Nezralé maliny

Hrůza. Od samého začátku mi byly všechny hlavní postavy, s výjimkou Nedbala, až nechutně nesympatické. Jaká škoda, že vnoučata nezamykala Peška v pokoji důsledně, a on se tak volně pohyboval po plátně a otravovat život všem okolo. Mohli jsme být ušetřeni jeho doslova svazáckého nadšení a jeho moralizujících řečí, ze kterých by vrhl i Mirek Dušín. Nejlepší postavou byl bezesporu Nedbal, minimálně na začátku příběhu. O něm jediném se dalo říct, že věkem člověk moudří (pokud by tohle přísloví platilo, ani si nechci představovat, jak vypadali Pešek se Sklenčkou v mládí, vyplývalo by z toho, že v Písku maj kromě zvláštní školy i zvláštní gymnázium). Samozřejmě bylo naprosto jasné, jak příběh skončí, že se Nedbal polepší. Stejně jako se nemusím dívat na rozbíjení věcí, mučení zvířátek a dalších podobných věcí, nechtěl jsem být svědkem ani tohoto, proto jsem už sledoval film jen jedním okem. Že já radši to oko nezavřel, to, co předvedl Nedbal v rámci svého pokání na té zvonici, překonalo mé nejhorší představy a film oprávněně letí do odpadu. Jediné plus zaslouží Hubač za to, jak hezky a přirozeně zakomponoval do děje Nedbalovu pleš ("z toho vzteku mi slezly vlasy!") a za výrok, který přibližně zněl, že jako člověk začíná víc chápat život, když přemýšlí o smrti. (19.05.2018)

Ježiši tak toto je nezapomenutelná nádhera a skvělá herecká příležitost v podobě nezapomenutelného koncertu třech nestorů českého divadla a filmu. Snímek doslova nabitý nezapomenutelnými scénami, hláškami a nejrůznějšími vtipnými glosami. Film plný sentimentálních vzpomínek, nejednech výčitek, životních proher, ale také krásných vzpomínek na někdejší lásky a přátelství. Nej nebyl ani Beďár s Pinďasem ale samozřejmě nikdo jiný než mrzutý, zahořklý a nemocný morous Šána alias Miloš Nedbal scéna u piána s Ladislavem Peškem je vynikající, stejně tak jako Peškova slova o lidech ovcích:-) Slavná televizní klasika, neuvěřitelně svěží film a film který má stále co říct a nabídnout i dnes a takřka po třiceti letech...Páni herci by asi pěkně koukali:-) (06.09.2007)

Pokud by to zdejší hodnocení dovolilo, přidělila bych dvacet, třicet.... a více hvězdiček. Nezralé maliny se omezení počtem hvězdiček zcela vymykají. Jejich předností je, že všichni zdejší uživatelé k ním dospějí, jen podle roku narození dříve nebo později, ale každém případě ano. A pocítí tu opravdovost příběhu, jeho sílu a nadčasovost. Ač se zde na diskusních fórech, nebo v komentářích dokážeme vymezovat generačním rozdílem, jen všichni čekejme......na pravdu o životě, na pravdu o nás všech, na vlastní sebereflexi a na tu bolest, jestli jsme život neprožili docela tak, jak jsme chtěli a na smíření, jestliže alespoň z poloviny ano. (01.09.2011)

O smyslu a poslání této dnes již klasické televizní inscenace bylo napsáno a vyřčeno mnoho velkého. Snad nejlépe vystihl své dílo dramatik, spisovatel a scénárista Jiří Hubač, který kdysi poznamenal: Nezralé maliny jsou o přemýšlení o stáří, tedy vlastně o životě. Teprve ve stáří totiž přicházíme na to, co mělo a nemělo smysl, jaké jsou hodnoty a jistoty, jež třeba marně hledáme. V tomto zralém věku se člověk může zbavovat všech zbytečností, marginálií. Ale chtěl bych zdůraznit, že většinou nijak zvláště nezmoudří. Spíše se stává opatrnějším. Dalším mýtem je, že stáří je krásné. Není. Je to ztroskotaná loď, která ale má jednu výhodu: nacházíme určitý klid a mír a na všechny věci, jež nás dříve vzrušovaly, se díváme s určitým nadhledem. Scénář o setkání bývalých spolužáků maloměstského gymnázia, které ne náhodou připomene jinou slavnou abiturientskou slavnost a sice Šrámkův Měsíc nad řekou, dovedl Hubač napsat bez příslovečného nádechu povrchního sentimentálního patosu a přitom s hlubokou životní moudrostí a emotivní silou. Komorní příběh čtyř zralých mužů, kteří rekapitulují svůj minulý život a přitom zjišťují, že je vlastně neustále obklopovala podvědomá trýznivá samota, je neopakovatelným hereckým koncertem veteránů českého divadla a filmu Miloše Nedbala, Ladislava Peška, Františka Filipovského, Oty Sklenčky a Jiřiny Šejbalové. Superlativů na vrub všech zúčastněných zde zaznělo také mnoho a pro některé z nich znamenaly Nezralé maliny vrcholné zakončení jejich umělecké dráhy. Závěrečná scéna na zvonici kostela, kdy dojde k symbolickému odpuštění a usmíření, dojímá a ohromuje zároveň. A napovídá, že ryzí přátelství je nade všechny křivdy světa. (26.12.2009)

S Lístkem do památníku patří tento televizní film snad mezi to nejlepší, co bylo o stárnouních lidech natočeno. Herecký koncert Oty Sklenčky, Lály Peška a Miloše Nedbala. Dojemné, krásné, hluboké, lidské, pravdivé. ... Mimochodem Nezralé maliny jsou posledním filmem herečky Jiřiny Šejbalové. Myslím, že se s diváky nemohla lépe rozloučit. (01.09.2011)