Drive My Car

Musím říct, že prvních 40 minut mě to moc nechytlo a nechápal jsem, co na tom ty lidé vidí. Začne to historkou z života středoškolačky, kterou vypráví žena hlavního hrdiny, a pak vidíme dlouhé jízdy autem. Historka mi přišla docela oplzlá a auto bylo jen hezky červené. Upřímně jsem se v 40 minutách moc nesžil s postavami. Kde se to, ale pro mě zlomilo byla jízda do Hirošimy a začátek zkoušení hry Strýček Váňa. Postupné odhalování traumat postav - režiséra divadelní hry, mladého záletnického herce, hluchoněmé herečky nebo samotné řidičky bylo pro mě fakt zajímavé. Nejlepší scéna (asi kolem druhé hodiny) byla jízda autem herce a režiséra, kde se konečně dovypráví příběh ze začátku. Emotivní byl i závěr u rozbořeného domu, který všechno krásně uzavřel. Pokusil jsem se nic nespoilerovat, takže doufám, že si film užijete. Rozhodně, kdyby vyhrál Oskara za nejlepší film, tak nebudu zklamaný. Jediná moje výtka je občasná horší kompozice záběrů. Některé postavy jsou moc na kraji obrazu, jindy se je kamera snaží sledovat švenky a moc to nevypadá dobře. Oproti tomu herectví bylo vynikající. Scénář se také povedl. Rozhodně nešlo o lásku na první pohled, ale ve výsledku šlo o docela úspěšné manželství. (23.03.2022)

(7,5/10). Ta asijská kinematografie má prostě něco do sebe. Parazit odstartoval větší zájem o tuto dosti přehlíženou část filmového průmyslu a já jsem hodně vděčný. Drive My Car je tříhodinová podívaná, která ve vás vyvolá mnoho pocitů. Začíná to naprosto brilantním úvodem, který paradoxně vzhledem k celkové délce trvá neuvěřitelných 40 minut. Divákovu oku se to ale může zdát jako pět minut. Alespoň tak jsem to cítil já. Takže úvod naprostá emocionální bomba. Potom se snímek už dostane na jakousi vlnu, která se místy dosti táhne. Ale není se čemu divit. Aby film nebyl zdlouhavý po dobu tří hodin, tak to musí být nějaký akční nářez v podobě Avengers: Endgame. Divák se tedy po zbytek filmu ocitá ve spleti táhlých záběrů, mezi kterými vyčnívá "emotional shot" na konci filmu, který by překrásný. Je rozhodně zajímavé, že se příběh točí okolo divadelní hry, ale osobně mi to přišlo to nejmenší, co mě zajímalo. To, co jsem hltal, byly herecké výkony, hudba a celková atmosféra, která v divákovi vyvolávala paletu emocí a pocitů. Japonský film Drive My Car je velice pomalý, ale svým způsobem je také neuvěřitelně podmanivý a zaslouží si místo na letošních Oscarech. Bude to takový černý kůň, který může jedině překvapit. (04.03.2022)

Meditativní, melancholické drama, které mapuje divadelního herce a režiséra, který po náhle smrti své ženy nedokáže nadále hrát. Po dvou letech se snaží uprchnout před neuzavřeným vztahem a pocitem viny, což jej svede s novým divadelním ansámblem a hlavně šoférkou, která má také bolestivou minulost. Skrze film sledujeme postupné odhalování všech motivů a postav a jejich budování kladných i záporných vztahů. Celé to funguje hlavně díky preciznímu scénáři, režii a příběhu, který vás odměňuje za trpělivé sledování a spojování si vodítek a díky tomu dostanete hromadu uspokojivých odhalení a rozuzlení. Krásný příběh o dvou zlomených lidech, jeden nikdy neměl dceru a ta druhá otce a krásně to vyspěje v nevyřčený vztah, který jim pomůže překonat neuzavřenou minulost se svými nejbližšími. Nádherná věc, která mě ke konci dostávala čím dál víc, plná skvostných monologů. Jen tak délka občas působí lehce nadbytečně. Opravdu silných 8/10! (07.01.2023)

Těžištěm filmu je nečekané porozumění, k němuž dojde mezi divadelním režisérem ve středním věku a mladou soukromou řidičkou, jenž by mohla být jeho dcerou, a která mu byla proti jeho vůli přidělena divadelní společností. Díky postupně vybudované důvěře se oba mohou navzájem svěřit tomu druhému se svými traumaty a tajemstvími, jež jsou součástí komplexního mnohovrstevnatého příběhu, vypovídajícího mimo jiné o partnerských a mileneckých vztazích a o bolesti ze ztráty blízké či milované osoby. Celé to probíhá na pozadí divadelních zkoušek Strýčka Váni od Čechova ve vícejazyčné verzi (včetně jihokorejské znakové řeči), přičemž dialogy z této hry jsou často přítomny i v jiných částech filmu. Navzdory tomu, že děj se pořádně rozjede až po více než 40 minutách (kdy konečně dojde na úvodní titulky), není délka filmu vůbec žádnou překážkou. Snímek je navíc od začátku do konce napsaný i režírovaný znamenitě a vyniká nejen kladením důrazu na formální distingovanou komunikaci mezi postavami, ale i řadou pozoruhodných nápaditých scén a začleněním několika fascinujících snových mikro-příběhů. (29.08.2021)

Čas od času se snažím obohatit o asijskou kinematografii, a proto jsem se rozhodla pro shlédnutí tohoto snímku, protože jsem na něj často narážela. Jedná se o velmi pomalé, citlivé a zádumčivé vyprávění. Na odkrytí tíživých minulostí postav si musíme déle počkat, ale člověk nemůže být zklamaný. Tento příběh je o útěku, smíření, odpuštění a o naději. Herecké výkony byly velmi dojemné, a i přes velmi dlouhou stopáž, dokázaly udržet mou pozornost až do konce filmu. (21.02.2023)