Ako si nezobrať princeznú

Po loňském úspěchu Princezny zakleté v čase sáhl letos po tematice cestování v čase (a jeho možných úskalích) i dvorní pohádkový režisér vánočních pohádek Janák. I když se jedná o televizní film, je po technické stránce zvládnut obstojně (nápad s branami času se mi líbil), a chválím obsazení třech sudiček - příkrá Kolářová, popletená Janžurová a bodrá Konvalinková se perfektně doplňovaly. Subjektivní plusový bod uděluji též za exteriéry Zvířetic a Českého ráje, jelikož jsem tyto lokality letos osobně navštívil. Tím však z mé strany chvála končí a dochází na řadu neutrální až negativní postřehy. Ústřední dvojice nebyla vybrána zrovna šťastně - oběma jdou sice protáhlé a naštvané obličeje dobře, nicméně to mezi nimi nefungovalo. Zbylé herecké obsazení mě rovněž neoslovilo - Děrgelovi šel trumbelín lépe v Korunním princi. Příběhově mohli tvůrci z námětu vytřískat taktéž více - jak po fantaskní, tak i po komické stránce. Lepší dvě hvězdičky! (24.12.2021)

ČT se teda zas něco povedlo. Pod taktovkou Karla Janáka vytvořili pohádku s lehce sci-fi prvky. Člověk se v tom ale snadno ztratí, a proto musí dávat pozor. Řeší se tu cestování časem a vytvoření paralelní reality. Paradoxy se tu moc neřeší a princ s princeznou si tak nějak jedou svoje. Samozřejmě to dobře skončí jako vždy... (25.12.2021)

Tak vyloženě špatné to určitě není, do určité míry bych se ani nebál říct, že jsem si to celkem užil, jenže stejně hodně zamrzí, že se s tím nakonec dalo mnohem líp pracovat. Nejkřiklavější je to asi u sudiček - u nich se celou dobu dost jasně mezi řádky rýsuje druhý plán, který by naprosto dostatečně opodstatnil, proč se svými schopnostmi do příběhu vůbec nezasahují. Jenže tam chybí nějaké bližší naznačení, že tomu tak je a přitom by na to bohatě stačila jedna dvě věty při jejich posledním výstupu. Chemie mezi hlavní dvojicí moc nefunguje a hlavně tam chybí bližší ukázání toho, proč se oba nejprve nemusí a kvůli čemu se nakonec dají tak moc dohromady. Odehraje se to jen proto, že se to tak prostě odehrát má, ale všechny důvody PROČ tam prostě chybí. A chování velitele armády Čeňka je taky neustále nahodile proměnlivé, hlavně na konci. Vlastně i ty následky změněné budoucnosti jsou pojaté zvláštně. Proč zrovna loupežníci? Co druhé království? A i s tím cestováním časem si mohl Janák vyhrát o dost víc, přeci jen těch možných budoucností mohlo být víc a každou by ovlivnilo něco jiného, byť jen drobnost, třeba ta spadená šiška. Samozřejmě se nabízí otázka, jestli už by to nebylo příliš překombinované (na dětského diváka - i když už takhle je to celé zvláštně vedené...), ale pak by celá ta pohádka působila promyšleněji a s plně využitým nápadem. Ale ten sci-fi prvek v tom stejně cením, tenhle žánr tu moc zastoupení nemá, jen to má smůlu v tom, že tu minulý rok vznikla jiná pohádka se sci-fi prvkem ohledně času. K té bych to ale nepřirovnával, jako někteří tady, tohle si podle mě bere jiné inspirace. A nemůžu si pomoct, ale v určitých místech v tom (stejně jako můj táta) vidím Shreka 4... Toho asi Janák hodně rád, ale nijak zvlášť mi to nevadí, pořád to tam dokázal zakomponovat tak, že to v tom uvidí jen minimum lidí (soudě podle komentářů) a aspoň se tak určitým způsobem do Česka dostanou zajímavé prvky odjinud. No, mohl bych ještě dost k těm inspiracím dodat, ale nechci, aby podstatná část mého komentáře byla opět filozofováním ohledně toho, jak je česká kinematografie v řiti a jako originální se zde dá označit hromada věcí, co jsou v zahraničí už zaběhnutými klišé. Nicméně takhle - po filmařské stránce se mi to líbilo hodně, kamerou i lokacemi, příběh v sobě nějaké ty zajímavé motivy má, občas je to příjemně vtipné a určitou podmanivou atmosféru to v sobě místy má taky, ačkoli není tak silná, že by vyloženě upoutala. Jak jsem psal, do jisté míry jsem si to užil, ale mám tomu dost co vytýkat - stejně jako minulý rok u O vánoční hvězdě, které jsem ale měl víc co vyčítat, takže jí hned teď půjdu o hvězdičku shodit hodnocení, aby to nevypadalo, že si mi obě pohádky líbily stejně, když tahle byla aspoň dejme-tomu příjemný průměr... Slabé 3* (24.12.2021)

Každý rok sa opakuje ten istý scenár: po štedrej večeri sadáme o 19:00 k televízoru v očakávaní, že aspoň tohto roku to bude lepšie ako X minulých rokov a že od polovice rozprávky už nebudeme musieť netrpezlivo pozerať na hodinky, kedy to už skončí. A výsledok je zakaždým ten istý - strata času, alebo v tom lepšom prípade (ako je napríklad tento) mierne rozpačitý pocit. Nehodnotím. Televízna rozprávka je tematicky vyčerpaný a mŕtvy žáner. Budúci rok už dám česko/slovenskej vianočnej rozprávke šancu len vtedy, ak ju budú režírovať Tom Tykwer s Woodym Allenom prepojení prostredníctvom špiritistickej seansy na rady Andreja Tarkovského a Kim-Ki Duka. (25.12.2021)

Žádný rozum nemůže přemoci osud, jak praví dávné latinské rčení. V tomto případě to platí dvojnásob. Že to celé dopadlo (opět) neslavně, je už cosi jako předpokládaná televizní tradice posledních desetiletí. Na vině je, nepřekvapivě, scénář Petra Hudského, který kombinuje jednotlivé časové dimenze v rychlých, nesoustředěných sledech, v důsledku čehož vzniká nepřehledný chaos, v němž se divák jednoduše ztratí. Moderní (rozuměj současné) významové stylizace v jazyku i chování jednotlivých postav působí spíše rušivě, přestože bylo v tomto ohledu na co a na koho navazovat (vzpomeň na Šíleně smutnou Helenu s Václavem), ale tím, že jak princ, tak princezna (ale i některé další klíčové figury) nejsou dostatečně prokresleny, o jejich charakterech toho víme, či spíše tušíme jen velmi málo, působí jimi pronášené dialogy ledabyle, podbarveny navíc křiklavě primitivním genderovým podtextem. V tom je, podle mého, zakopán pes. Janák, doufaje, že celý ten kostrbatý burleskní příběh zasazený do malebné krajiny, jíž vévodí nepochybně fotogenický frýdlantský zámek, vyvolá náležitý pozitivní ohlas u širokých mas, musel zákonitě narazit jako kosa na kámen. Žoviálních bonmotů je tu přespříliš, těch vtipných ovšem jen minimum. Nutno dodat, že herci se snaží, seč jim síly a zkušenosti stačí, žel s jalovým scénářem ani sudičky nic nezmohou. Na srozuměnou budiž řečeno, že pohádkové příběhy, jakkoli určené dětským konzumentům, by neměly produkovat pouze triviální zábavu, ale rozvíjet také slovní zásobu, představivost, logické myšlení, citové vztahy a vzájemnou komunikaci mezi lidmi. V tomto ohledu je poněkud štědřejší rozhlas, třebaže i tam pohádky povážlivě zhrubly. (26.12.2021)