Pět z milionu

První povídka je naprosto dokonalá, a to především svou kamerou a záběry, z kterých mrazí. Mám závratě, když se dívám na to, jak balancují klempíři vysoko na věži malostranského kostela. Navíc skvěle funguje dvojice Marvan - Tříska. Mimochodem, Karlos80 si nepamatuje povídku dobře, poněvadž se záchranou života je to naopak, jak sám na konci povídky říká reportérům Vašek (Jan Tříska). Druhá povídka je jako ze života, kdežto ty ostatní, ač celkem povedené, mají již kolísavou kvalitu. Rozhodně ale stojí za zhlédnutí. (01.05.2012)

Tuto působivou pragensii tvoří pět drobných, do jednoho celku slitých, portrétně laděných skic. Každá z povídek, ubíhajících po dějově zvrstvené linii týdne (od pondělního rána, v němž se učeň Vašek odhodlává ke vzpouře proti pedantskému mistrovi, do nedělního večera, kdy vyvrcholí nesměle se probouzející láska mezi Kateřinou a Karlem), se zaměřuje na jednoho či dva obyvatele Prahy, prostřednictvím drobné, zdánlivě všednodenní epizodky vykresluje jeho charakter a naznačuje tak rozmanitou charakterovou škálu celé metropole; ostatně za dalšími, epizodními postavami obklopujícími ty hlavní hrdiny se zdá rozvíjet podobně zajímavý příběh (jak například ubíhá fiakristovi ten památný den svatého Bonifáce, a co ti komparsisté…?). Tendence ku zobrazování kladných postav je více než patrná a příležitostná společenská kritika ji jen umocňuje, takže celkový pohled je značně idealistický; to lze pochopitelně vytknout. Nicméně přesto musím ocenit zdařilou povahovou i jazykovou kresbu postav, různorodé emocionální rozpětí jednotlivých povídek, nádherné spojení obrazu a hudby a pochopitelně skvostné herecké výkony, za všechny pět: František Kreuzmann (který si dokázal ve všech prostředích, v nichž se objevil, uchovat neuvěřitelně čistou stylizaci a sebemenším gestem dojmout), Jaroslav Marvan (dokonale ztělesňující zatrpklost stáří a opovržení mládím), Jan Tříska (prezentující až neskutečně široký rejstřík různých emocí urodivších se v jedné mladé duši), Fanda Mrázek (ve sveřepě bodrém projevu odkrývající jen v skromných (a o to působivějších) náznacích temné šrámy paměti) a František Vláčil (rozvinuvší v několika málo gestech a jediné větě vznešenou romantiku, sebeironii, ale i smutné outsiderovství jednoho trampského osudu). (07.11.2009)

Není mi zcela jasné, proč tento oddechový film poetiky všedního dne začal dramatem na střeše chrámu sv. Mikuláše, navíc s poněkud řemeslným Marvanovým projevem. Ovšem protagonisté všech ostatních povídek jsou zlatíčka, do jejichž životů člověk rád nahlédne prostřednictvím Čuříkovy skvělé kamery. Za zmínku stojí téměř pohádkový dědeček Kreuzmann, krásná Thielová, šumaři Mrázek a Fiala i romantický frajer Munzar. Navíc je tu v poslední povídce unikátní možnost vidět Františka Vláčila coby trampa s kytarou. (07.08.2019)

Brilantní úvodní povídka s Jaroslavem Marvanem a Janem Třískou nastavila laťku tak nevídaně vysoko, že ji v podstatě nebylo možné překonat. Skvělý dramatický příběh o mistrovi a jeho učedníkovi, kteří bojují o holý život na věži pražského kostela, je špičková ukázka filmařiny i herectví. Nedýchal jsem. Ani další povídky ovšem nejsou vůbec špatné - škoda byla jen té s Vlastimilem Brodským a Valentinou Thielovou, která mi přišla lehce nedovařená. Film uzavřel příběh s Luďkem Munzarem a Karlou Chadimovou - ač v černobílých barvách, ohromně barevná a prosluněná povídka s nádherně podmanivou atmosférou vyčarovanou i díky hudbě Jiřího Sternwalda. Jsem víc než spokojený. (01.05.2012)

Každá z pěti povídek má svého herce, který se zapíše do paměti. V povídce Mistr a dvacátý učedník je to Jaroslav Marvan, v druhé povídce Každý týden je neděle je to František Kreuzmann (jedna z mála rolí, kde hraje kladnou postavu), ve třetí povídce To zavinil Bonifác jsou to Bróďa a Valentina Thielová, předposlední povídka Otrhaná písnička má Fandu Mrázka a Emana Fialu a v uzavírající Pavučině je to nádherná Karla Chadimová jako šestnáctiletá žába a Franta Vláčil jako tramp a výběrčí mýtného za přechod přes řeku. Nesourodé povídky drží pospolu a jsou výpovědí doby konce padesátých lét, jak se u nás žilo. (17.06.2017)