Réžia:
Peter BebjakKamera:
Martin ŽiaranHudba:
Juraj DobrakovHrajú:
Martin Finger, Ondřej Sokol, Kryštof Bartoš, Vasil Fridrich, Robert Mikluš, Patricie Pagáčová, Kateřina Marešová, Jan Kolařík, Igor Orozovič, Matouš Ruml (viac)Epizódy(6)
-
Poprava bodyguarda (E01)
-
Kráľ diskoték (E02)
-
Kleopatra (E03)
-
Priehrada (E04)
-
Sudy (E05)
-
Priznanie (E06)
Obsahy(1)
Je všeobecne známe, že situácia po nežnej revolúcii priniesla v deväťdesiatych rokoch strmý nárast kriminality. Kriminalita v tej dobe bola nesmierne násilná a krutá. Polícia na tieto podmienky nebola vôbec pripravená, ani vybavená a jej úloha bola nesmierne náročná. Seriál je dramatizáciou skutočných kriminálnych prípadov, ktoré vyšetrovalo 1. oddelenie pražskej kriminálnej polície a ktoré sa stali po rozdelení Československa, v rozmedzí rokov 1993 až 1995. Osobné linky protagonistov sa nezakladajú na realite, ale skutková podstata činov a spôsob ich odhalenia ostávajú autentické. Na tvorbe scenára sa podieľali tvorcovia Josef Mareš a Matěj Podzimek. Josef Mareš je bývalý vedúci 1. oddelenia a na niektorých prípadoch osobne pracoval... Na 1. oddelení nastupuje mladý, ešte neskúsený detektív Tomáš Kozák. Už ostrieľaný „operatívec“ Václav Plíšek, nie je z nováčika nadšený, avšak na riešenie takýchto malicherností nebude čas, nakoľko obaja budú spoločne čeliť bezprecedentnému návalu vrážd. (RTVS)
(viac)Recenzie (304)
Pravdupovediac nechápem celkom hodnotiteľské nadšenie (pôvodne som chcel napísať humbuk alebo hystériu) tejto minisérie. Nemá význam porovnávať ju so Sametovými vrahmi a porovnanie s Prípadmi 1. oddelenia neposkytuje jednoznačný výsledok. Obe série sú zručne nakrútené, dobre obsadené a zahrané, využívajúce potenciál Josefa Mareša a doby, ktorá tieto udalosti priniesla. Ale to je asi tak všetko. Mňa v tejto sérii najviac zaujal Martin Finger. Nedostatky nespomínam, pretože ich nebolo viac, než je obvyklé. Prečo potom "iba" tri hviezdičky? Lebo patria k môjmu najčastejšiemu a najobľúbenejšiemu hodnoteniu, s ktorým je spokojný aj pán Gauss a sú výsledkom zohľadnenia všetkého, čo som videl z filmovej produkcie 20. a pätiny 21. storočia. Takže päť hviezdičiek, ani náhodou. ()
Atmosféricky vynikající seriál s velmi přesvědčivými herci a absencí rychlokvašených a instantních emocí! Jestli je seriál 100% věrný skutečnosti, nebo ne, mě upřímně nezajímá, hodnotím umělecké dílo, skutečnost jsem viděl v několika více či méně podařených dokumentech. Divácký zážitek byl takový, že jsem konečně po dlouhé době neměl trapný pocit za tvůrce a smutek z toho, že věnuju svůj drahý čas naivní kravině. Devadesátky jsou kus poctivé práce a mně sedly. Josef Mareš by se mohl dát na dráhu profesionálního scénáristy. Myslím, že by mu to šlo... ()
I mě strhla vlna nostalgie a atmoška Devadesátek, jenže… Tak nějak se to kolem čtvrté epizody láme, a vše se zdá zbytečně zdlouhavé, až nudné. Na minisérii celkem blbý, ne? Takže jsem vlastně rozpolcená, jestli se nechat ukolíbat tím, jak to vypadá parádně nebo se řídit tím, že zas tak wow to není. Mno, i tak bych se podívala na další řadu, protože Plíšek, víme? ()
Kriminálních seriálů u nás vzniklo za posledních let opravdu mnoho, při vybírání těch nejlepších by poté určitě došlo na Případy 1. oddělení. Seriál inspirovaný skutečnými případy pražského policejního oddělení vražd se dočkal dvou velmi povedených řad, na který by v brzké době měla navázat závěrečná třetí řada. Za Případy 1. oddělení poté stojí Josef Mareš, skutečný policejní vyšetřoval, ze kterého se stal scenárista. Seriál Devadesátky poté nejen opět pochází ze scénáře i zkušenosti Josefa Mareše, ale slouží jako prequel k právě Případům 1. oddělení. Devadesátky poté ovšem nejsou jen retro kriminálkou, ale zároveň výpovědí o době po sametové revoluci a nástupu demokracie. A kvalitami tento seriál skutečně solidně navazuje na Případy 1. oddělení. Na rozdíl od Případů 1. oddělení Devadesátky na rozsahu šesti epizodách vypraví v podstatě jeden velký příběh, kdy jsou klíčové případy navzájem propojené. Devadesátky poté zaujmou především parádní retro atmosférou (výpravou i dobově výraznými kostýmy), ale především i funkční atmosférou, která funguje i v případě, že člověk tak nějak ví pozadí o Ivanu Jonákovi, Františku Mrázkovi nebo Orlických vrazích. A devadesátky u nás skutečně působí jako doba, která sice otevřela spousty možností, zároveň ovšem i nová dveře nebezpečenství. Tvůrčí přístup se přitom dokáže odlišit od Případů 1. oddělení, kdy je zkušená režiséra Petera Bebjaka (jenž má zkušenosti právě i s pár díly Případů 1. oddělení) ku prospěchu věci. Známé postavy z Případů 1. oddělení jsou pochopitelně mladší a hrání jiní herci, z jejich podání ovšem není cítit vyložené imitování. V tomto ohledu zaujme především víceméně neznámý Kryštof Bartoš, který v seriálu ztvárnil postavu Tomáše Kozáka v případech 1. oddělení ztvárněnou Ondřejem Vetchým. Bartoš roli pojmul zcela po svém a dokáže prodat zelenáče, který se teprve musí seznámit s pravidly hry. A že se charakterově chová jinak než Vetchého Kozák z Případů 1. oddělení? Lidé se věkem a zkušenostmi mění. A ani fakt, že Martin Finger je v roli Václava Plíška zhruba o hlavu menší než Bohuslav Polívka v té samé roli v Případech 1. oddělení samotný zážitek sám neshazuje. Krom Bartošova Kozáka má poté nejzajímavější dějový arch rozhodně František Tůma v podání Ondřeje Sokola. Právě jeho role v jisté rovině koketuje s korupcí, kdy se Sokolův Tůma rázem jeví jako nejkomplexnější postava seriálu, která též dokáže v jisté formě vypovídat o době Devadesátek, kdy i jistým policistům hrozil i tak trochu omylem přechod na druhou stranu, ze které bylo následně obtížné se dostat. Jen je škoda, že se tato linka ve finále nedočká takové dohry, která se dala očekávat a skončí víceméně bezpečně, přesto je rozuzlení uspokojivé. A ponechává i případně zajímavá otevřená vrátka do budoucnosti. Za zmínku poté rozhodně stojí i ztvárnění reálných postav, které patří mezi nejvýraznější kriminální jména 90. let u nás. Vynikající Michal Novotný jako Ivan Jonák, Albert Čuba jako František Mrázek, Igor Ozorovič jako Karel Kopáč či Matouš Ruml v roli Ludvíka Černého, jehož podání se i na mnohem menším prostoru zcela vyrovná ztvárnění Jana Dolanského té samé role ve filmu Sametoví vrazi. A za zmínku stojí rozhodně i takový Bořek Slezáček jako arménský mafián Alexej. Všichni tito herci dokážou, že není malých rolí, ale pouze malých herců. A těch je v Devadesátkách po čertu málo. V průběhu to skutečně celé dokáže působit neskutečně autenticky, využití archivních autentických záběrů má též svůj efekt a pak jen stačí čekat. Devadesátky mají možná problém v slabším rozjezdu, postupně ovšem gradují a skutečně utváří celistvý napínavý kriminální případ, která má opět štěstí právě v tom, že se jí ujal člověk, který to vše rád zažil. A i když se občas objeví hlasy, které vyloženou autenticitu a věrnost shazují (pochopitelně především Jiří Kajínek), po všech těch lokálních kriminálek, které hraničí s přitažením vlasy jsou ovšem Devadesátky prostě svěžím větrem. Mareš navíc není jen zkušený scenárista, ale také dobrý scenárista, který se dokáže postarat o solidní dialogy, bravurní vyprávění a skutečně bravurní atmosféru. Kamera navíc v jistých momentech působí skoro až dokumentárním dojmem, což jen podtrhuje onu autenticitu a dohromady Devadesátky opravdu tvoří zajímavý ucelený šestidílný příběh, který je nejen kriminálkou, ale i výpovědí o jedné době a vyrovnávání se se změnami. Tenhle seriál skutečně patří mezi ty nejlepší, které u nás za poslední roky vznikli a Případy 1. oddělení se tak dočkali solidního nástupce. Těžko poté říct, zda se po vzoru Případů 1. oddělení počítá s nějakým navázáním a zda by vůbec zbytek devadesátek mohl pokrýt nějakou 2. sérii, minimálně případ Jiřího Kajínka v podání Lukáše Pavláska by ovšem mohl být zajímavý. A Kajínkovo brblání by rázem mohlo být o poznání výživnější.... () (menej) (viac)
První a druhý díl podle mne tápání, třetí mě hodně zklamal. Nejšpičkovější jsou 4. a 5. díl, dokonale natočené detaily policejní práce, kdy nejde vše, jak má a jsou to dlouhé hodiny čekání na výsledek. A nakonec vlažné (a v postavě jednoho detektiva z prstu vycucané) finále, které vlastně nic neřeší. Výprava je dokonalá, kamera na přesdržku, tak zůstanu celkově u toho mírného nadprůměru. ()
Galéria (132)
Fotka © Česká televize / Klára Cvrčková
Zaujímavosti (101)
- V díle je zmíněno, že v roce 1974 byl Antonín Běla (Richard Němec) hlavním podezřelým v případu přepadané pošty na pražském Těšnově, při kterém byl zastřelen jeden příslušník VB. Tím byl teprve 24letý strážmistr Jiří Velíšek, příbuzný Michala Velíška, střihače TV Nova, jenž byl později rovněž v Praze zastřelen. Tomuto zločinu se věnuje i epizoda Smrt novináře (2014) seriálu Případy 1. oddělení (od r. 2014), který na Devadesátky přímo navazuje. (Šéfik)
- Na konci epizody říká postava majora Pauříka (Vasil Fridrich), že jeden z policejních kolegů dělá na Roubalovi. Ve stejném roce, kdy se seriál odehrává, totiž řádil sériový vrah Ivan Roubal. (Punisher)
- Na státních poznávacích značkách vozidel se vyskytují pouze červené nálepky technické kontroly, jak je tomu v současnosti. Zelené nálepky měření emisí byly ovšem zrušeny až v roce 2015. (Mara97)
Reklama