Párty Hárder: Summer Massacre

Zatímco první díl byla nevkusná teenage amatéřina plná vulgarit a fekálního humoru, tak díl druhý je inteligentní, subtilní, hřejivá, láskyplná, úsměvná, a až pohádkově roztomilá vysokorozpočtová family-friendly rodinná komedie se vším všudy, určena pro všechny věkové kategorie – zejména dětské publikum a malé ratolesti budou škemrat aby je rodiče na tento film vzali ještě jednou. Jak dokázal Marty Pohl s pomocí amfetaminu naučit všechny protagonisty metodickému herectví je vskutku neuvěřitelné. Disney může Řezníkovi jen tiše závidět. Kdo vyrůstal na květnaté poetické hudební tvorbě tohoto národního umělce, ten se tu prostě najde. Skutečně obdivuhodný prototyp sluníčkového filmu...... neeee, dělám si prdel, ten film je totální sračka, ale tak debilní a trapná sračka, že je nemožný, aby se u toho člověk bez smyslu pro humor nebavil. Když budete zhulený jak paprika, budete se u Martyho frky: ve filmu extrémně bavit, protože tahle chujovina strká do kapsy žánr českých komedií a vytírá si s nima řiť tak bravůrně, že všechny džouky prostě sežerete aj s navijákem. Kolektivní zážitek par excellence; esence vkusu v nevkusu. (27.06.2022)

Naivně sem si myslel, že nejhorší filmy z domácí produkce poslední doby je cokoliv s Langmajerem, Tři tygři ve filmu a Banger. To mi ovšem ještě Česká mutace Netflixu nestihla dát příležitost užít si tento skvostný výblitek dementního a na mysl chorého pacienta, kterým Pohl bez pochyby je. Nevkusná, ubohá, trapná žumpa, hnisavý vřed a totální shit u kterého sem měl chuť všechny zúčastněné umlátit kladivem. Asi nejsmutnější na tom všem je, jak si tvůrci a především Pohl myslí, že je to strašně nad věcí týpek, přesvědčený o svoji výjimečnosti a o celkovém pocitu nadřazenosti jak jeho rádoby hudby, tak jeho rádoby pokusů točit film. Tyhle dementy nám bohužel přihrála doba, kdy stále čeští tvůrci točí laciné komedie pro dementní slepice, mladé čuráky, voliče Zemana a posluchače Kabátů, kdy stále jede Český Slavík a frčí mrtki jako Ewa Farna nebo Ben Cristovao a tohle je na to bohužel odpověď. Je děsivá, stupidní, ubohá, neskutečným způsobem k zblití a hlavně trapná. Je to úplně jedno, jestli jste Sergej Kokot kunda, Řezník, Ortel, nebo Ewa Farna...všechno je špatně. Píčo ty procenta tady a hvězdičky to je co? Krutá demence. (15.03.2023)

Ale no tak hárd no, přes hodinu to jede měkce, wanking povislýho dicka si to kompenzuje něžným oslovováním dívek a pokusy o fekální humor, který nemaj ani nápad, ani smrad... naděje, že to bude radikální vomitózní kefír a český Jackass ztroskotává na situační nedomrlosti a taky faktu, že Marty je trochu režisér po obrně. Na závěr si to celkem příjemně sedne na píštěl, Gutalax zařvou své kultovní ahoj přátelé, suché i čvachtavé gagy najednou pasují a docela to frčí, byť prvenství si z vozíčku v klidu urvou sviňáci z The Tap Tap. Čekal jsem, že to bude radikální scheisse a skutečný vyhlášení války korektnosti, ale je to spíš takový příjemný posezení s kámoši na Mácháči, na kterém si občas někdo vlhce usere do starých trenek. Nic proti, dám to rád, ale můj věnec zůstal vcelku. (29.06.2022)

Dlouho mi v kině nebylo takhle studno. To kvůli tomu, že jsem svými výbuchy smíchu musel značným způsobem rušit ostatní diváky - i když ti povětšinou vypadali stejně dobře naladěni jako já. Párty Hárder: Summer Massacre ve všech aspektech přináší nejnařachanější českou komedii poslední doby a přitom stále působí upřímně, civilně a ve smyslu filmového vyprávění zcela uvěřitelně. Kolik současných českých filmů tohle má? A co víc, strašně rád bych se do toho pubertálního, dekadentního, přesto živoucího a veskrze zábavného světa znovu za čas vrátil... Tak Marty, co z toho udělat rovnou trilogii? Párty Hárdest čeká. (26.06.2022)

Marty Pohl opět posunul svou filmografii o krok výš, pomalými krůčky došel až do běžné distribuce a to bez kompromisů a s tím, co v podstatě dělá už dvacet let – za to má můj obrovský respekt a přeju mu masivní úspěch, aby mohl svou tvorbu posunout zase o kus dál. Párty Hárder: Summer Massacre už je opravdu regulérní film se vším všudy – oproti natřískané Párty Hárd hodinovce má pozvolnější tempo a promyšlenější scénář, ve kterém je snad každý vtip dohraný a leckterá vtipná momentka dostane ještě nadstavbu. Nejzásadnějším prvkem je vývoj postavy Poulíčka, která projde největší proměnou a skvěle doplní dvojici hlavních hrdinů z prvního dílu. Přes všechny prasárny a nadávky dostane prostor i utužování kamarádství, které je funkční a uvěřitelné. Možná jsem čekal, že to bude ještě více přepálené, ale Marty se zaměřil na soudržnost příběhu a nesnažil se jen kupit bizáry a oplzlosti jak na běžícím páse, což filmu nepochybně prospívá. Držím Martymu palce, aby se jako režisér etabloval stejně silně jako Řezník – nejen česká hudební scéna potřebuje čas od času rozčeřit zahnědlé vody, český film to potřebuje ještě víc. Tak ať se lidi hrnou do kina, Éra Déra je tu! (21.06.2022)