Jeřábi táhnou
Leťat žuravli
The Cranes Are Flying
The Cranes Are Flying
Réžia:
Michail KalatozovKamera:
Sergej UrusevskijObsahy(1)
Jeden z najvýznamnejších sovietskych vojnových filmov rozpráva o tom, ako kruto 2. svetová vojna zasiahla životy civilistov v zázemí. Komorný príbeh z obdobia 2. svetovej vojny zobrazuje krutosť vojny na osude mladého dievčaťa. Moskovčania Veronika a Boris boli zamilovaní a šťastní, no do ich života kruto zasiahla vojna. Boris musel náhle narukovať a hoci Veronika na neho nezabudla, počas jeho neprítomnosti podľahla Borisovmu bratrancovi Markovi a vydala sa za neho. Až po svadbe pochopila, že Mark je bezcharakterný. Do konca vojny zúfalo čaká na Borisa, voči ktorému cíti veľkú vinu, osud jej však už nedá príležitosť na hľadanie odpustenia... Pôsobivé filmové dielo využíva dynamickú ručnú kameru, ktorá vyjadruje psychológiu jednotlivých postáv príbehu a obohacuje tak obraz dejín o intímny rozmer. Na MFF Cannes získal film Zlatú palmu a Zvláštne uznanie pre hlavnú ženskú predstaviteľku. (STV)
(viac)Recenzie (120)
Príde mi divné, že Veronika sa veveričke nepozrela do košíka dávno predtým. Aj keď ten odkaz nič nového neprezrádzal, prečítala si ho, až keď jej oriešky už patrili niekomu inému. Tak ju zrejme zamrzelo, že keby to videla skôr, možno bude svadbe bez lásky vzdorovať ešte o trochu viac. Ale čo je ženské srdce oproti vojne? Nemysli na malichernosti. Tam máš kvety a rozdávaj ich preživším. Inak famózna vizuálna stránka. Neprestane ma fascinovať, čo dokáže čierno-biela kamera. ()
Petr a Lucie nebo také Romeo, Julie a tma, aspoň tím svícením na ústřední dvojici v začátku příběhu. Tragický, a v dnešní době těžko docenitelný kus ze sovětské kinematografie. Musel jsem se smát vzletnému Štěpánovu prohlášení v závěru, že soudruzi udělají vše, aby už ženy nemusely oplakávat své nezvěstné muže. A pak přišel Josif Vissarionovič a těch vdov bylo ještě víc. Film obsahuje celkem dvě silné scény: když Veronika vyběhne po schodišti a otevře dveře do neexistujícího bytu; a pak to bombardování prožité v bytě. Přičtěte k tomu jeden z nejstarších dochovaných dabingů ( Studio pro úpravu zahraničních filmů pro ČST Praha, 1965, famózní Ludvík Žáček) v hlavních rolích Jana Štěpánková, Eduard Cupák, Bohuš Záhorský a Josef Vinklář. Kvůli naposled vyčteným faktorům hodnocení tak vysoko, jinak by to byly 2*. ()
Tento film nabízí poměrně sugestivní zážitek a jako takový se víceméně vyhýbá propagandistickým tendencím sovětské kinematografie (viz dvoudílný Pád Berlína). Druhá světová válka je zde vyobrazena skrze osudy jednotlivců a místo samotného válečného konfliktu se příběh soustředí na osobní dramata lidí mimo frontu. V Sovětském svazu vznikla spousta tradičních válečných filmů a ono civilnější pojetí v Jeřábi táhnou mě velmi potěšilo. Zaujala mě práce kameramana Sergeje Urusevského, především pak způsob, jakým byla natočena scéna úprku zoufalé Veroniky ulicemi města – užití roztřesené ruční kamery tisknoucí se na její obličej učinilo ze scény nebývale intenzivní zážitek. ()
Důkaz, že řemeslné mistrovství samo o sobě nic neznamená. 1) Dobově melodramatický stylizovaný život v sovětském zázemí za války beru jako svědectví časů a lidských osudů. Ale znovu film vidět nemusím._____ 2) Černobílý obrázek se soustředí na vztahový trojúhelník a v tom je jeho hlavní přednost. Vyhýbá se ideologickým klišé, i když propagace sovětského způsobu života je i nadále přítomna a je velmi silná. Ovšem tehdy tvůrci sovětskou ideologii od každodenního života oddělit neuměli, možná nechtěli a určitě nesměli._____ 3) Zaměření na vztahy je ovšem rovněž hlavní nevýhoda snímku. Umělecká a ideová emancipace od tupého ideologického optimismu byla bolestná tím spíše, že se válka dotýkala a dodnes dotýká prakticky každé sovětské rodiny. ()
Všetci sme obeťami lásky. Či už je to láska rodičov k deťom, muža k žene, alebo priateľa k priateľovi. Láska tvorí jadro celého príbehu. Dominantným prvkom je ale vojna, ktorá zasiahne do životov obyčajných ľudí. Deti, priatelia a manželia odchádzajú na front a nechávajú svojich blízkych v úpenlivom čakaní, či sa vôbec s frontu vrátia a keď hej tak v akom stave. Kalatozov natočil veľmi citlivý film o hrôzach vojny a jej dopadoch, ktoré podáva cez mladé dievča Veroniku. Jej láska k Borisovi je silná a keď odíde na front rozhodne sa na neho počkať. Lenže vojna sa dostane aj do ich mesta. Pri bombovom nálete príde Veronika o rodičov a zo zúfalstva a s náporu Borisovho bratranca Marka (za ktorého sa vydá) zrádza Borisa a jeho lásku, čo si neustále vyčíta. Paralelne sledujeme situáciu na fronte, kde Boris plní rozkazy a nesie si pri srdci Veronikin obrázok. Neopúšťa ho optimizmus, čo sa mu stane osudným. Kalatozov sa snažil vybudovať takú atmosféru, ktorá by umocňovala Veronikine zúfalstvo a samotu. Chcel aby to čakanie, bez toho aby vedela, čo sa deje , sa stalo neznesiteľným, rovnako ako chcel ukázať, dôsledky vďaka, ktorým ľudia strácali nádej. Aj keď Veronika stále verí, že sa Boris vráti, my vieme, že je to zbytočné čakanie. Vzťahy sa začnú rozpadať a keď príde koniec vojny v radostnom pochode pôsobí Veronikin osud tragicky. Pritom sa na fungovaní sveta veľmi veľa toho nezmenilo. Žeriavy stále lietajú po oblohe, tak ako to robia každý rok. Len ľudia sa stali chudobnejší. ()
Galéria (80)
Zaujímavosti (18)
- Záverečný záber na žeriavy tiahnuce nebom sú odkazom na počiatok filmu, kedy sa ešte pred vypuknutím vojny objavil rovnaký motív. Prepojenie počiatku i konca diela je vyjadrením večného obnovovania lepších časov, taktiež, že po vojne sme nezostali živí len pre odkaz skazy, lež pre nový život. (Biopler)
- Pablo Picasso po zhlédnutí označil film za nejlepší, který kdy viděl. (Hans.)
- Hlavný kameraman filmu Sergej Urusevskij použil prelomovú formu nakrúcania ručnou kamerou. Takto natáčať sa naučil počas 2. svetovej vojny, kde slúžil ako armádny kameraman. (DrSKusa)
Reklama