Dům pro dva

Celou Zábranského trilogii jsem odkoukal dost divně, ale zase nutno uznat, že jsem začal tím nejhorším a skončil tím nejlepším. Dům pro dva je film, který se podle mě dost vymyká ostatním československým filmům (ostatně jako celá ta Zábranského trilogie, akorát tady to je myšleno jen v dobrém slova smyslu) - představuje nám dva bratry (které zde perfektně zahráli Vetchý a Schmitzer) s naprosto odlišnými vlastnostmi a jejich životy, ale ukazuje je tak strašně zvláštně, že ani nevím, jak to správně popsat... Kameru to má dobrou, hudbu to má skvělou a divnou zároveň, dokonce trochu působí až mysticky a záběry jsou střihnuté vždycky úplně jinak, než by člověk čekal, ale i tohle, jako to ostatní vyjmenované, jenom podporuje zvláštní atmosféru tohohle filmu. Jistou sílu má i poslední scéna, kterou zde nebudu rozepisovat, jelikož by to logicky byl spoiler a ono se v tom filmu toho tolik nestane, ale ani tohle tomu filmu překvapivě neubližuje, opravdu zaujme člověka po celou dobu své příjemné stopáže. Pro mě je tenhle film neskutečně příjemným překvapením a dalším bodem do mého seznamu nedoceněných nebo zapadlých československých filmů, které si tenhle osud rozhodně nezasloužily. A Zábranského jako režiséra cením, snažil se oživit několik žánrů, které dneska už v českých filmech ani neobjevíme (sci-fi, podobenství). Na plný počet ten film nevidím, takový síla to zase nebyla, ale na silné 4* ano. --------- Edit po druhém zhlédnutí - Tfuj, to je ale depka. A kdyby Zábranský nepodával svoji symboliku tak těžkopádně, mohla by být bezchybná, jelikož něco tak nepříjemného se v našich končinách nevidělo a nevidí, zvlášť za Československa. Není zde prostor pro oddech, je to zvláštně mystické a popsat se to sice dá, ale pro přesnou představu se to musí vidět. Jinak už bych se jen opakoval, ale znovu mě to filmařsky nadchlo, znovu jsem ocenil temné psychologické podání a znova mě to dost zdrtilo (a přitom to neupadne do přehnaného nihilismu) takže doufám, že to zase aspoň dva roky nebudu muset znova vidět. Silné 4* (07.02.2020)

Byli jednou dva bratři... Film režiséra Miloše Zábranského se, jakkoliv zůstává ohraničený reálnými situacemi i dobou, v níž se odehrává, zcela vymyká zažitým konvencím i společenským normám; revolta je tu přítomná nejen v chování a postojích nespoutaného Dana, ale především v celkovém pojetí Rážova scénáře. Hledání osobní identity v soukolí času a vlastní zodpovědnosti se do celospolečenské debaty vrací prostřednictvím tohoto filmu s až překvapivou intentizou a razancí. Míra otevřenosti, ať už máme na mysli explicitně nasnímané záběry soulože či porodu, nebo třeba jemné reminiscence víry a nadpřirozených symbolů, v kontextu doby (1987-89) rozhodně překračuje dosud povolené mantinely. A jak pro pětadvacetiletého Ondřeje Vetchého, který už tehdy potvrzoval, že i mezi mladými rostou výrazné osobnosti s mimořádným talentem, tak pro o generaci staršího Jiřího Schmitzera se Dům pro dva stal jistou satisfakcí, velkou příležitostí, již oba herci v žádném případě nepromarnili. Žel, další tvorba Miloše Zábranského je už úplně jiná kapitola. (14.09.2019)

Jiří Schmitzer zde hraje mix léčitele, jasnovidce a rytíře Jedi (taky umí druhým vnutit svou vůli pouhým pohledem), v doslovném závěru získává jeho postava až kristovský rozměr. Kdyby se aspoň nejmenoval Bóža a nečetl si v Bibli, nemusela ta duchovní rovina příběhu o dvou bratrech (Ábel a Kain?) působit tak těžkopádně. Hvězdička navíc za představitelku Magdy, na kterou se příjemně kouká. (23.05.2021)

Velice osobní příběh s příchutí pelyňku a trochou mystiky v oprýskaných dobových kulisách. Příběh stejně důsledný a neoblomný jako čas, který v neměnném rytmu a bez sebemenších známek únavy lhostejně odměřuje každou vteřinu. P.S.: Pokud vám můžu radit - až uvidíte černého koně, jak se jen tak potuluje mezi paneláky, nevšímejte si ho ... a pěkně v klídku počkejte, až zase zmizí. Myslím, že nic lepšího nemůžete udělat. (24.11.2013)

Paradoxně to, co činí film ojedinělým - tedy silná biblická symbolika, ho svoji prvoplánovostí a průhledností poměrně sráží a povrchní metaforikou nahrazuje psychologickou sondu do těžkého soužití dvou bratrů (a také napomáhá málo přesvědčivému přerodu). Schmitzer tak bohužel získal nesrovnatelně nevděčnější a více plochou roli než Vetchý, jenž zde přímo exceluje a jen napomáhá nejednoznačnosti a vitalitě postavy Dana. Nadprůměrnosti snímku silně napomáhá i syrový obraz všeobecného rozkladu, odrážející se na životním prostředí bratrů a jejich matky. (18.12.2010)