...a jitra jsou zde tichá
A zori zdes tichie
The Dawns Here Are Quiet
Obsahy(2)
Vojnová dráma podľa novely Borisa Vasiljeva zachytáva tragické osudy ženského oddielu na severozápade Ruska. Mladé dievčatá chceli žiť a prežívať krásu života, vojna im však všetko vzala. V odľahlej oblasti blízko fínskych hraníc pod velením desiatnika Vaskova stráži päť dievčat protileteckú artilériu. Keď ich obkľúči skupina šestnástich nacistických vojakov, musia podstúpiť nerovný boj a skúšku skutočného hrdinstva. Film bol nominovaný na Oscara za najlepší cudzojazyčný film. V roku 2005 čínski kinematografisti natočili 12-dielny remake tohto, v Číne veľmi populárneho filmu. Všetky postavy si zahrali ruskí herci. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (101)
Třetí válečnoneválečný film, který mne zasáhl, a opět hluboce (po Das Boot a Idi i smotri). Civilně vyprávěné (ač se docela střílí) o lidech, kterým se do cesty postavila válka a semlela jim život. Skvěle lidský velitel a holky, které dostal na povel, některé i hodně pod dvacet, žádné hrdinky, každá se svými mindráky, spáleními, naivitou, sny. Podstatné jsou ty sny a budoucnost, které jsou zabíjeny. Kontrast války a neválky v čb a kýčovité barvě. Nedojmu se zase tak snadno, ale ke konci jsem měl slzy na krajíčku... (proč jen já ty kousky, o kterých tuším, že mě vezmou, tak dlouho odkládám?) ()
Nejako často počúvam pojem netradičný vojnový film. Až tak často, že už ani neviem, čo je to tradičný vojnový film. Asi hrdinská nonstop strielačka na bojisku, kde sú jední tí dobrí a druhí tí zlí, neviem. Každopádne ....a rána tu sú tiché je netradičný vojnový film. Hrdinkami tu sú ženy, ale hlavný hrdina je muž. Príbeh je rámovaný, čiže vás má na konci čím dojať bez zbytočného ždímania emócií pri umieraní. Sovietske patetické vojnové filmy som nevidel, iba tie slávne, kvalitné a medzinárodne cenené a Rostockijov cieľ taktiež nebola prikrášlená oslava hrdinstva sovietskeho človeka. Iba zamyslenie sa nad zúfalosťou toho, čo vidíme a čo by sme mali cítiť pri pohľadoch na zbytočne zmarené životy. Hanbu. ()
O tomhle filmu slysim uz leta. Spise jako o takovem tom filmu, co se "musel" povinne sledovat ... ale pustil jsem si ho pred tim, nez se podivam na zpracovani zpracovani z roku 2015. A vysledek? Ze zacatku jsem si myslel, ze to vubec neni valecnej film ... spis jen fajn romanticka vec. Ale v pulce prvniho dilu a dal se to rozjelo. Zadny klise o sovetskym svazu. Ale cista starost starsiny o svereny vojakyne ... statecnost ... hrdost ... povinnost ku vlasti ... a u zaveru jsem zamacknul slzu. Musim to doporucit. Za ty 3 hodiny to vazne stalo! ()
Videl som obidva filmy. Jeden je z roku 1972 a druhý o 43 rokov mladší. Nepozerám sa na tieto filmy s kritickým okom bojara, ale musím vziať do úvahy aj dobu v ktorej oba filmy vznikli. A jednoznačne mi vychádza, že pôvodný film bol lepší.. A vždy budem tvrdiť, že akákoľvek kópia nikdy nenahradí originál. Ale pre mladých ľudí je to jediný spôsob, ako im priblížiť atmosféru doby po prepadnutí Sovietskeho zväzu Nemeckom, nakoľko k staršiemu filmu sa dnes dopracujú už veľmi ťažko. Film sa natáčal v Karélii a je to skutočný príbeh sovietskeho klasika Borisa Vasiljeva, ktorý v 2. svetovej vojne vo svojich 18– tich rokoch velil v Karélii jednotke 25 dievčat. Išlo o protilietadlový oddiel s úlohou chrániť a brániť Bielomorsko – baltský kanál. ()
Naprosto překvapivě mne dostávala lyrická část snímku. Navzdory soudruhování a patetickému vlastenectví i po těch letech a v dnešní naprosto odlišné době, pro mne nebyl problém vidět v těch vojandách normální mladé holky se svými sny a problémy. Tahle přenositelnost emocí jde na vrub brilantní režii a kameře a civilním a uvěřitelným herečkám v rolích jednotky v sukních. Dá se tomu vytknout rozvleklost a stopáž, navíc místy je to skutečně hodně propagačně rudé. Ale jako poplatné tehdejší době se to dá pochopit a filmu to ubírá z naléhavosti jen málo. Přestřelky a boj byly místy trochu odfláknuté, ale to bylo skoro vedlejší. ()
Galéria (45)
Zaujímavosti (6)
- Ve 108. minutě v českém dabingu řiká vojín Rita Osjanina o zabité Gurvičijové: „Měla samé jedničky. Ve škole i na univerzitě.“ Ve smyslu, že byla premiantka. Jenomže v Rusku je opačný systém hodnocení, takže v originále musela mít samé pětky. Dabing je tak přizpůsoben našim poměrům, což je sice dobré pro neznalé ruských reálií, ale pro znalé je to trochu zmatečné. (Petsuchos)
- Zvukaři si dali záležet, aby do filmu doplnili velké množství ptačích hlasů. Téměř po celou dobu se ozývá zpěv pěnice černohlavé, slyšet je také žluva hajní, kukačka obecná, hrdlička divoká, slavík obecný, křepelka polní či puštík obecný. (Fjera)
Reklama