Rudy

Není se co divit, že u nás tenhle počin moc známý není. Podobně málo známý David Anspaugh v něm najel trochu pohádkový až naivní koncept, který se ve své pozitivitě stává velmi brzy otravným. Ač nemá nějakou přehnanou stopáž, dost se táhne a první polovina je subjektivně delší, než se zdá, protože se v ní toho tolik neděje a navíc je dost stereotypní. Když se děj přesune na vysokou školu, je to o něco zajímavější, přidává se decentní, ale fungující humor a potřebná atmosféra. Sportovní scény nejsou tak působivé, ale o nich snímek ani není, takže je to v pořádku. Sean Astin v titulní roli je výborný a svou roztomilost nechává působit naplno a právě on je se svou zarputilostí tím, co drží snímek nad vodou i v těch nejklišovitějších a nejpředvídatelnějších momentech, jen škoda, že se k němu nikdo nepřidá a ostatní už nemají moc prostoru, i když tu jsou třeba Ned Beatty nebo tehdy ne tak známý Jon Favreau. Rudy je trochu sentimentální záležitost, u níž je po pár minutách jasné, jakým směrem se bude ubírat, a i když závěr je ohledně laciného dojímání na hraně, je snesitelná, koukatelná a poměrně zajímavá, jen je jasné, že ve skutečnosti se asi příběh odehrál trochu jinak. 60 % (24.07.2022)

Aj keď je film plný klišé, neprimerane veľkého pátosu a iba priemerných hereckých výkonov, jeho jadro tvorí silný príbeh o nevzdávaní sa za žiadnu cenu, prinášaní obiet a prekonávaní veľkých prekážok. Nemá síce áčkovú produkciu, dokonca spracovaním by ho prekonali aj niektoré televízne snímky, ale to je v tomto prípade vedľajšie, pretože stredobodom je jedna zrastom nevysoká postava. Postava, náture ktorej nebude asi veľa ľudí rozumieť - škola, drina, škola, drina, ... Vypichnúť musím podmanivú hudbu, ktorá musí dostať asi každého. (01.07.2015)

O pokusu šáhnout si na nesplnitelný bláhový sen v podobě sportovního filmu, ve kterém první polovinu stopáže není po sportu ani stopa. Jde o ultimátní naplnění poučky "když ti život háže klacky pod nohy, tak se o jeden každý přeraz, šeredně se vyrakvi o zem, zvedni se, přeraz se o další a to dělej tak dlouho než ze stromu života opadají veškeré větve či než se ostatní zželí a strom posekají, aby si zjistil, že celou dobu si právě pro ten  jeden strom neviděl les" a... A je to opojně "feel-good" do morku kostí. Dokonce i obvykle spíše otravné neherecké Astinovo ťuňťovství je tu záměrem, který v celkovém konceptu funguje. Vkusný kýč (ne, neprotiřečí si to), který emoce zdárně ždíme (mnohdy nepopiratelně díky Goldsmithově hudbě), ale zdaleka ne tak lacině a na první signální, jak by se z anotace mohlo zdát. (02.04.2022)

"RUDY! RUDY! RUDY! RUDY!" Skandoval jsem na konci s celým stadionem. Každý máme své sny, ale jen stěží o ně někdo usiluje tak, jako Rudy, který si chce zahrát za klub amerického fotbalu v Notre Dame, ale ze všech stran slyší, že to není možné. Skvělý děj, který mě naprosto vtáhl a prožíval jsem ho od začátku do konce. (22.06.2013)

Sportovní film, který okouzlí a vrcholí úpně něčím jiným než ostatní sportovní filmy a v něm je právě to osobité a nezaměnitelné kouzlo. Film, ve kterém hrdina Rudy není zrovna nejlepším fotbalistou, neuhraje ve hře ani bod, ale je usilovnější než všichni ostatní. A tak mu v posledním zápase asi na dvacet vteřin je dovoleno hrát za „ nejlepší tým “ za Notre Dam. A to je pro něj životní vrchol, kvůli kterému tak dřel. (10.04.2007)