Nezralé maliny

O smyslu a poslání této dnes již klasické televizní inscenace bylo napsáno a vyřčeno mnoho velkého. Snad nejlépe vystihl své dílo dramatik, spisovatel a scénárista Jiří Hubač, který kdysi poznamenal: Nezralé maliny jsou o přemýšlení o stáří, tedy vlastně o životě. Teprve ve stáří totiž přicházíme na to, co mělo a nemělo smysl, jaké jsou hodnoty a jistoty, jež třeba marně hledáme. V tomto zralém věku se člověk může zbavovat všech zbytečností, marginálií. Ale chtěl bych zdůraznit, že většinou nijak zvláště nezmoudří. Spíše se stává opatrnějším. Dalším mýtem je, že stáří je krásné. Není. Je to ztroskotaná loď, která ale má jednu výhodu: nacházíme určitý klid a mír a na všechny věci, jež nás dříve vzrušovaly, se díváme s určitým nadhledem. Scénář o setkání bývalých spolužáků maloměstského gymnázia, které ne náhodou připomene jinou slavnou abiturientskou slavnost a sice Šrámkův Měsíc nad řekou, dovedl Hubač napsat bez příslovečného nádechu povrchního sentimentálního patosu a přitom s hlubokou životní moudrostí a emotivní silou. Komorní příběh čtyř zralých mužů, kteří rekapitulují svůj minulý život a přitom zjišťují, že je vlastně neustále obklopovala podvědomá trýznivá samota, je neopakovatelným hereckým koncertem veteránů českého divadla a filmu Miloše Nedbala, Ladislava Peška, Františka Filipovského, Oty Sklenčky a Jiřiny Šejbalové. Superlativů na vrub všech zúčastněných zde zaznělo také mnoho a pro některé z nich znamenaly Nezralé maliny vrcholné zakončení jejich umělecké dráhy. Závěrečná scéna na zvonici kostela, kdy dojde k symbolickému odpuštění a usmíření, dojímá a ohromuje zároveň. A napovídá, že ryzí přátelství je nade všechny křivdy světa. (26.12.2009)

Keď som kedysi dávno videl túto televíznu inscenáciu, bol som ňou taký nadšený, že som si zadovážil aj jej literárnu predlohu od Jiřího Hubača. Dnes som ju videl opakovane a napriek tomu, že som sa na dostrel priblížil veku jej postáv (o tri roky ma čaká abiturientské stretnutie po 50 rokoch), už som popri všetkých jej nepopierateľných kladoch pocítil aj niekoľko falošných tónov a mne tak cudzie moralizovanie. Takže aj keď naďalej považujem Nezralé maliny za majstrovský kúsok, ktorý má pevné miesto v televíznej tvorbe a tiež medzi mojimi TV Topkami, znižujem hodnotenie na štyri hviezdičky. A niekoľko mesiacov pred vlastným abiturientským stretnutím idem s hodnotením ešte nižšie, na definitívne tri hviezdičky. Okrem spomenutých výhrad mi prekážal istý schematizmus (prítomný už v predlohe), poctivé odvedenie desiatku rodnej strane a tiež nepochopiteľný akcent na starobu a nevládnosť u väčšiny hercov. Ich predstavitelia síce mali v čase nakrúcania o 5 - 7 rokov viac, ako mávajú maturanti po 50 rokoch, ale nemuseli k výrazu pridávať ďalších päť rokov. To mi už spolu s deklamovaním moralistických múdrostí a s prispením hudby pripadlo dosť účelové a falošné. (08.09.2011)

Óda o naději s falešnými tóny socialistické pospolitosti.  Přemoudřelý důchodce filozof Pešek, jehož by jeho vlastní rodina právem nejraději exkomunikovala, pořádá se svým věčně ublíženým a závistivým kamarádem po dvou infarktech (zřejmě díky té své nátuře) Sklenčkou sraz abiturientů. Největším problémem se jeví velký kamarád, ale toho času třídní nepřítel, Nedbal, jenž o sebe vůbec nedbá a hnije v domově důchodců, kde trhá mouchám a bábám nožičky. Aby té dramatizace nebylo moc je třeba to vyvážit klaunem, a tak přichází  Filipovského furiant a bezstarostný podpantoflák. A kolotoč se roztáčí, Nedbal se propadá hloub, Peškova mravnost bobtná, Sklenčkův vřed puká (Ty jsi nejlepší, Beďare...Tos neměl říkat.. Šána s Píťou tu nejsou a neslyšeli to.) a mrtvá spolužačka nakonec nepřijede... Nedbal z hlubin šplhá na věž kostela, Pešek za ním přilétá na křídlech andělů.. ticho...přichází katarze. "Uvěřil jsem bohatým lidem  a propadl mamonu, já revolucionář...ach, ach"   Marx, Engels, Beatles... Sehraná je tahle fraška ale skvěle, to zase jo.  Omlouvám se milovníkům dramtického umění páně Hubače, ale tohle se mi dost rozleželo.... ovšem jako syreček. (03.11.2022)

Vynikajici inscenace. Hodne se mi libilo obsazeni, kdy uz stari, prevazne prvorepublikovi herci, jako Nedbal, Pesek a Filipovsky zahrali velice kvalitne. Takovy remake filmu Cesta do hlubin studakovy duse, kde jsme je mohli spartrit taky pohromade, ale o 42 let drive. Klobouk dolu za vykony, hodne povedene! (08.01.2015)

Film, který mě kdykoli může zavolat k televizi. Herecké výkony všech našich nejlepších hereckých legend jsou tak úžasné, že jsem marně přemýšlela, zda byl vynikající scénař, řežisér, anebo pánové PEŠEK, NEDBAL,FILIPOVSKÝ, SKLENČKA, ŠEJBALOVÁ atd. To není hra, to je koncert zahrán tak mistrovsky, že musíte žasnout nad uměním těchto PÁNŮ HERCŮ. (08.10.2007)