The Bad Seed

Mam hodne rad oldschool horurky. Tohle je dalsi z tech black & white kousku, kde jeste netekla krev a nestrasily ultratrikove prisery, ale vsechno je skoro az anglicky korektni a gentlemansky uhlazene. Veskere zlo drima v jedne male barbince a divakove predstavivosti vykreslene chytrymi dialogy o tom, co se asi tak stalo, coz ve finale pokazde podpori vrazedny pohled male holciciky. Bohuzel je to i na tento oldschool standard az prilis umirnene a hlavne to cele pusobi znacne divadelne a nefilmove a to nejen minimem lokaci, ale predevsim hereckymi vykony. Jedna se o jeden z nejoblibenejsich hororu Clivea Barkera, u me to vsak lehce zaostava. 6/10 (27.02.2010)

Žena v domácnosti pojme podezření, že její osmiletá dcera Rhoda je vrah. O nic víc ani míň v tomto dramatu nejde, přesto jsem přesvědčen, že byly ve hře tucty zajímavějších způsobů zpracování. Prapůvodní předloha je sice literární, ale každá scéna filmu neodvolatelně prozrazuje závislost na její jevištní dramatizaci. Film působí doslova jako záznam divadelního představení s několika exteriérovými dotáčkami tam, kde být nemusely, a jejich absencí tam, kde být mohly a měly. Nejde jen o to, že se celé dvě hodiny ocitáme víceméně v jednom interiéru. Herci se v něm pohybují a vyjadřují tak teatrálně, jako by kinematografie roku 1956 neznala řeč střihu, detailů a dalších zkratek. Pro příklad - děje-li se něco dramatického na zahradě domu, dozvíme se o tom z dialogu postav, které se vyklánějí z okna a tlumočí tyto události postavám uvnitř. Nejsme ani u zcela klíčové scény utonutí Rhodina spolužáka, o kterém se pak celé dvě hodiny mluví. Tato těžko pochopitelná ignorace filmové řeči se dá vysvětlit snad jen zvlášť přísnými podmínkami ve smlouvě o převedení zaběhnutého představení na celuloid; jiná racionální možnost mě nenapadá. Dospělé obsazení, podle všeho zachované z divadla, je nemimořádné, ale vcelku přijatelné. Pokud je někdo méně přesvědčivý, zpravidla je to právě vinou divadelních návyků. Horší je to s tou vraždící holčičkou. Její představitelka koketně recituje naučené věty způsobem cvičené opičky, jaký by možná dojal její babičku na školní besídce, ale ve filmu je nepřijatelný. Tak nepřirozené dítě se ve filmu vidí zřídka. Dialogy hry jsou často inteligentně víceznačné, jen na mnoha místech nadbytečné nebo nahrazující v minutě něco, co by obraz vyjádřil za vteřinu. Ne, ať to vezmu z kteréhokoli konce, nedaří se mi najít něco, čím by ten film vynikal nad jinými. Zápletka je přitom zajímavá, v 50. letech byla možná i odvážná, ale všechen její nemalý potenciál zkrátka zůstává přibitý na prkna, která znamenají šmíru. 40% (07.10.2010)

Velmi působivá hra charakterů dcery a matky. I když je film dost dlouhý a nadměrně upovídaný, tak jsem se u něj nenudil a naopak jsem byl pár scénami dost šokován. Herecké výkony obou hlavních (anti)hrdinek jsou opravdu brilantní, zejména desetiletá Patty McCormack na mne udělala opravdový dojem. Velmi dobrý hudební doprovod a šokující konec ve stylu deus ex machina, to je opravdu skvělé. Jen škoda, že tenhle film je tak málo známý, určitě by stál za povšimnutí. (03.06.2011)

Šíleně divadelní a šíleně nudné. Navíc si nejsem jist, kdo mě iritoval víc, zda ta příšerná matka, nebo odpudivě přehrávací dcera (i když ta měla alespoň dobrý momenty brutální necitelnosti). Neskutečné množství dialogů, nulový děj, jednorozměrné postavy a vše korunuje závěrečná děkovačka. O horor nejde ani omylem. Na divadle by to mohlo být zajímavé, zručné filmové zpracování by také nemuselo být zlé, ale tohle se hrubě nepovedlo. (30.03.2014)

Více než o horor se jedná o drama říznuté thrillerovými prvky, což ovšem vůbec nesnižuje sílu tohoto počinu, jehož hlavní devízou je otázka dědičnosti sklonů k protispolečenskému jednání ad hoc vraždění. Snímku se nedá upřít zdařilá atmosféra a povedené herecké výkony, z nichž stojí za pochvalu Nancy Kelly a Patty McCormack v roli Rhody. Některé scény se dají snadno předvídat (např. samotné finále u jezera), ale to není nikterak na škodu. Hodnotím sympatickými 4*. (01.03.2016)