Přepadení vlaku z Pelhamu

Rýchloubiehajúci akčňák zo starých dobrých 70. rokov. Mám slabosť pre prepadnuvšie vlaky - v tomto prípade podzemka, čo nie je bežná záležitosť. Síce som čakal väčší dôraz na trilerový prvok; ten sa v ňom takmer nevyskytuje. Skôr sa tlačí na komediálnu strunu, ktorú v takomto žánri príliš nemusím, ale nemôžem poprieť, že občas sú komické momenty či hlášky podarené. Herecky to dobre ťahá štvorica Shaw, Balsam, Matthau, Elisondo. Hlavnou devízou filmu ale je, že ani na minútu nenudí a odhliadnuc od nejakých logických chybičiek, komična, jednoduchej zápletky bez nejakých zvratov či predvídateľného deja, som sa nechal baviť. (jubilejný 100. komentár k filmu) (25.04.2020)

Říkal jsem si, že pro Waltera Matthaua bude tenhle film netypický. A panejo - on se do svojí role hodí naprosto perfektně! Přepadení vlaku z Pelhamu mě potěšilo parádní dobovou atmosférou, napínavým dějem, skvělými postavami (kterých narozdíl od Scottova remaku není moc, ačkoliv jich je více - přeberte si to, jak chcete), dialogy a hláškami. Na plný počet to ale hlavně kvůli úniku z vlaku, který snad nemohl být nijak ohromující ani v době vzniku filmu, není. Jinak bez výhrad.__P.S. Chválím ČT dabing (až na na vyděšené, "rychle jedoucí" cestující). (18.12.2010)

Takových filmů o souboji dvou individualit - strážce zákona a zlosyna - je spousta, mění se v nich rekvizity a prostředí, ale obvykle v nich zůstává takový ten bohorovný americký machismus, který je mi silně protivný. Tak protivný, že se vlastně vyhýbám celému žánru. :) Film s Walterem jsem ovšem vynechat nemohl a nelitoval jsem. Už sám únos vagonu metra je čin tak nevídaný a zdánlivě pošetilý, že mě ani z hlavy nenapadá srovnatelný film. Celé to navíc přineslo zajímavou inovaci. Obrazně řečeno, Walter Matthau hraje s Robertem Shawem imaginární šachy se zavázanýma očima. Aby uspěl a zneškodnil z komunikační centrály únosce, tušeného kdesi v útrobách metra, potřebuje "poslepu" odhadnout všechny varianty jeho příštího tahu, což může a nemusí vyjít. Nepostupuje proto s onou protivnou nabubřelostí, s neochvějným přesvědčením, že "dobro" zvítězí nad "zlem" jaksi á priori, buď jak buď. To je asi hlavní důvod, proč mě tento film bavil a napínal víc než jiné, vnějškově podobné. 80% (03.01.2008)

Viděno až po remaku od Tonyho Scotta, takže menší srovnávačka. Předně po tomhle filmu je ještě více vidět zbytečnost remaku. Tento film prostě zachycuje atmosféru typickou pro filmy z tohoto období. Nevyžívá se v patetických scénách útočící na city, kterých bylo v nové verzi hodně. O minulosti záporáků se moc nedozvíme (což není ale zápor) a jde jim jen o prachy. Jiný konec je sympatičtější a sem tam menší náznak humoru. 7,5/10 (19.09.2009)

O existenci tohohle filmu jsem se dozvěděl až po tom, co jsem měl možnost vidět předělávku s Washingtonem a teď jsem se konečně dokopal si pustit i původní verzi. A ta mě k mýmu překvapení bavila ještě o ždibec víc než o pětatřicet let starší remake, i když ten je v mnohým odlišnej. Původní verze si tolik nehraje na napínavenej thriller a očividně nebere otázku terorismu až tak vážně, navíc ji odlehčujou i komediální vsuvky (japonská návštěva na New Yorským dispečinku). Sekvence s vyjednáváním (opět převážná část filmu) je tu skvělá hlavně díky božímu Matthauemu i dědkovskejm záporákům v metru a taky viditelný stísněný atmosféře uvnitř vagonu. Lidi si tu stěžujou na konec filmu, ale ten se mi moc náhodou dost líbil.Promiňte pane, ale mohli bychom se dozvědět, co se děje? - Děje se to, že vás přepadli čtyři ozbrojení muži. - Promiňte, to byla hloupá otázka. (10.02.2013)