Transport z raja

Dokonale podchycená atmosféra (příjezdy esesáků) scénář i dialogy. Čísla, čísla, samá čísla, všude kolem, za každým číslem se ovšem skrývá jeden osud, chodí a žijí vedle sebe, každý jak umí. Někdo vidí naději ve spolupráci a poslušnosti, někdo v odvážných činech a rozhodnutích, ale většina bohužel v pravdomluvnosti Němců, která je pevná jako nanuk v pravé poledne na Sahaře. Einhundertzwei! Einhundertdrei! Pro Němce to byla prostě práce s čísly, když bylo čísel hodně, vyprázdníme, není problém. Tento nadnesený přístup k nelidskému zacházení s lidmi, i když podmínky v Terezíně byly jistě přijatelnější než třeba ve Varšavě, má v sobě i skladba, jež film doprovází a která si rozhodně zaslouží samostatnou hvězdičku navíc. Film může sloužit i jako výborný dokument o terezínském ghettu. (09.05.2012)

Aj keď som Lustigovu predlohu nečítal, verím, že v knihe bola atmosféra geta vystihnutá vierohodnejšie a desivejšie, ako vo filme. V tejto súvislosti sa mi celkom nenáležite vybavil Veľký útek. Aj v ňom mi zajatecký tábor miestami pripomínal tábor pioniersky. Tu ma obdobným spôsobom rušila skupina mladíkov (Abrhám, Vinklář, Němec a ďalší). Vo filme je niekoľko silných momentov, ale väčší počet hluchých až nevydarených. Dve hviezdičky preto vyjadrujú maximum môjho uznania. (08.12.2008)

Zajímavý pohled do Terezínského ghetta, který již pomalu přechází na svěží výrazové prostředky šedesátých let. Největším pokrokem je však civilní vnímání prostředí a navození jeho všednodennosti, do které se promítá i pravidelné vyhlašování transportu. Emoce jsou umírněny, pomalu zde ani nejsou na místě, i když to způsobuje, že film jako celek působí chladně až odtažitě. Tváří se spíše jako mozaika uzavřena právě rámcem nutnosti opuštění tohoto "ráje". Hlavní hodnota tkví tedy v "novém pohledu" kterému je celé prostředí ghetta filmově podřízeno. V našem filmu už nebyl obraz Terezína dalšímu přiblížení skutečnosti podroben, spíš opět stylizován či zjednodušován. (19.11.2009)

Stará Židovka prosí německého vojáka, aby ji nemučili a rovnou střílel. Pak běží, potácí se, zazní "milosrdný" výstřel ze samopalu, obraz se zastaví... To je jen jeden z mnoha velmi působivých momentů tohoto výborného filmu se skvělým hereckým obsazením. Musím říct, že toto téma se mě vždy téměř osobně dotýká a někdy se do děje vžívám možná až příliš. Tento film mi poskytl zážitek nejen filmový, ale i osobně lidský. (23.12.2006)

Zbyněk Brynych byl typem režiséra, který točí spíš silou vůle než váhou svého talentu a po větší část své tvůrčí dráhy se dal považovat víc za snaživého rutinéra než kreativního umělce (nehledě na jeho normalizační angažmá, kdy si zadal mnohem víc, než bylo nutné). Přesto po sobě zanechal v 60. letech několik snímků, které za zkouknutí nepochybně stojí, a tak nějak zapadají do 60. let coby vrcholné fáze rozkvětu československé kinematografie. Ne, že by film o terezínském koncentráku neměl slabší momenty, netrpěl místy zbytečnou ztrátou tempa nebo logickými nedodělky (vážně by podnikal velitel tábora šťáru proti příslušníkům odboje sám s jediným vojákem?), na druhou stranu atmosféra ghetta a pochmurné očekávání transportu do osvětimského pekla jsou zachyceny působivě a v době, kdy podle internetových diskuzí vzrůstá chuť si nějaké ty fajnovější koncentráčky opět pořídit, nezaškodí si připomenout, co by to v praxi znamenalo (včetně suchého denního hlášení o 300 přirozených úmrtích za den). Transport z ráje osobně považuju za Brynychův nejlepší kousek. Některé rozpačité komentáře a hodnocení jsou paradoxně důsledkem Brynychovy snahy vyhnout se příliš lacinému a divácky co nejpřístupnějšímu sdělení. Tohle drama zkrátka požaduje od diváka víc než jen povrchní pozornost a pasivní postoj. Snaží se (pravda, ne vždycky s ideálním výsledkem) mluvit novým filmovým jazykem a hledat nové úhly pohledu, než bylo zvykem v 50. letech. V neposlední řadě je tenhle snímek přehlídkou mladých tváří herců, které už v některých případech známe jen z vyprávění a v jiných jen jako pány ve značně pokročilém věku. Celkový dojem: 75 %. (05.02.2014)