Femmine carnivore
Little Women
Réžia:
Zbyněk BrynychScenár:
Manfred PurzerKamera:
Karl SteinbergerHudba:
Peter ThomasHrajú:
Uschi Glas, Françoise Fabian, Judy Winter, Irina Demick, Pascale Petit, Giorgio Ardisson, Hans Korte, Alain Noury, Annemarie Wendl, Kurt Zips, Klaus Dahlen (viac)Obsahy(1)
Mladá Eva (Uschi Glas) přijíždí do lázní Bad Marein léčit své pocuchané nervy. K jejímu překvapení jsou poklidné lázně obsazené výhradně ženami. Po bližším seznámení se spolupacientkami Eva zjišťuje, že ženy společně s personálem sdílejí nějaké temné tajemství. Když následně objeví ve skříni ukrytého mrtvého muže a je odmítnuta místní policií, rozhodne se pátrat po záhadě sama. (curil)
(viac)Recenzie (6)
Leto, dusná atmosféra a naozaj krásna hlavná hrdinka v podivnom meste s podivnými udalosťami. Veľmi prostučký dej ale za to veľmi štýlovo natočený a lajtovou erotikou nabitý. Ja som bol nadšedný. ()
Diváci, kteří od "Die Weibchen" čekají hutný eurohoror, budou nevyhnutelně zklamáni, protože je zde nečeká nic z kýžených žánrových atrakcí. Kdo ale k filmu přistupuje jako k formalistické extravaganci, ten bude nadšen. Příběh jak vystřižený z "Twilight Zone" by sice potenciálně mohl zavdávat k exploatačnímu zpracování - ostatně v americké trashové produkci stejné doby najdeme řadu snímků skandalizujících tehdejší feministické hnutí. Byť také zde dojde na scénu s pálením podprsenek, příznačně se do něj nezapojují ústřední postavy. Pro ně je naopak příznačný vývoj, jímž projde hlavní hrdinka. Ta navzdory prvotní snaze navrátit tradiční řád nakonec přijme svou pozici v sesterstvu kudlanek ne proto, že by muže nesnášela, ale protože se smíří s tím, že si muži nenechají od ženy poradit a že jim tedy není pomoci. Hlavní přednost filmu spočívá v symbióze Brynychovy režie a expresivní odpoutané kamery Charlyho Steinbergera. Avantgardně experimentální styl, sestávající z impozantních kamerových kompozic od divokých jízd po rámování tváře nadpozemské Uschi Glas, vytváří unikátní psychedelické pop-artové dílo, které v mnoha aspektech evokuje vrcholné komiksy Káji Saudka. ()
Tenhle-ten Brynychův psychedelický pop-art - hororový - experiment se podle mně moc nevydařil, mám rád podobně orientované kousky které tou dobou byly hodně v módě, to mi zcela vážně připomnělo některé věci od Jesuse Franca a režiséra Polselliho, ale tento film byl minimálně o level níže, chybělo tomu něco co by filmu dodalo potřebný šmrnc, styl a grády. Režisér Brynych tady u nás v Československu na přelomu 50 a 60 let natočil celou řadu úspěšných dramatických filmů ("Žižkovská romance", "Pět z milionu", "Transport z ráje" aj.). V uvolněných 60 letech (hlavně na jejich konci) se všeobecně hodně experimentovalo, v zahraničí to bylo něco naprosto běžného, u nás těch pár filmů co v této době vzniklo (u nás i v cizině, v koprodukci atp) tvořily spíše světlou výjimku, ale přeci jen Brynych se měl držet toho co mu šlo nejlíp a ne se bezhlavě pouštět do neprobádaných vod a žánrů. Moc mě to ale nepřesvědčilo a spíše pak nudilo, přesto že herecké obsazení nebylo vůbec zlé, psychedelický tón (atmosféra) - společně s lehčími surrealistickými a expresionistickými prvky, také nebyl špatný, má to dobrou kameru, některé záběry, spolu s některými výstředností tady, také celkem ušly. Je tu hezkých holek které tady jsou pěkně topless, a najde se tu i pár hezkých špinavých scén. Ale jako celek to je dysfunkční, absurdní, neoriginální, nezábavné, s otravnou hudbou, stále jsem si myslel že sleduji nějakou nepovedenou komedii. Neopomenutelné chvíle: Orgie, zahradník a překvapivě krvavá finální scéna. Jinak ztráta času, ale feministky by to mohlo zaujmout. ()
Nejlepší ze tří Brynychových filmů (kinofilmů) natočených v Německu, především kvůli obrazové stránce a některým humorným scénám. "Das ist der Hunger..." ()
Páně Brynychův film natočený v cizích kapitalistických službách. Psycholozující, psychedelizující thriller se silným erotickým podtextem, rezonující dobovými protestními hnutími, zde konkrétně radikálním feminismem. Halucinační a velice šedesátková atmosféra podivného penzionu, tísnivé a násilné scény (u kterých není jasné, zda jde o realitu či o výplod hrdinčiny mysli obluzené podanými ji léky/drogami) i extatické scény (kde dojde i na odhazování podprsenek, co symbolu mužského sexismu). Často zabíráno těkavou kamerou či rybím okem, vše pěkně profesionálně zvládnuto. Děj nijak překvapivý a vcelku předvídatelný (ale možná v r. 1970 to bylo překvapivé). Dle mého názoru si někdy pan režisér dopřál poťouchlého parodování tohoto jinak smrtelně vážně míněného dílka. ()