Slepý muž, který neviděl Titanic

„Jakej film jsi viděl naposled?“ - „Nakonec jsem se díval na filmy Johna Carpentera. Když už jsem nebyl schopnej rozlišit Kurta Russella od huskyho, přestal jsem.“ O zdravotních handicapech s nadhledem? Líbilo se mi už to technické zpracování, kdy je publiku navozena snížená viditelnost (rozostřenost), aby se mu podařilo alespoň malinko přiblížit Jaakkovi. Ten je na vozíku, slepý a orientuje se jen pomocí zvuků, čichu a hmatu. Tempo filmu je mu také přizpůsobeno, což však nevadí. Když přijde na onen nápad, divák mu to sice přeje, ale zároveň si uvědomuje, že bude zcela odkázaný na ostatní. A pak přijde dějový zvrat, který změní náladu celého snímku…což asi ne každému sedne. Pro mě se však film stal ještě zajímavějším a Jaakkovi jsem fandil naplno. Zároveň se nedostavilo žádné citové vydírání, a to ani při emocionálním konci. Slabší bylo jen trochu rozporuplné chování „těch 2 z Farga“, jinak spokojenost a silné 4*. „Myslíš, že se zvládnem potkat, než 1 z nás umře?“ - „My ale ještě neumíráme.“ - „Dneska ne, ale kdo ví, co bude zítra…“ (29.04.2023)

Normálne tento typ filmov nevyhladávam, bola to len náhoda že som ho začala pozerať a musela dopozerať. Neskutočne realistické, presne som sa vedela vžiť do kože Jaakka, do jeho pocitov a do jeho života. Jeho viera v dobrých ľudí a odhodlanie stretnúť svoju lásku, pritom sa spoliehať len na vlastné sily bolo obdivuhodné. Dramatickú druhú polovicu filmu a jeho záver, podčiarkla kamera a celkové spracovanie. Bez sĺz sa to pozerať nedalo. Ohodnotila by som 3,5*,ale vzhľadom na tému a spracovanie 4*. (07.04.2023)

Potešilo ma, že aj fíni majú vagabundov a nie je to tak dokonalá spoločnosť. Na druhej strane, mohol to čávovec očakávať, aj keď mal skvelý plán a veľmi veril, že sa to podarí. Už len tí susedia mu mohli dať dostatok informácií o ľuďoch žijúcich mimo jeho bytu. Je to vlastne snímok o jednom človeku s extremne blízkou kamerou. Keby to malo dve hodiny, skočil by som z okna. Tak je to krátke a miestami aj vtipné. 3 z 5 (23.04.2024)

Na tenhle film mi dal tip uživatel HorrFi pro něhož to byl dlouho očekávanej film. Ze zdejšího obsahu jsem usoudil, že nejspíš půjde o romantický drama ve stylu Me Before You(2016). Což není zrovna typ filmů který bych vyhledával. Po zkouknutí traileru(což dělám málokdy) ale bylo vidět, že film má jasně blíž k dramatu než romanťárně a tak jsem tomu dal šanci. Prvních půlhodina je spíš o telefonních rozhovorech mezi Jaakkem a Sirpou. Nejde ale o žádný romantický a nudný tlachání. Ba naopak je tu cítit odlehčenost a komediální nádech v podobě vtipnejch rozhovorů(častokrát o filmech) ve kterých padnou jména jako James Cameron, John Carpenter, Stephen King, sestra Reatchedová či Ripleyová. Padnou tu zmínky i o filmových klasikách jako Vetřelec, Terminátor, Cujo, Halloween, Útěk z NY, Šílený Max, Fargo či Přátelé. Což určitě potěšilo. Zhruba po 30minutě začíná Jaakkova cesta za svou močálovou příšerou(kdo uvidí pochopí). Jenže chudák Jaakko si naivně myslel, že půjde o bezproblémovou cestu ve které bude spolíhat na dobrotu, ochotu a pomoc od neznámých lidí což se mu nevyplatí a dostane se do problémů ve kterých mu půjde doslova o život. Cesta za svojí močálovou příšerou už rázem nevypadá tak "duhově" jako na začátku a pomalu to začíná vypadat, že se ti dva spolu ani nakonec nesetkají. Jestli k tom dojde nebo ne prozrazovat nebudu. Každopádně jde o hodně silný emotivní drama, který se během první půlhodinky otře i o komediální žánr. Kamera častokrát nabízí dlouhý detailní záběry Jaakkova obličeje. Vše v pozadí je rozmazáno. Tím pádem divák vlastně nevidí ani obličeje ostatních postav jen jejich rozostřený rysy. Což mi přišlo jako docela dobrej nápad. Když to nevidí Jaakko proč by to měl vidět divák. Celkově je snímek natočen zvláštním stylem a má svoje tempo což mnohým divákům nemusí sednout. Každopádně to není film pro mainstreamový obecenstvo. PS: Od Teemu Nikkiho můžu ještě doporučit film Armomurhaaja(2017) ovšem i zde platí, že je to film pro okrajový diváky. (01.04.2023)

Tak sugestivně podaný film o postiženém muži jsem snad ještě neviděl. I přesto, že se jedná o jednoduchou zápletku, donutí vás si prožít hrůzné i šťastné chvíle spolu s úžasným Petrim Poikolainenem, který bohužel skutečně trpí roztroušenou sklerózou. Když k tomu připočtu jeho nerdskou lásku k filmům především k hororovým a postapo scifátkům, je to můj muž. 80% + kamera Sari Aaltonen (05.12.2023)