La morte cammina con i tacchi alti

První polovina byla pomalejší, ale i lepší. Je totiž férovější, když se příběh vypráví pomalu než když se začne následně jeho kadence stupňovat natolik, že posledních 10 minut by vynaložilo na celý další film. A fakt, že ve druhé polovině vymizí zásadní účast ženských postav, giallu také moc nepomáhá. Ze specifik žánru ke konci zbyde jen vcelku zajímavé obracení některých událostí a rozhovorů z jiné perspektivy. Bohužel je těhle zvratů až příliš. Kvůli začátku filmu ale rozhodně stojí film vidět - Susan Scott (aka Nieves Navarro) se jen tak neokouká. (07.07.2009)

Příběh ukradených diamantů se rozvíjí pozvolna, takže jsem měl dojem, že půjde o další tuctové giallo. Ovšem taneční kreace půvabné Nieves Navarrové a sluchu lahodící hudba S.Caprianiho (chvíli znějící jak ze sentimentálních pasáží starších bondovek) způsobily, že polovina filmu nakonec rychle utekla. Maskovaný vrah, mrtvol přibývá, nůž hledá čerstvé maso a divák je veden po falešných stopách. Závěr si ode mne vysloužil hvězdu navíc. ,,To je řezničina! Ta už pitvu potřebovat nebude..." (23.11.2016)

Death Walks on High Heels je bohužel, další z řady průměrných giallo filmů. Je to velká škoda, protože kdyby byl film citlivě zkrácen tak o 30 minut, byla by to perla tohoto žánru. Jenže režisér byl očividně posedlý Suzan Scott. Kamera se totiž kolem této krásné herečky prakticky neodtrne dobrou polovinu filmu a příběh tak stagnuje. To je podle mě jediné vysvětlení, proč takovým způsobem Ercoli zazdil slibný úvod filmu. Jak už napsal Pepua níže, nic proti této kočce, ale tohle mělo být giallo a né nějaké voyaerské softt péčko. Snímek naštěstí po druhé vraždě chytne tempo a přichází to pravé giallo s několika zvraty a dobrou pointou na konec. Jak už to tak u gialla bývá, nic není, tak jak to na začátku vypadá. (17.09.2009)

Vrah zloděje šperků u něj poslední ukradené šperky nenajde a v masce pohrozí smrtí jeho sličné po pařížských nočních barech tancující dceři, protože se domnívá, že je ukrývá ona. A ona se domnívá, že jí vlastně skrytě vyhrožuje její chudý přítel a proto před ním uprchne se svým čerstvým bohatým ale ženatým ctitelem z Paříže do Anglie. Ještě hodně času uplyne, než si pro ni i ctitelovu podvedenou manželku na podpatcích přijde smrt, Death Walks on High Heels, La Morte cammina con i tacchi alti, La Muerte camina con tacón alto. I tak v závěru bystří angličtí detektivové vypátrají, kdo je vrah, ale scenáristé Ernesto Gastaldi a Dino Verde i méně bystrému publiku ještě před tím prozradí, že zkraje zavražděný zloděj šperků nepracoval nikdy sám a měl vždy komplice. Který si tentokrát chtěl všechny šperky z poslední loupeže nechat, proto ty vraždy. Chudý přítel přitom sice nezbohatne, ale svou nevěrnou sličnou přítelkyni alespoň přežije, přesto nad ní, na rozdíl od publika, slzy neuroní. A to na ní mohl, zrovna jako filmové i noční pařížské publikum, do té doby oči nechat. P.S. To je zpráva o příběhu, ne o filmu z něj. MacGuffin (12.01.2022)

„La morte cammina con i tacchi alti“ překvapí tím, že místy je zde docela vhodně použit humor, a tak je docíleno toho, že má film hned trochu jiné pojetí, trochu jinou dimenzi, protože giallo se někdy bere až moc vážně. Rozhodně se jedná o další zajímavý kus, který byl v 70. letech natočen, ale začínám mít pocit, že giallo je prostě žánr, do kterého, když už se Italové i se španělskou pomocí pustili, stál za to. Nemůžu se dočkat, až zase někdy nějaké uvidím. (29.03.2014)