Párty Hárder: Summer Massacre

Po zkouknutí jedničky, která si to u mě svojí absurditou vypálila na cca 70% a několikrát jsem se u ní fakt přes všechny ty fekál vsuvky zasmála, jsem se na dvojku těšila jako na jistojistej nářez, kterej to všechno dotáhne ještě o level výš. A ono kupodivu, nebo možná právě proto, aby film prošel přes kinodistribuci, působí celé pokračování, ač je skoro dvakrát tak dlouhé, jakoby se tentokrát se všemi nápady drželo mnohem víc při zemi a bylo celkově víc křečovitý a strojený. Zatímco jedničku bych si dala klidně hned znovu, u dvojky to nutkání nemám. Kvalitní filmařina se ale musí nechat, je vidět, že se Řezník s každým kouskem někam posouvá a myslím jako lichotku, když řeknu, že styl, jakým jdou oba filmy natočený, nepůsobí vůbec typicky česky. 50% (17.03.2023)

Marty Pohl opět posunul svou filmografii o krok výš, pomalými krůčky došel až do běžné distribuce a to bez kompromisů a s tím, co v podstatě dělá už dvacet let – za to má můj obrovský respekt a přeju mu masivní úspěch, aby mohl svou tvorbu posunout zase o kus dál. Párty Hárder: Summer Massacre už je opravdu regulérní film se vším všudy – oproti natřískané Párty Hárd hodinovce má pozvolnější tempo a promyšlenější scénář, ve kterém je snad každý vtip dohraný a leckterá vtipná momentka dostane ještě nadstavbu. Nejzásadnějším prvkem je vývoj postavy Poulíčka, která projde největší proměnou a skvěle doplní dvojici hlavních hrdinů z prvního dílu. Přes všechny prasárny a nadávky dostane prostor i utužování kamarádství, které je funkční a uvěřitelné. Možná jsem čekal, že to bude ještě více přepálené, ale Marty se zaměřil na soudržnost příběhu a nesnažil se jen kupit bizáry a oplzlosti jak na běžícím páse, což filmu nepochybně prospívá. Držím Martymu palce, aby se jako režisér etabloval stejně silně jako Řezník – nejen česká hudební scéna potřebuje čas od času rozčeřit zahnědlé vody, český film to potřebuje ještě víc. Tak ať se lidi hrnou do kina, Éra Déra je tu! (21.06.2022)

More of the same? Dalo by se to tak říct. Ale zároveň je nutné dodat, že to vůbec nevadí. Marty Pohl slíbil profesionálnější film při zachování osobitého přístupu a smyslu pro humor a to taky dodal. Párty Hárder má sice pořád pár technických nedostatků (hlavně zvuk), už však vypadá jako film, který může jít do kina. Je velkolepější, dramaturgicky sevřenější a zároveň zůstává stejně sympatickou hovaďárnou jako minule. V partě hlavních hrdinů proběhlo pár změn, důležité ale je, že na Mácháči na ně čeká jedna šílená situace za druhou a nikdo z tvůrců se nedrží zkrátka. Párty Hárder opět nabízí směs odporných, vulgárních a urážlivých scén, které jsou naštěstí pořád vtipné. A u některých momentů člověk kroutí hlavou nad tím, kam až byli Pohl a jeho tým schopní a ochotní zajít. Díky větší filmovosti a evidentně i profesionálnějšímu přístupu to celé drží lépe pohromadě. Zároveň je však evidentní, že spousta materiálu skončila ve střižně a část fóru není úplně dotažená k důstojné pointě a jednoduše vyšumí. Na druhou stranu je důležité říct, že těch fórů tady najdete takové množství, že když vás nějaký nepobaví nebo u něj máte pocit, že mohl být lepší, budete na to myslet maximálně tak patnáct vteřin, protože pak přijde na řadu další fór. Potěší, že se sequelem se tvůrci posunuli k větší profesionalitě, ale ještě víc fajn je, že i přes tu profesionalitu zůstávají stejně osobití jako minule. Lepší jak posledně. A chci víc. (25.06.2022)

Ale no tak hárd no, přes hodinu to jede měkce, wanking povislýho dicka si to kompenzuje něžným oslovováním dívek a pokusy o fekální humor, který nemaj ani nápad, ani smrad... naděje, že to bude radikální vomitózní kefír a český Jackass ztroskotává na situační nedomrlosti a taky faktu, že Marty je trochu režisér po obrně. Na závěr si to celkem příjemně sedne na píštěl, Gutalax zařvou své kultovní ahoj přátelé, suché i čvachtavé gagy najednou pasují a docela to frčí, byť prvenství si z vozíčku v klidu urvou sviňáci z The Tap Tap. Čekal jsem, že to bude radikální scheisse a skutečný vyhlášení války korektnosti, ale je to spíš takový příjemný posezení s kámoši na Mácháči, na kterém si občas někdo vlhce usere do starých trenek. Nic proti, dám to rád, ale můj věnec zůstal vcelku. (29.06.2022)

Očekávání byla velká, protože u jedničky jsem se v kině nasmál, jako dlouho u žádného filmu. Ačkoli domácí atmosféra se ke sledování Pohlových nechuťáren příliš nehodí, myslím si, že ani v kině plném rybích lidí  by to tentokrát nebyla taková jízda. Tužba hošanů po prázdninové souloži je po chvíli hodné otupující. Moc tomu nepomáhá, že se tu recyklují postavy z jedničky. Je to jako škytající fichtl, který občas naskočí, ale po chvilce mu vždycky dojde pára. (22.03.2023)