On sa bojí

„Sirotci lesní, o ničem nesní.“ Zpočátku zajímavá, bohužel čím dál víc úmorná surrealistická procházka  hlavou schizofrenika, nemilovaného dítěte, od světla na konci tunelu máminy vagíny až do temnoty artového hrobu. Film pro velmi specifické publikum. Pro ty, kdo se narodili zadkem napřed, k matce mají ambivalentní vztah (s láskou by jí zakroutili krkem), na lehátku u cvokaře už vyleželi důlek a vždy se podívají do záchodu, než spláchnou. To já jsem trauma z porodu překonal hned na sále, od té doby se cítím v pohodě, duševně naprosto zdráv a celoživotně svou mámou milován. Psychofarmaka neužívám žádná. Škoda, po třech hodinách s Asterem by nějaká bodla. OKÉNKO CITACÍ: [][] Superpero: „Skvělé v jednotlivostech. Hlavně úvodní část... Nevíte, jestli je to nějaká noční můra, jestli se zbláznil on nebo celý svět. Bohužel se to plně nedozvíme nikdy a film je jen čím dál tím divnější, aby pak banálně vyvrcholil.“ JASON_X: „Hereditary i Midsommar na mě působily jako zcela soudržná díla, v nichž každý dílek zapadá do skládačky, u Beaua tento pocit nemám.“ Zdejší „expert“, který si už zase nevzal své prášky: „Jedná se o sofistikovaný psychoanalytický horor pro okrajové publikum; radikálně otevřený snímek pulzující významy, jenž vysloveně vybízí k interpretační hře.“ [][] Brrr. Nevěřím tomu, že On se bojí natočil On. Stejný režisér, jehož Slunovrat mám v topce. (28.07.2023)

Klobouk dolů, že tohle v roce 2023 někdo pustí do kina, protože Ari Aster viditelně dostal volnou ruku a nemusel se na nikoho ohlížet, čemuž taky výsledek odpovídá. První dvě třetiny (nebo tři čtvrtiny, chcete-li) jsou typická "asterovina", kde převládá hutná a nepříjemná atmosféra, z níž je jasné, že někde vzadu číhá nevyřčené tajemství, které vše změní. Ztvárnění absurdního kafkovského prostředí, které je viditelně surreálné, funguje na výbornou a jednotlivé události jsou stejně tak tragické jako svým způsobem zvrhle vtipné. Ono vůbec černého humoru je tu docela dost a divák si ho musí trochu najít, když se mu to ale povede, je odměněn opravdu nápaditými chvílemi, které se dnes už moc nevidí. Také kamerové snímání a velmi zvláštní zvuková stopa jsou úplně jinde a dost svérázné a ze sledování vytváří hodně specifický a pro někoho ne úplně příjemný zážitek. Kapitolou sama o sobě je naprosto fantastický Joaquin Phoenix v titulní roli, který celý film táhne prakticky s minimem dialogů a vše uhraje jen různými skřeky a výrazy, což je extrémně náročné, o to ale působivější. Poslední třetina (čtvrtina) je ale trochu problematická, protože všechno do sebe úplně nezapadne, některé naznačené metafory se nikterak neosvětlí stejně jako několik mini zápletek, o nichž se hovoří a možná záměrně je jim věnována přehnaná pozornost. Pointa tedy není úplně uspokojivá a pravděpodobně zcela vědomě vrší další a další otázky a možné interpretace, jejichž relevanci pochopitelně nikdy nikdo nevyřeší. Výsledku rozhodně neprospívá ani tříhodinová stopáž, která je s blížícím se koncem na hranici snesitelnosti, což je dáno i pomalejším tempem a vršícími se bizarnostmi, které se víceméně cyklicky opakují. Beau Is Afraid je rozhodně úkaz mezi mnohdy uniformními kinofilmy, protože je něčím, co se vskutku často nevidí, zároveň vyžaduje připraveného a zkušeného diváka, protože toho, kdo tzv. neví, na co jde, velmi brzy znechutí, což je svým způsobem škoda. Bude ovšem zajímavé sledovat, s čím Aster přijde dál, protože se nelze ubránit dojmu, že tady došel na konec jedné etapy a už je potřeba jít trochu jinou cestou. 60 % (19.05.2023)

Priznám sa, že ma úvod tejto scestnej fantazmagórie celkom milo prekvapil a zaujal zároveň. Lenže potom samotný dej padol do takých myšlienkových kotrmelcov, až som nadobudol dojem, že tí čo išli s hodnotením NAD dve, tak im musel solídne šmyknúť remeň. Toto je za mňa 180 minútová, (akože) artová, kvázi umelecká sračka, ktorú dokáže obdivovať presne ten druh diváka, ktorý Vás na umeleckej výstave obrazov začne presviedčať o tom, že to rozmazané hovno na bielom plátne, má v skutočnosti ďaleko hlbší význam, a Vy ste to celé akosi nepochopili .. nie, nie - díííííky .. (02.08.2023)

Zcela úpřimně, v posledních minutách jsem už jen čekal, kdy se ten zbylý plávající kousek rozpůleného dřevěného kánoe promění magickou sílou mrtvého potopence v masožravou příšeru a ta pak rázem zautočí na veškeré diváctvo. Ani by mě to po té brutální řádce stále šílenějších zvratů, včetně jednoho totálně brakového z půdy 20 minut před koncem, vůbec nepřekvapilo. Já jsem snad v životě neviděl film, který by měl na jedné straně v sobě i dost vyloženě skvělých scén až celých dlouhých sekvencí, ale ty na druhou stranu byly v tom celku obklopeny tak degradující nabubřelostí, se spoustou pokusů o extrémně šílené psycho a současně co nejtěžší mindfuck, jednou až nechutně přehnanými (jako když si ženská naplno otevře ústa, aby si do nich začla lejt celý kýbl plný husté barvy), jindy zase „jen“ pro mě nefunkčními ... a celkově v tak těžkotonážním návalu, že to příliš nezachrání ani jedna nádherná dlouhá „lesní“ část uprostřed filmu, skvostně kombinující hraný film s divadlem, hypnotickou recitací a několika druhy animací současně. Především za tu sice neudělím hodnocení úplně nejnižší, ale v rámci celku jsem měl po skončení pocit, že mi jistý Ari Aster nejdřív několikrát praštil hnusně nepříjemnou facku a poté s ryzím pohrdáním ještě odkopl do samoúčelně bludné prázdné temnoty, že si to po skončení jeho filmu trvajícího 3 hodiny beru nebývale osobně a souznit s tvůrčím záměrem v této chvíli nedokážu. [25%] (06.02.2024)

Asterovy Southland Tales, v nichž jako každý neurotický auteur ukazuje kousek svojí geniality i nesnesitelnosti. Rozkoší je zejména sledování parádní scénografie, jejího snímání a pohybu herců, zejména mumlajícího a brblajícího Phoenixa. Horší je to s monotematickým příběhem, který je kaufmanovinou druhé jakosti s občasným zábleskem uhelně černého humoru. Jakmile vám v půlce dojde, že Aster už v zásadě jen opakuje vyřčené, a patrně tak bude činit až do konce, budete každou další podivnost vítat odmítavým mávnutím ruky. V podstatě souhlasím s kritikou, že Aster je tvůrce, který místo zrcadla společnosti nastavuje lupu, protože by nás všechny nejradši spálil jako mravence. Jeho krutost je skoro až absurdní, ale ve výsledku, alespoň pro mě, nepřiměřená a spíš odcizující. Hovoří totiž hlavně o tvůrci, který stoprocentně a perfektně ovládá svůj píseček, ale odmítá z něj alespoň na malý moment vykouknout. 60 % (20.04.2023)