Réžia:
Věra JordánováScenár:
Josef BoučekKamera:
František NěmecHudba:
Vadim PetrovHrajú:
Marta Vančurová, Jan Kačer, Radoslav Brzobohatý, Hana Kreihanslová, Jaroslava Adamová, Viola Zinková, Magdalena Reifová, Věra Petáková, Ladislav Kazda, Jiřina Petrovická, Hana Davidová (viac)Epizódy(4)
Obsahy(1)
Čtyřdílný miniseriál Jana Eyrová vznikl v roce 1972 podle stejnojmenného románu Charlotty Brontëové. Vypráví příběh dívky, která svým charakterem, statečností a vytrvalostí získává úctu i lásku lidí kolem sebe. Jana Eyrová je jeden z prvních moderních typů dívky nebo ženy v literatuře, citově bohaté a oduševnělé bytosti, která hrdě vystupuje proti pokrytectví, falši a dobovým předsudkům. Ryzí charakter, který sází na absolutní poctivost lidí, na jejich hodnocení podle vlastností a ne podle společenského postavení. Televizní zpracování je ale také vyprávěním o velké, osudové lásce. Režisérce Věře Jordánové se ve čtyřech částech televizního přepisu románu podařilo zachytit podmanivou atmosféru doby dostavníků, svíček v arkýřových oknech a krinolín. A Marta Vančurová se stala ideální představitelkou titulní role. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (40)
Nie, nie toto nebola Jana Eyrová. Ani to nemôžem považovať za jej podarenú modifikáciu. S knižnou predlohou to má spoločné asi len mená (aj to iba niektoré) a veľmi hrubý obrys deja. Najviac mi prekážalo poňatie hlavných postáv. Marta Vančúrová bola veľmi milá, veľmi dobrá a priveľmi pekná učiteľka, ale absolútne sa nehodila ani vzhľadom ani prejavom do úlohy Jany. Jan Kačer ako Edward Rochester bol o niečo lepší, ale taktiež to nebolo to pravé orechové. Keby som z hlavy vytesnila, že ide o adaptáciu slávneho románu, považovala by som to za celkom pekný romantický príbeh. Ale nemôžem prehliadnuť, že to vzniklo v roku 1972, no vyzerá to akoby to natáčali tak 30 - 40 rokov dozadu. Už to skrátka malo vyzerať inak. ()
Vůbec ne špatný pokus československé televize o anglickou klasiku s nádhernou hudbou Vadima Petrova a šílenou kvalitou obrazu, bez které by to ovšem už tak nějak nebylo ono. Pokaždé, když tohle zpracování vidím, mě ale zamrzí jedna věc – že si Radoslav Brzobohatý a Jan Kačer neprohodili role. Stačí, aby se St. John v seriálu objevil na pár minut, a hned pochopíte, kdo z těch dvou byl ve skutečnosti lepší herec. Brzobohatého charisma a ironický smysl pro humor, kterým obdařil svoji postavu, by se podle mě k roli Rochestera výborně hodil, zatímco Kačerův neměnný výraz i intonace a jako by chladné vystupování, tedy věci, které mě u něj po celou dobu příšerně štvaly, by se v roli pastora Riverse daly celkem dobře zúročit. No co už... I tak se na to ale vždycky ráda podívám. ()
Příběh Jany Eyrové patří mezi můj nejoblíbenější. Ať jde o literární pojetí nebo filmovou tvorbu. Naše českoslovesnká Jana Eyrová je moc krásná. Jan Kačer jako Edward vynikající a Marta Vančurová taktéž co by Jana. Nejdojímavější příběh sirotka, který i přes nepřízeň osudu nalezne své štěstí = velkou lásku. ()
Zdařilé zpracování klasické anglické literární předlohy bylo a je souzněním režie, scénáře-adaptace i hereckého obsazení. Současně šlo o asi první výraznější hereckou příležitost pro Martu Vančurovou jako představitelku - řečeno s určitou nadsázkou - kultivovaného, intelektuálního dívčího typu. Míru autentičnosti pojetí i zvládnutí anglického prostředí a také zvláštností subtilně uchopitelné tzv. národní povahy nemůže posoudit nikdo jiný než Brit. Je nepochopitelné, že toto zdařilé a myslím i pro mladší více než vděčné dílo zůstává mimo pozornost výrobců DVD nosičů. Není to poprvé a bohužel ani naposled, co musím končit komentář tímto bolestným povzdechem. ()
Adaptace Jany Eyrové mě svého času přinutila načíst si všechny knihy sester Bronteových a dokonce jsem si zjistila životopis celé jejich rodiny (podotýkám, že jsme na začátku 70. let, po internetu ani zmínka, čili dřina a velké zaujetí). Marta Vančurová je stejně křehká, odhodlaná a inteligentní dívka bez ambicí jako v knize (možná trošku hezčí, než by měla být), každopádně z ní vyzařuje ta mravní síla a odhodlání - nezaprodat se. Edvarda vždy představují ti nekrásnější, anebo alespoň nejcharizmatičtější herci, což Jan Kačer splňuje v obou ohledech! Přidejme pana Brzobohatého, citlivou režii paní Jordánové, pomalé tempo vyprávění, přesně vystiženou atmosféru - a jsem spokojená i dnes, kdy už můžu srovnávat s dalšími pokusy o převyprávění tohoto nestárnoucího příběhu. A že jich ještě bude! ()
Reklama