On sa bojí

Nesvéprávný Beau nedosahuje úrovně předchozích dvou Asterů, kéž by si film udržel kvalitu z úvodního dějství ve městě. Než pak přejde v utržený art. Ale stejně respekt za to, jak si AA jde svou vlastní cestou, jak je to ambiciózní a vlastně "nedivácký" (vidět v multikině trošku bizár). Ač mi nesedlo stejně skvěle jako Hereditary / Midsommar, tak po celou dobu nenudí, Phoenix je jako totální chudák jedinečný a je to opět snímek, co člověka nutí k přemýšlení i po skončení - což cením. Animovaná sekvence mj. odkaz na Vynález zkázy Karla Zemana. (22.04.2023)

Aster a jeho Midsommar a Hereditary, stejně jako celé A24 studio mě až doteď vždy naprosto převálcovali a z filmu jsem odcházel bezprostředně nadšený, ale onen pocit mi zůstal i po týdnech. Z Beau Is Afraid však odcházím úplně rozpačitý, protože rozhodně není to, co jsem čekal. Podvědomě tak nějak rozumím, co zde Aster převádí na plátno a musím ocenit výkon Phoenixe i celkovou myšlenku, bizární styl vyprávění i odvahu a kreativitu, ale 180 minut je prostě sakra úmorná doba a vydržet tohle usedět bylo i na mě moc. Celý film totiž působí jako soubor random scén, kde nic nedává smysl a vše působí až směšně, ale přitom základní pointu divák vlastně chápe. Jen ten závěr a pocit z filmu prostě není tak úderný, jak bych si přál a jak jsem čekal. (25.04.2023)

Kvůli mému zvyku nezjišťovat si o filmech nic předem jsem tentokrát krutě narazil - naivně jsem totiž předpokládal, že když se mi líbily Asterovy dva předchozí filmy, bude i ten třetí pecka. Když jsem to asi po 15 minutách zastavil, protože se mi to moc nezdálo, abych se podíval, kolik ještě zbývá do konce, vyděsilo mě zjištění, že to má 3 (!) hodiny. Nakonec jsem teda vydržel až do konce, ale nebavilo mě to, a celou dobu jsem si říkal, že se Aster musel zbláznit, protože jinak si nelze vysvětlit, že se zde TAK MOC utrhnul ze řetězu a dělá si naprosto co chce - chápu, anotace od Aerofilms to vydává za klad snímku a najde se dost lidí, kterým se to trefí do vkusu, já to naopak považuju za projev tvůrčí arogance a odtrženosti od reality, kdy bylo Asterovi podle mě u prdele, jak ten film lidi přijmou, protože si to točil pro sebe. Vědět tohle předem, obloukem bych se tomu vyhnul. (27.07.2023)

Možná se doslechnete, že filmy Ariho Astera jsou akorát tak o dysfunkčních rodinných dynamikách a že jinak o ničem víc nevypovídají. Není to pravda. Asterovy filmy jsou koncentrovaným útokem na principy západní moderní racionality, v každém filmu trochu jinak, s akcentem na jiný pilíř modernity. V Děsivém dědictví je to psychologie a psychiatrie. Ve Slunovratu etnografický nebo antropologický výzkum a věda obecně. Zatím nejambicióznější On se bojí pak podniká originální výpad proti nedotknutelné descartovské dualitě subjektivní a objektivní reality. Obojí tady totiž nerozlišitelně splývá v jedno, aniž by to přitom až na výjimky procházelo nějakým zásadnějším vývojem, připomínajícím nějaký postupný propad do králičí nory. Začátek filmu může být stejně ne/reálný, jako jeho konec. Nejsou tady žádné švy, žádné přechody mezi snem a realitou, podle kterých bychom se mohli alespoň částečně orientovat, jako např. v Lynchových filmech (Mulholland Drive, Lost Highway). On se bojí je zdánlivě psychoanalytický film, který ale rezignuje na psychoanalytické vidění světa. Je to přitom hlavně promyšlená práce s mizanscénou, prostorem a jeho vrstvením, která tenhle film odlišuje od ostatních titulů s podobnými ambicemi. Logika narušené mysli nebyla nikdy tak precizně zvnějšněná - a zároveň černohumorně provázaná s různými typy hororu - jako tady. (02.05.2023)

Zajímavé a velice působivé nahlédnutí do mysli psychicky narušeného či duševně nemocného človíčka, panický strach, všudypřítomná paranoia, sebetrýzeň pochybení, pocity viny, věčné omluvy... Ari Aster se s tím opravdu nemaže a diváka nešetří, místy jsem měla pocit, že filmové sousto, které mi předkládá, je k zešílení.. Joaquin Phoenix v roli psychotika vynikající, strhující, trpěla jsem i bála jsem se s ním.. Tohle nebude film pro každého... (19.06.2023)