Mimoriadna udalosť

Velké zklamání, neměl bych věřit high conceptům, protože mi přišlo, že tohle musí být díky námětu na nějaké rovině ok. Nakonec to jsou ale nesoustředěné scénky, které mluví jazykem satiry, ale o ničem nejsou, pouze stvrzují stereotypy - což je vážně smutné, protože to otevírá dvířka k hodně věcem, které to nakonec ignoruje. Nejblíž se to dostane ke kritice médií, ovšem i ta je značně neaktuální a povrchní. Vyloženě blbé rozhodnutí (ale bohužel typické) je zobrazení českého rasizmu jako bodré a roztomilé vlastnosti, která je postavě dána do vínku a prostě jí zůstane a nikdo nad tím nehne brvou. Ačkoliv ten film takové chování neschvaluje, rozhodně ho normalizuje. Scéna implikovaného sexu mezi Pleslem a dvakrát mladší vyděšenou holkou je naprosto nepřípustná a nechápu, jak mohl film projít celou fází produkce, aniž by ji někdo vyškrtl ze scénáře. I kdybych ale pominul tyhle naprosté stopky, tak zbyde urputně průměrný film, který je jen jakýmsi duchovním nástupcem Troškova Kameňáku s lepší obrazovou postprodukcí. Aspoň ale vím, jaké to je být uvězněný ve vlaku s nesnesitenými karikaturami a čekat na smířlivé vysvobození smrti. (27.01.2022)

Jak praví úvodní titulek, skutečná jízda vlaku bez strojvedoucího trvala 14 minut. Už jen roztažením na hodinu a půl se dostáváme mimo realitu a můžeme film brát jen jako konverzační komedii. Dobře obsazené osazenstvo motoráčku se snaží diváky bavit a hláškovat, vytváření satiry s lokálním politikem a mediálním obrazem situace trochu pokulhává. Na hodinku a tři čtvrtě to zabavilo, ale taková událost jako Vlastníci z toho nebude. (04.02.2022)

Už delší dobu ve mně bobtnal pocit, že Havelkův humor začíná být poněkud upocený a MU to hezky zosobňuje Koptovým čtvrtmaratonem, doslovným running jokem. Havelka se ani nesnaží o vytvoření jakékoliv uvěřitelné atmosféry a od začátku má herce narvané ve škatulkách, ti pak poslušně deklamují omšelé repliky a nevybočí k něčemu zajímavějšímu ani o milimetr. Srovnávat tento film s Kalamitou snad ani není třeba, ale i například ve své době tvrdě strhaná Göblova nádražní suchařina Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí poskytovala autentičtější poetiku trapnosti než MU, kde si tvůrci dali nejvíc práce s designem úvodních a závěrečných titulků a vše mezi tím je naplněné lhostejností povýšit scénář, založený na omezeném prostoru, kamkoliv nad úroveň toho, že se dá natočit a označit jako satirická komedie. (17.11.2022)

Na film jsem se moc těšil a o to víc jsem byl asi zklamaný. Filmu chybělo tempo i napětí, humor se dostavoval hlavně při narážkách na "bábu pod kořenem" nebo "atentátníka, který si hrál na islámského teroristu". Za mě to chtělo zvolit jinou hudbu, lépe vystavit scénář a dát filmu trochu spád. Já zažil sebevraždu, když jsme jeli vlakem do Jihlavy. Z toho by byl možná lepší film, než z tohoto. Slabé 3 hvězdy... (05.11.2022)

Nahlédnutí do české národní povahy. Havelkova sžíravá satira, uzavřena v mikrosvět obyčejného vlakového kupé, se vyjadřuje především k současnosti, k jevům, které poznamenaly životy nás všech. Barvitý vzorek lidské společnosti, ztvárněný před kamerou zástupem vynikajících herců nejen zvučných, ale i méně známých jmen, byl sezdán proto, aby náležitě zesmešňoval všechno to, co je nám tolik blízké a povědomé: velkohubé politiky, militantní xenofoby, bohorovné žvanily, idioty i chytrolíny, lháře, pokrytce, i ty, kteří myslí na sebe a své pohodlí. Že tak činí způsobem výhradně komediálním, není od věci: vždyť humor je nejúčinnější zbraní proti všem blbcům. (12.03.2022)