Reklama

Reklama

Ďábel v těle

(neoficiálny názov)
  • Francúzsko Le Diable au corps (viac)

Obsahy(1)

Giulia je krásná, ale taky sobecká, střelená a trošku nymfomanka. Je bohužel i klinicky sledována psychoanalytikem. Příběh začíná v momentě, kdy soud rozhoduje o osudu jejího snoubence. Očekávaná sazba šest let. Giulia má i svůj byt, což se stává kamenem úrazu. Potkává Andrea, syna svého psychoanalytika a láska u ní propuká způsobem jí vlastním. Je plná krizí, vášně, nenávisti, chorobné závislosti a nereálného očekávání. Andreo je gymnazista, který ví o životě a citech pramálo. Soud se snoubencem ale dopadne poněkud neočekávaně. (farmnf)

(viac)

Recenzie (6)

raroh 

všetky recenzie používateľa

V intelektuálně podaném zpracování milostných vztahů je důležitější filozofická, právní a politická linie, která ústí do poznání, že mladík začátku 80. let není žádný romantický bouřlivák sympatizující s levicí, jak by asi divák očekával (ani žádným jiným politickým proudem). ()

Dionysos 

všetky recenzie používateľa

Film samozřejmě není žádné italské softporno a sex v něm sporadicky (zato místy dosti explicitně, to zase ano...) zobrazený má smysl jen v kontextu celého filmu, jenž se primárně točí okolo celkového společenského pohybu Itállie od konce 70. let a najmě pak od 80. let. Doba postupující konzumní "normalizace" s vyprcháním všeho radikalismu 60. a 70. let přivedla většinu Italů do lůna jednoduchých potěšení jakými byly barevná televize, auto a samozřejmě sex (připomeňme si slavné zdůvodnění Pasoliniho "Saló"). Symbolem této zrady (Bellocchio byl sám člen komunistické strany a navíc člen maoistické buňky v 70. letech) či pro někoho zmoudření se stávají mužské postavy filmu - názorně Giuliin snoubenec (ve filmu asi nemá ani jinou roli) i její mladičký milenec. Ale film není tak jednoduchý, jelikož ho komplikuje (kdo jiný než) žena. Giulia se může zdát na první pohled jako nejzjevnější manifestací tohoto primitivně poživačného ústupu k sexuálním radostem, to by ale ve své nejednoznačnosti nesměla být zahrána překvapivě dobrou M. Detmers a hlavně by nesměl Bellocchio film ukončit perfektním závěrem, v němž dochází k naplnění role zdánlivě samoúčelných školních přednášek od antiky po Feuerbacha. Je Giulia novodobou Antigonou a tedy pozitivní postavou? A stává se tím film Bellochiovým udáním doby, nebo doznáním vlastních chyb minulosti? ()

Reklama

StaryMech 

všetky recenzie používateľa

Detmersová s tváří a tělem ženy snů přesvědčivě zvládá svou postavu se vším všudy včetně orgasmu - řekl bych ale, že je jí ve filmu přespříliš a že po ní režisér nemusel chtít úplně všecko, co mu připadalo vhodné nám ukázat. U Bellocchia jsem si zvykl na formálně i obsahově nadprůměrná díla svazující osobní osudy s přemety dějin, tady se mi to druhé zdálo spíš jako kulisa. Závěr jsem asi nepochopil; režisér, jak píše DIONYSOS, určitě viní svoji dobu (včetně sebe samého?) a hrdinka má jeho sympatie, nicméně přirovnat ji k Antigoně... Nevím nevím. ()

farmnf 

všetky recenzie používateľa

Očekával jsem typický béčkovou italskou sračku ala Bruno Matei, nebo stupidní softerotickou slátaninu. Bylo to vcelku milé překvapení s nádhernou hudbou a vkusnou režií. Už úvod, kdy nervově zhroucená černoška řve "Do prdele" a chce skočit ze střechy napoví, že film až taková kokotina nebude. Maruschka Detmers se Bohu velice povedla a hraje tu složitou osobnost, psychicky narušenou krásku, která neví co se životem. Má tu několik erotických scén a musím říct, že velice vkusných, pornem to nijak nezavání ( i to hulení je tu podáno jako normální erotická hra mezi lidmi, kteří po sobě touží). Ve filmu reverzně běží předmaturitní přednášky na gymnaziu na témata, které vždy s filmem tak nějak souvisí. Trošku mě to připomínalo Betty Blue nebo Tales from ordinary madness-což jsou ovšem v porovnání s tímto bestselery. S přimhouřením oka mohu tedy doporučit. ()

garmon 

všetky recenzie používateľa

Čtvrtá hvězda vlastně hlavně kvůli Detmers, která měla v téhle době potenciál nové Jeanne Moreau. A krom toho, že nebyla tuctovka ve tváři, byla fyzicky překrásná a krom toho všeho byla před kamerou neskutečně spontánní a uměla zahrát i věci značně temné. Jestli u Godarda hrála trochu vulgární cigaňu, tady je spíš rozvrácená holčina, která neví kudy kam. A má to ráda. U sledování mě napadlo, jak by asi hrála pod Żuławskim. Jinak mě zarazila poněkud děravá struktura filmu, kde vysloveně expresionistické scény s neskutečným tahem střídají takové až jak kdyby animírky, na nichž je zjevné, že by režisér rád vyprávěl obrazem, ale tak nějak úplně nemá co anebo důvod proč. Ten důvod se objevuje ve chvílích, kdy v takových obrazech hraje Detmers zblízka. Jinak to trochu cajdá. V Pěstech v kapsách ještě takové trhliny nebyly - možná to nějak souvisí s tím, co píše Dionysos - režisérovo poznání, že i ideologicky inertní mladá generace, kterou zajímá opravdu jen okamžik, že i ona je ospravedlnitelná. Jako by se tímhle "zmoudřením" film ocital v ideově tak nějak unaveném bezčasí pozdních osmdesátek, kdy už byla dostatečně hutná míchanina levice a pravice, ale ještě se neobjevily politické přelomy a hrozby nového uspořádání světa, na které by mohli umělci páně režisérova ladění najet jako na nouvelle vague. Historka o Leninovi nad schlíplým penisem je vtipná. Mj. Bellocchio je možná o patro spirály výš nad Maem, ale genderově je to pořád prase: Maruschka ukazuje panímandu horem dolem, ale chlapec má pro jistotu na kameru i po promilovaném večeru běloskvoucí, leč ideově nahnědlé slipy... ()

Galéria (13)

Zaujímavosti (1)

  • Film je volnou adaptací stejnojmenného románu, který napsal Raymond Radiguet. (Terva)

Reklama

Reklama