Věčná dcera

Silné a zřídka zpracovávané téma - v podstatě vztah matky a dcery, který se s věkem překlopil, až se dcera stala tou, kdo poskytuje [téměř mateřskou] péči, a matka její příjemkyní, a jak se to může vychýlit, pokud dcera nemá vlastní rodinu, své děti, a (možná i z dalších důvodů, jako jsou - zřejmě zbytečné - výčitky a špatné svědomí, a tedy z navozeného pocitu viny) začne být na vztah s matkou a poskytování péče fixovaná až příliš úzkostlivě. *** Logická linka a narativní struktura byly bezchybné, pointa pro mě přišla překvapivě, což bylo příjemné, a sedlo si to pak všechno perfektně, člověk prostě jen musí přijít na to, že návštěva, kterou dlouho sledoval jako přítomnost, byla ve skutečnosti vzpomínaná (a do scénáře zapisovaná) minulost, během nové návštěvy, kdy už je tam dcera samotná. Dá se i vytušit, že během té předchozí návštěvy - a možná jich absolvovaly i víc, dle několika fází stárnutí matky - matka v onom specificky vytapetovaném pokoji i zemřela. *** Jen mi připadá, že tentokrát by bylo třeba téma zpracovat o trošičku víc, rozvést je konkrétněji a víc do souvislostí, vše ústrojněji propojit. Že se naznačilo příliš málo o tom, proč dceru trápí matčina minulost, proč vlastně zanedbává muže a nemá rodinu, kde se v ní vzala ta úzkostlivost, čí tvář to pozoruje v okně, jak s tím pozorováním souvisí historka taxikáře z úvodu atd. I kdyby to pozorování postav v oknech měly být jen žánrové pomůcky k navození mysteriózní atmosféry ve scénáři, který píše, nějakou spojitost by to mít mělo - něčí tvář to přece musí být. Připadá mi přece jen škoda, že takhle nosné téma o překlápění a vším možným utvářených posuvech vztahu matka-dcera je tu jen tak jemně dotknuto, z povzdálí a jako by se stále přítomnou bázní. Ale možná že vlastně o tom, jak těžko se takového tabu člověk zbavuje, ten film byl. *** (V Lib., sama.)*~ (26.10.2023)

Majestátné stromy shodily šat a utápí se v mlze, kterou se pomalu prokousává automobil. Scéna jak vystřižená z gotického hororu není ojedinělá. Julie s matkou přijíždějí do tajemného hotelu, který byl kdysi jejich rodinným sídlem. Julie je filmařka a chystá se natočit film o sobě a své matce, a proto naplánovala několika denní pobyt, aby začala pracovat na scénáři a současně s matkou prošla její vzpomínky. V řadě scén je ticho, když se ale Julie vydá se svým psem do parku a nebo když sama prochází starým domem, zní temná až mrazivá hudba. Pomalý film, který snad především díky výkonu Swintonové v klíčové dvojroli, nenudí. Pointa mě tak nějak napadla ještě před jejím vyzrazením, a tak jsem překvapen nebyl, spíše se utvrdil v tom, co jsem si myslel. A přirozeně jsem ji uvítal jako logickou. Mysteriózní komorní drama o vzpomínkách a vyrovnání se s minulostí. Některé obrazy, které kamera vykouzlila, jsou krásné. Mainstreamový divák by se měl tomuto filmu raději vyhnout. 3,5* (09.03.2023)

Na bývalé rodinné sídlo, nyní prodané a přestavěné na hotel, přijíždí matka a dcera zavzpomínat na staré časy. Hotel je ovšem podivně opuštěn, recepční velmi neochotná a po ubytování se začnou dít divné věci. Nabízí se srovnání s The Others, i např. ve svém směřování k překvapivé pointě, tento film je ovšem i přes hororové prvky víc psychologický. Obě role matky i dcery zvládla skvělým způsobem Tilda Swinton, která tak téměř neopustí plátno. (07.09.2022)

Ťažko v takomto filme nájsť uspokojenie, hoci Hogg má jasnú víziu a postupne ju napĺňa. Film sa dá brať ako atmosféricky epilóg Suveníru, kde vystupovali postavy z rovnakým menom. Akurát, že v tomto konkrétnom prípade si Tilda strihne obidve úlohy. Aj matku aj dcéru. Ten film možno má pár atmosférických okamihov, je určite miestami nepríjemný, ale omnoho viac sa vo filme objavuje nuda. Pokus o metafilm, spomienku, predstavu alebo neviem čo ešte nefunguje, pretože to, čo emočne v Suveníre fungovalo ( nazeranie na svet hlavnej hrdinky cez pohľady jej okolia) tu nefunguje. Aspoň pre mňa nie. Niektoré pasáže som doslova pretrpel a na konci som bol šťastný, že to už skončilo. Plus som to prekukol takmer okamžite. A film ma tým pádom po pár minútach nemal čím zaujať. Ale znova. Všetkých tých vecí si je režisérka vedomá. Už len preto, aký štýl a formu zvolila. To, že ma to tentoraz nechalo úplne chladným, je skôr tým, že takéto filmy ku mne nikdy neprehovárali a tým pádom ich existenciu považujem za trošku zbytočnú. To je celé. Tých, čo majú ale takýto druh filmov radi, pridajte si toľko hviezd, koľko uznáte za vhodné. (08.01.2023)

Tildu Swinton treba pochváliť. Jednak za dvojrolu a jednak, že si aj po šesťdesiatke dokáže udržať svoj štandard škaredosti a v jej prípade platí: čím staršia, tým v šerednosti akceptovateľnejšia. Má ten dar vyzerať ako stará mlado a ako mladá staro. Film nie je pre každého, je pomalý až nudný, ale má svoje čaro sprevádzané vynikajúcou hudbou. Mysteriózny bľabot o ničom, ale niečo z toho sála. (05.03.2023)