On sa bojí

Cesta do roztříštěné mysli jednoho neurotického muže jménem Beau. S řádkou hororových příkras, postupem času měnící se na surrealistické pojetí. Beau je fixován na svou přísnou matku, která mu do života nevnesla moc potěšujícího, přesto je fakt, že tragicky zemřela pro něj zcela zničující. Ze svého bytu absolvuje po srážce s autem putování mezi rozličnými lidmi, ačkoliv preferuje samotu a jeho největším zážitkem je návštěva terapeuta. A osobnostní propad je na světě. Ari Aster divákům hodně naložil. Svůj film rozložil do tří hodin. Jedná se skoro až o kapitoly. Ocitne se po nehodě ve zdánlivě laskavé rodině, pak hned je účastníkem lesního divadla a dorazí až do matčina domu. Svěží jsou jeho eskapády v bytě a jeho těsné blízkosti, kde na ulici řádí smrtonosná individua. Naopak na intenzitě film ztratí v přebujele zdlouhavé návštěvě lesního divadla. Od té chvíle začnou realitu nahrazovat surrealistické hrátky a koketérie s uměleckým zabarvením filmu. Joaquin Phoenix je krásně zdeptaný, úplně ponořený do scén, které si režisér na něj vymyslel. Dramaturgicky je to neuhlazené, zdlouhavější pasáže by si zasloužily zkrácení až úplné vypuštění, a moc by se to na výsledku neprojevilo. Někdo čekal víc horor a vzešel z toho psychothriller. Originálně a pozoruhodně natočený. 8/10 (29.03.2024)

Long story short: päťhviezdičková nuda. Dĺžka mi vzhľadom k druhu filmu neprišla primeraná. Pozitívne je, že to nie je taký ten onanistický mindfuck typu Vivárium. Ani to nie je mindfuck v klasickom zmysle slova, naopak, v podstate od začiatku tušíte, vo co go. Špičková montáž, ale ty vole, tri hodiny hysterickej depresie? Za mňa by sa Aster mal vrátiť späť na Zem a natočiť nejaký malý, temný horor (najlepšie s Florence Pugh). Pretože hej, kráča furt dopredu, ale divácky; Richard Kelly, David Robert Mitchell… Vízia zapudila pôžitok. (26.08.2023)

Nesvéprávný Beau nedosahuje úrovně předchozích dvou Asterů, kéž by si film udržel kvalitu z úvodního dějství ve městě. Než pak přejde v utržený art. Ale stejně respekt za to, jak si AA jde svou vlastní cestou, jak je to ambiciózní a vlastně "nedivácký" (vidět v multikině trošku bizár). Ač mi nesedlo stejně skvěle jako Hereditary / Midsommar, tak po celou dobu nenudí, Phoenix je jako totální chudák jedinečný a je to opět snímek, co člověka nutí k přemýšlení i po skončení - což cením. Animovaná sekvence mj. odkaz na Vynález zkázy Karla Zemana. (22.04.2023)

Skvělé v jednotlivostech. Hlavně úvodní část, jak žije v tý vyhrocený čtvrti. Nevíte jestli je to nějaká noční můra, jestli se zbláznil, on nebo celý svět. Bohužel se to plně nedozvíme nikdy a film je jen čím dál tím divnější, aby pak banálně vyvrcholil, čímž se tři hodiny stávají zcela neospravedlnitelnými. Phoenix hraje dobře, jako vždy, ale nejvíc mě bavil Nathan Lane. (01.07.2023)

První segment v bytě / na ulici / v obchodě je kongeniálně zfilmovanou paranoiou. S husí kůží a otevřenou pusou jsem byl svědkem úvodu jasného filmu roku, filmu, na který jsem čekal celé desetiletí, který mě dostával do cinefilského transu každým záběrem, střihem, výrazem či pohybem Joaquina Phoenixe. Druhý, odlehčený a komičtější segment pořád držel laťku vysoko a vzbuzoval zvědavost, co přijde dál. Ale od segmentu v lese začal film dějově ztrácet všechno, čím si mě získal. A stal se nesourodým spatlancem motivů a metafor, které v psychologické studii hlavní postavy nedávají smysl. A pokud mají dávat, divák už dávno ztratil zájem je rozklíčovávat. (23.10.2023)