Drive My Car

Patetické, sebedojímavé, stylizující se a navrch rádoby filosofující, což je nejzoufalejší asi v momentech, kdy si tohle na mnoha rovinách významově vyprázdněné, byť důležitě se tvářícími slovy i obrazy zahlcené dílo bere do úst Čechova, který takový právě vůbec není, anebo ve chvíli, kdy pochopíme, že po hlavním hrdinovi nám stejně kumštýřsky vyvrhne, naporcuje a naservíruje i postavu herce-jinocha jakožto k tragédii spějícího mladého rozervance, či velesmutnou osobní historii postavy řidičky-mužatky.... Aj. A další špatná zpráva je, že stejně unylá, sebevzhlíživá a mělká je i kamera a otrocké herecké výkony. Že to překombinované utrpení trvalo téměř bez oddechu tři hodiny, už bolest z celé té nejapnosti jen přirozeně dovršovalo. Omlouvám se tímto milému R., kterého jsem do kina Pilotů na tuhle lesklou bídu poslední prázdninový den zatáhla. *~ (02.09.2022)

Drajv maj kár vypráví o lidském parazitovi neboli mihuli, která se bojí čelit realitě, přisaje se na svého hostitele, omezuje jej, nedá se setřást a žije jeho život. Pakliže se hostitel snaží ze spárů vymanit, parazit uhne, stiskne víc a dále psychicky narušuje integritu jedince. Takovou paralelu dostává divák ve velmi silném, emocionálně nabitém a osobitém půlhodinovém prologu. Po tomto prologu začne režisér Hamaguči ve zbývající 140 minutové stopáži opakovat, dle hry Samuela Becketta Čekání na Godota, již řečené, a to ve velmi pomalém a nudném tempu, v němž prokládá nácvik divadelní hry Strýček Váňa od Čechova drobným prohlubováním linek ústředních postav. Jedním z hlavních poselství snímku je důležitost zachování upřímnosti ve vztahu, bez níž nemá šanci žádný vydržet. Přes poutavý a originální úvod spadl snímek do šedého průměru a nikomu jej tak vyjma úvodní půlhodinové pasáže nemohu doporučit. S obdobnou látkou si dokázal Tom Ford v Nočních zvířatech vyhrát daleko sofistikovaněji a ne tak monotónně. Prozatím největší filmové zklamání roku. Dvě hvězdy. 😕 (10.03.2022) (11.03.2022)

Meditativní, melancholické drama, které mapuje divadelního herce a režiséra, který po náhle smrti své ženy nedokáže nadále hrát. Po dvou letech se snaží uprchnout před neuzavřeným vztahem a pocitem viny, což jej svede s novým divadelním ansámblem a hlavně šoférkou, která má také bolestivou minulost. Skrze film sledujeme postupné odhalování všech motivů a postav a jejich budování kladných i záporných vztahů. Celé to funguje hlavně díky preciznímu scénáři, režii a příběhu, který vás odměňuje za trpělivé sledování a spojování si vodítek a díky tomu dostanete hromadu uspokojivých odhalení a rozuzlení. Krásný příběh o dvou zlomených lidech, jeden nikdy neměl dceru a ta druhá otce a krásně to vyspěje v nevyřčený vztah, který jim pomůže překonat neuzavřenou minulost se svými nejbližšími. Nádherná věc, která mě ke konci dostávala čím dál víc, plná skvostných monologů. Jen tak délka občas působí lehce nadbytečně. Opravdu silných 8/10! (07.01.2023)

Film podle povídky Haruki Murakamiho (tato informace byla v katalogu zatajena, takže jsem jej málem minul). Povídku jsem dokonce i kdysi četl, ale film ji značně rozšiřuje o další zápletky a postavy a má tři hodiny (a úvodní titulky se objeví až po hodině filmu)! Je vidět, že režisér a autor scénáře v jedné osobě je velký Murakamiho fanoušek, protože celý film byl napsán s citem k Murakamiho tvorbě, a klidně bych uvěřil, že celý film napsal sám Murakami. Nechybí všudypřítomná melancholie, ironie a láska k umění. Je to o divadelním režisérovi, co se po náhlé smrti své ženy odstěhuje do Hirošimy a začne v místním divadle nacvičovat Čechovova Strýčka Váňu. Ve filmu je spousta úryvků ze hry, ale vůbec to nenudí, protože postavy, co je při nacvičování svých rolí pronášejí, jsou skvěle napsané a zahrané. (24.08.2021)

Nejsem žádný odborník na Murakamiho, takže netuším, zda to je dobrá adaptace jeho povídky (povídek) nebo spíš svérázná adaptace Čechovova Strýčka Váni. Ač se ústřední myšlenka filmu vejde do prosté věty o třech slovech, Hamaguči ji pojal jako tříhodinový film, který diváka ani na okamžik nezačne nudit. A to je umění! (13.04.2022)