Bod varu

To, co spočátku vypadá na poměrně oddechový snímek zasazený do zákulisí luxusní restaurace, postupně se mění na slušný nervák, který si žádá od diváka vystoupit z tradiční komformní zóny. Ruční kamera beze střihu navozuje až pocit neklidného slídění a navrch v nejedné chvíli s námi vykráčí i tam, odkud bychom možná raději utekli a přesunuli se úplně jinam. Občas to nebylo nejsnadnější strávit, nejen díky nepříjemým vyústěním, ale i mnohdy ukřičeným postavám, ale ten stres, nervozitu a zmatek uprostřed jak běžných starostí na pracovišti, tak několika těžkých selhání, se tvůrcům na diváka (alespoň v mém případě) podařilo provést dokonale! Barantiniho aktuální film přichází s nezvyklou formou, ale naštěstí nestojí jenom na ní, neb minimálně stejně mě dokázalo zaujmout i dění ve zvoleném prostředí či herecký výkon Stephena Grahama v hlavní roli. Samotný závěr, který mě hodně překvapil, hodnotím určitě jako jeden z výrazných kladů, které sehrály roli při mém hodnocení, byť z pohledu tvůrců bych se určitě nebál samotní drama šéfkuchaře Andyho po takovém zvratu ještě víc rozvinout a chvíli pokračovat. Bod varu je 10. filmem z nedávno uplynulého roku 2021, na který jsem se rozhodl podívat, což možná není příliš reprezentativní sbírka, ale když se tak dívám na většinu těch ostatních, nemám pocit, že bych ho pěknými 4 hvězdičkami přecenil. Za mě učitě jeden z (nej)zajímavějších snímků poslední doby. [75%] (02.04.2022)

„Nemáme pakambalu.“ - „Cože!?“ - „Vyhodil ji.“ - „Jak vyhodil, sakra!? Proč jste ho nechali ji vyhodit?“ - „Neměla ...“ - „Víte, jak drahá je!?“ - „Neměla...“ - „Proč jste to dopustili!!?“ - „Neměla nálepku se spotřebou.“ - „Jak neměla? Proč kurva neměla nálepku!?“ - „Andy, ty jsi ji včera zpracoval!“ - „Fajn.“ - „Tak jo.“ - „To nic.“ - „Promiň.“ - „V pohodě.“ - „Mám toho moc, je mi to líto.“ Andymu je toho líto víc, ale tenhle večer teprve začíná… Andy je ve skluzu. Brutálním. Nestíhá soukromí ani práci, vše se mu hroutí. Jenže na to jaksi nemá čas, očekává se od něj, že bude dokonale fungujícím kolečkem v restauračním soukolí. Stejně jako všichni ostatní. Ale čeho je moc, toho je příliš…„Jen“ hraný dokument z chodu restaurace? Na to je to až překvapivě poutavě natočeno. Mě film bavil a zároveň pro mě byl zajímavým vhledem do restauračního shonu. Posouzení autenticity nechám těm „vod fochu“, na mě to ale působilo uvěřitelně. Zároveň jsem byl zvědavý, kdy nastane ten „bod varu“…Technicky, scenáristky i herecký výborně zvládnuté, za mě silné 4*. (30.01.2022)

Presne, kokotkovia za barom majú vždy pohodičku! Makal som v podobnej reštike v Surbitone, nedaleko Londýnu. Kým som pospratal všetko a prišiel ako posledný na bar, kuchári s čašníkmi mali už dve lajny v sebe a dve pinty piva, zatiaľ čo ja som ešte nestihol uschnúť od potu. Ale o tom som nechcel... Toto, čo sa udeje vo filme, sa nestane v jeden deň. Tieto situácie sú síce tu, ale tvorcovia sa ich rozhodli zakomponovať do jedného dňa, aby divák mal zážitok. P.S. Môj chef skončil tiež tragicky, mimochodom. (28.11.2021)

Je kamera na jeden zaber kvuli obzvlastneni nekterych slabych dialogu a prumerneho nedopeceneho pribehu? Atmosferu to ale melo suprovou jen mam pocit, ze limitace kamery na jeden zaber nedovolilo rezii pracovat vic se zvukem, zabery, emocema a samozrejme strihem co by prinesli do filmu vetsi drama a emoce pro nas. (23.02.2023)

Nechceš vařit v luxusní restauraci, nechceš! Nekompromisní, kulervoucí, vypeckované menu, které si na nic nehraje, ale nabízí ti syrovou flákotu, ze které se i Draculovi svírá a obrací kýbl, dojem záznamu beze střihu je dokonalý, bavilo mě to v 1917, ještě více tady. Už jen kvůli těm nekonečným kecům bych to nevydržela. Tým děsný, pinglové- vychcané děvky jako většinou všude, zákazníci odporní do jednoho, inspektor, kritička pokrmů, rozcapení instáčoví kokůtci, prázdná špajza a do toho alergie na ořechy. Excelentní! (16.01.2022)