války ideologií a přežitého modelu zábavy? Tohle téma rezonuje v opakujícím se motivu "komunistického lapidária", ale především v trojím tázání postav. Natalia se Bonda ptá na jeho chlad a zastydlost u "chlapeckých" smrtících her se zbraněmi. Padouch Alec zpochybňuje Bondovu ikonickou roli "služebníka jejího veličenstva" jako přežitek ve světě, který ztrácí své jasné kontury. A konečně nová M, oproti konzervativním a tradicionalistickým předchůdcům více méně drsná a nevybíravá technokratka, Bonda označuje za misogynního dinosaura. Má pravdu, Brosnan (při vší snaze) v téhle roli skutečně působí dojmem tvrdohlavého reliktu moorovské éry. I když je mnohem přesvědčivější v akci a snaží se Bonda zároveň i lidsky vyprofilovat, jeho postava je pořád spíše "nádoba na třaskavou akci" než nějak působivý charakter s "craigovským" vnitřním napětím. Nelavíruje však jen on, s konceptem bondovky zápolí i Martin Campbell: prostřední část filmu je úmorná a zdlouhavá, chybí tu výrazné humorné momenty a nápaditější akce (všechno se vybíjí spíše v měřítku než v provedení). Závěr konečně chytře zakomponuje rychlý a funkční střih, dokonce sáhne i k fyzicky drsnějšímu střetu Bonda s padouchem. Problém je, že Brosnanovi se tyhle proměny věří jen těžko, i když má patřičně ironický pohled, jeho tvář i hlas jsou neustále až příliš blazeované a sedí skutečně nejvíc k "moorovskému" akčnímu kombajnu - on se při tom (přesně jak píše Woody) snaží o neptavděpodobnou fúzi všech dosavadních elementů této postavy. Nejasnost vyznění (je to bondovské drama, komedie, melodrama) zvýrazňuje otřesná hudba Erica Serry, která se míjí atmosférou jednotlivých scén a hodila by se spíše k lehce erotickému filmu či telenovele. Pozitiva? Výtečný padouch, který narušuje tradici megalomanských ničitelů světa osobní mstou za historické hříchy Impéria. Finále, které ukazuje, že Campbell umí do Bonda vnést značnou porci adrenalinu a dynamiky, když se oprostí od "bombastického kosení desítek nepřátel". Na zodpovězení otázky po "legitimitě" starého Bonda si série počká ještě dalších 7 let a odpověď není nakonec příliš příznivá. Z brosnanovské éry se časem stává tak trochu lapidárium, které nostalgikům skýtá spoustu příjemných vzpomínek, ale prach tu usedá až příliš nemilosrdně. (11.02.2004)