Réžia:
Rjúsuke HamagučiKamera:
Hidetoši ŠinomijaHudba:
Eiko IšibašiHrajú:
Hidetoši Nišidžima, Tóko Miura, Masaki Okada, Reika Kirišima, Yoo-rim Park, Dae-Young Jin, Sonia Yuan, Perry Dizon, Satoko Abe, Rjó Iwase, Tošiaki Inomata (viac)Obsahy(1)
Júsuke Kafuku je slávny divadelný herec a režisér, ktorý sa vyžíva v riadení svojho červeného Saabu 900. Počas angažmán na festivale v Hirošime musí túto radosť nedobrovoľne prenechať mladej málovravnej vodičke Misaki. Obaja na skúšobných jazdách nečakane zistia, že ich spája nielen záľuba v riadení. Spolu nájdu spôsob, ako sa vyrovnať so svojimi traumami a pocitmi viny, a ísť ďalej. Drive My Car režiséra Rjúsukeho Hamagučiho je atmosférická snímka plná tajomstiev, hľadania ľudského porozumenia a zmierenia. (Filmtopia)
(viac)Videá (8)
Recenzie (149)
Bylo to spíš zdlouhavější, ale zas tam nebylo tolik lyriky nebo atmosféry, aby to člověka nenudilo. Nakonec se člověk prokouše rovinou japonského režiséra, co miluje svou manželku natolik, že jí odpustí podvádění a i tak mu zůstane prázdný život po jejím odchodu. Tak dělá jakési ochotnické divadlo s jejím milencem a další divnosebrankou. Je to zvláštní a zvláštně linoucí se táhlý film. ()
♪ "Baby, you can drive my car. Yes, I'm gonna be a star. Baby, you can drive my car. And maybe I'll love you." ♪ ________ Aneb jízda autem jako kafkovská analogie k útěku od traumat reality v takřka tříhodinové filmové adaptaci povídky z pera Haruki Murakamiho. Tříhodinovém filmovém nic, abych byl přesný. Ten humbuk okolo je mi totiž stejně cizí, jako japonská kinematografie. ()
Nó, dát až po čtyřiceti minutách sekvenci s úvodníma titulkama, chce odvahu. A taky to vysvětluje délku filmu :O ale teď vážně :) Za ty tři hodiny se ve mě vystřídaly snad všechny možné emoce a já si film užila na 100%. Tohle bylo prostě jednoduše dokonalé a co si budeme, splnilo to moje pravidlo ohledně toho, kterým filmům dávám pět hvězd. Děkuji :) ()
Musím říct, že prvních 40 minut mě to moc nechytlo a nechápal jsem, co na tom ty lidé vidí. Začne to historkou z života středoškolačky, kterou vypráví žena hlavního hrdiny, a pak vidíme dlouhé jízdy autem. Historka mi přišla docela oplzlá a auto bylo jen hezky červené. Upřímně jsem se v 40 minutách moc nesžil s postavami. Kde se to, ale pro mě zlomilo byla jízda do Hirošimy a začátek zkoušení hry Strýček Váňa. Postupné odhalování traumat postav - režiséra divadelní hry, mladého záletnického herce, hluchoněmé herečky nebo samotné řidičky bylo pro mě fakt zajímavé. Nejlepší scéna (asi kolem druhé hodiny) byla jízda autem herce a režiséra, kde se konečně dovypráví příběh ze začátku. Emotivní byl i závěr u rozbořeného domu, který všechno krásně uzavřel. Pokusil jsem se nic nespoilerovat, takže doufám, že si film užijete. Rozhodně, kdyby vyhrál Oskara za nejlepší film, tak nebudu zklamaný. Jediná moje výtka je občasná horší kompozice záběrů. Některé postavy jsou moc na kraji obrazu, jindy se je kamera snaží sledovat švenky a moc to nevypadá dobře. Oproti tomu herectví bylo vynikající. Scénář se také povedl. Rozhodně nešlo o lásku na první pohled, ale ve výsledku šlo o docela úspěšné manželství. ()
Na Hamagučim mám veľmi rád s akou ľahkosťou nás vie prizvať do života svojich postáv. Tie dozvuky scén...pomalosť a s tým súvisiace detaily, ktoré nám pomáhajú lepšie pochopiť nie len jeho hrdinov ale aj samých seba. Murakami je vďačný autor, ale nie každý ho vie uchopiť správne. O to viac poteší, že tie malé pokusy adaptovať jeho dielo sú poslednú dobu pozitívne. Muži bez žien sú osamelí. A či už sa o tom dočítame v poviedke Drive my car alebo Šeherezáda ( obidve sú tu prítomné) alebo sa na to pozrieme cez optiku obrazovej rutiny a tichosti je len na nás. Veľké veci sú nevypovedané. Vieme o nich len my. A ten zvyšok? To už je len snaha nájsť prienik do našich životov. Čechov to robil dobre. A Hamaguči ho nasleduje. Silné vo svojej jemnosti a komplexné vo svojej jednoduchosti. Všetci máme tajomstvá. Kto z nás im vie ale čeliť? Možno to nie je najlepší Hamaguči. Ale niečo z tohto vie zostať v mysli ešte dlho. Ako sebareflexia. Ako spomienka. Ako ukážka toho, že šoférovanie má pre osamelosť veľký význam. ()
Galéria (25)
Zaujímavosti (9)
- Kafuku (Hidetoši Nišidžima) ve filmu zmiňuje, že jeho Saab je starý 15 let, kdežto v povídce s ním jezdí 12 let. (Emo-haunter)
- Ve filmu je auto Kafuky (Hidetoši Nišidžima) červené, v povídce se ovšem jedná o žlutý kabriolet. Je to dáno tím, že Kafuka rád jezdil s otevřenou střechou jak během léta, tak i během zimy. (Emo-haunter)
- V povídce byl podle Kafuka (Hidetoši Nišidžima) milenec jeho manželky Takacuki (Masaki Okada) druhořadým hercem, který neuměl ovládat své emoce. Rovněž ho nebral za žádnou osobnost ani empatického člověka. (Emo-haunter)
Reklama