...a rána sú tu tiché

Po projekci slyšel bys špendlík spadnout. Jakoby chtěli diváci tichou pietou vzdát hold pěti dívkám toužícím po tom nejpřirozenějším: Naleznout svého prince a žít s ním obyčejný život v teple domova. Však vtaženy jsou do války. Z odstínů válečné šedi představující bezžití vystupují jejich vzpomínky a sny v sytých barvách života skutečného. *** Soňa s duší poetickou snaží se jako ČLOVĚK - nikoliv voják - udělat druhému radost. Umírá jen kvůli váčku na tabák? Neb pro gesto lidství, jež je silnější nežli vojenský řád? * A není snad přirozené pro sedmnáctiletou Galku ocitnuvší se tváří v tvář smrti volat po ochranitelském náručí matky? * V pohledné Ženě vzedne se nečekaně vlna lidství v heroický skutek lásky a oběti, při kterém křičím v hloubi duše „schovej se!“ a cítím bezmoc šílenou nad zlovolností války. Tato krasavice s prádlem hedvábným a chováním pohoršlivým však umírá s písní na rtech a úsměvem na tváři nikoliv pro vlast, ale pro svoje kamarádky. Pro ŽIVOT. O to silnější je prožitek, když příběh vpravdě se udál a neskutečné scény stávají se tak skutečnými. ******************************** ************************************************** ************************************************ Válka s atributy zmaru a smrti přináší zbytečných obětí. Komorní, lyricky laděný příběh pěti dívek ocitnuvších se v nepatřičném ději zasazeném do nepatřičného místa přírodní horské krajiny, kde jitra jsou tak posvátně tichá... (05.12.2014)

Ženský element do vojnového filmu dokážu dostať takýmto spôsobom asi len Rusi. Akcia síce nie je reálna, ale ženy tu nemajú nadelenú nadprirodzenú silu ani hrdinstvo, sú jednoducho nežným a ľahko zraniteľným elementom vo vojne. Mimo boja pridávajú svoj ženský svet a nielen v snových scénach, ale aj na svojej ubytovni riešia módu, spodné prádlo, lásky a súdruhovia prekvapivo schválili dokonca aj nahé scény z teplého kúpeľa s Angelikou v uniforme, teda chvíľu bez nej. Tri hodiny filmu ubehli veľmi svižne, vždy sa bolo na čo pozerať, ak staršina nesypal hlboké myšlienky alebo vtipné poznámky, dievčatá vždy dokázali niečo vymyslieť, a práve bojové scény boli na filme asi to najmenej zaujímavé. –––– Potřebují pořadnou lázeň. S párou! (08.05.2016)

Výborný válečný film, který do role hlavních hrdinek staví pětici sovětských vojaček. Je to mnohem jímavější drama, než Dívčí letka (zde pod podivným názvem Nebeský louda), mnohem citlivější a zároveň drsnější, než většina válečných filmů. Právě ta kombinace dramatu a citlivého zpracování dodává snímku punc nadčasovosti. (21.04.2011)

Tohle byl Fedotu Jevgrafovičovi čert dlužen. Žádal velení o vojáky, kteří nebudou chlastat vodku a neotočí se za každou sukní a oni mu poslali - ženské! Oddíl dělostřelkyň na doplnění stavu posádky protiletecké obrany. Z toho pochopitelně vznikne spousta komických situací. Veškerá legrace a kočkování mezi vojandami a velitelem ale náhle skončí, když jsou v noci napadeni německými messerschmitty. Scéna, která mi utkvěla v paměti: jedno letadlo je sestřeleno, katapultují se z něj letci a na padácích letí dolů, voják Osjanina je drží na mušce, stále má protiletadlový kulomet natočený jejich směrem a sleduje je skrz zaměřovací kříž s takovým zadumaným výrazem ve tváři, za ní ostatní ženy debatují o tom, jestli letci spadnou spíš do lesa nebo do vody a najednou Osjanina sešlápne kulometný pedál a rozstřílí oba německé parašutisty na sračky. Nedlouho po této události jsou v lese nedaleko posádky objeveni Němci a velitel v čele oddílu žen je jde zadržet nebo zlikvidovat. Dál nebudu prozrazovat. Film ...a jitra jsou zde tichá je dost smutný, je nespočet možností, jak filmovými prostředky ukázat na nesmyslnost války, tady jsou divákovi představeny ženy a jejich osudy, sny, rodiny, muži, milenci, některé vojandy jsou dokonce tak mladé, že ještě ani žádné muže neměly a tyto ženy jsou pak odvedeny na válečná jatka. http://www.youtube.com/watch?v=XE-7KA3nwZo (30.04.2012)

Relativně nedávno jsem viděl remake, který byl sice fajn, ale trochu ramboidní. Nabízí se tak srovnání ... verze z roku 1975 je realističtější a asi i trochu krutější. Je rozvláčnější a trpí úpornou snahou o jakousi artovost, která se projevuje především v otravných snových retrospektivních scénách. Bojové scény krapet naivní, ale přesto celkem obstojně natočené. Velkým plusem je dobře vymyšlený a originální nápad zápletky konfliktu ženské jednotky s německým výsadkem. I přes svou stopáž si Jitra divákovu pozornost obstojně drží a řadí se k tomu lepšímu v žánru válečného filmu, co sovětská kinematografie nabízí. (23.05.2021)